Základní informace
V zimě se nad polární oblastí vytváří polární vír. Polární vír je tepelná oblast nízkého tlaku. Na rozdíl od dynamických tlakových níží, které se pohybují v našich zeměpisných šířkách, se polární vír tvoří čistě tepelně, tj. vlivem teploty. Ta na severním pólu v zimě rychle klesá v důsledku nedostatku slunečního záření. Studený vzduch je hustší, a proto těžší než teplý a klesá dolů. V zimě proudí na severním pólu hodně vzduchu z vyšších vrstev směrem k zemi. To způsobuje, že tlak vzduchu u země stoupá, zatímco ve výšce klesá. Vzniká tak výšková tlaková níže, známá také jako polární vír.
Polární vír, stejně jako všechny ostatní tlakové níže, se na severní polokouli otáčí proti směru hodinových ručiček. Na přechodu mezi studenými polárními vzduchovými hmotami na severu a mírnějšími vzduchovými hmotami ve středních zeměpisných šířkách vytvářejí silné tlakové rozdíly silné výškové proudění, tzv. tryskové proudění.
Nad Arktidou má polární vír často strukturu se dvěma nebo více středy, které se vlivem nerovnoměrného rozložení pevniny a vody vlní ve volné síti. Často se vyskytuje jedno centrum nad Baffinovým ostrovem a jedno nad severovýchodní Sibiří. Čím blíže jsou tlaková centra k sobě nebo čím kulatější je polární vír, tím přímější nebo zonálnější je západovýchodní proudění. Pokud jsou střediska dále od sebe nebo nepravidelně posunuta, vznikají v proudění výrazné vlny. Místo aby proudění ve vyšších hladinách probíhalo přímo od západu k východu, meandruje a vlní se - to se také označuje jako meridionální proudění.
Poslední situace často zahrnuje blokační vrstvy, kdy se klín nebo koryto usadí někde víceméně nehybně a neodchází tak rychle, protože chybí hnací západovýchodní proudění.
