Vulkán Tambora se nachází na indonéském ostrově Sumbawa. Tambora vybuchla v dubnu 1815 a měla dalekosáhlé následky nejen pro okolí, ale pro celý svět. MeteoBlog o tom nedávno četl knihu. V roce 1815 Indonésie ještě neexistovala a Sumbawa byla součástí Nizozemské východní Indie. V oblasti se pohybovali také Britové, a to i v podobě Východoindické obchodní společnosti. Nejpřesnější z kusých záznamů o erupci Tambory pochází z jedné takové anglické obchodní lodi nebo lodi lovců pirátů. V prvních dubnových týdnech si kapitán do deníku poznamenal, že prší popel, který se musí pracně čistit z paluby. Rozsah zkázy způsobené erupcí na Sumbawě se stal známým až mnohem později. Ve vesnicích na úrodném sopečném ostrově zahynuly desetitisíce lidí. Podobně jako v Pompejích byly osady zcela pohřbeny bahnem a popelem.
V Volcano Winter 1816 - The World in the Shadow of Tambora (nebo anglická verze) se nicméně nesoustředí primárně na bezprostřední důsledky erupce pro nejbližší okolí. Spíše je představena role Tambory jako katalyzátoru světových událostí - od hladomorů až po literární směry. Kniha je jakýmsi pojednáním o této konkrétní erupci jako matce všech telekonexí. V roce 1809, několik let před Tamborou, došlo v tropech k další velké sopečné erupci, o níž se toho ví mnohem méně a která je známa pouze z ledových jader. Kombinace tohoto neznámého a Tambory způsobila, že rok 1810 se stal nejchladnějším desetiletím malé doby ledové, oné chladné a zpočátku pravděpodobně také vulkanické fáze od zhruba roku 1250 do roku 1850, na jejímž konci bylo poslední velké ledovcové maximum, jehož morény můžeme obdivovat ještě dnes. Slavná erupce Krakatau v roce 1883 nemůže konkurovat ani Tamboře, ani neznámé erupci z roku 1809 a je tak známá jen proto, že krátce předtím byla vynalezena telegrafie a zprávy se šířily odpovídajícím způsobem rychleji. V každém případě je Tambora jednou z pouhého půl tuctu erupcí v holocénu, které dosáhly 7. stupně na stupnici VEI, která měří "výbušnou sílu" sopečné erupce. Další měřítko, IVI (ice-core volcanic index), zahrnuje pouze ty erupce, jejichž popel se dostane do stratosféry (a dříve či později do ledu na pólech) a které tak mohou mít rozsáhlý vliv na počasí. Zde je status Tambory sporný, ale byla to jedna z největších erupcí druhého tisíciletí našeho letopočtu, spolu s další neznámou v roce 1258, horou Kuwae v roce 1452 a Huaynaputinou v roce 1600. Autor má Tamboru docela rád a považuje ji za neméně významnou než legendární erupci na Santorini v roce 1628 př. n. l. Autor se domnívá, že Tambora byla nejvýznamnějším vulkánem na světě, která je spojována s koncem Mínojců, legendou o Atlantidě a biblickým odchodem Izraelitů z Egypta.
Rok 1816, který následoval po Tamboře, se zapsal do historie jako "rok bez léta". Teploty klesaly po celém světě a průběh počasí se měnil, někdy až drasticky. V Indii vypukla v důsledku narušeného monzunu epidemie cholery, která se rozšířila až do Evropy. V mnoha částech světa se nepodařilo sklidit úrodu a následovaly těžké hladomory, například v čínské provincii Yunnan, ale také v některých částech Evropy. Autor sleduje následky Tambory mnohem dále a nachází souvislosti se společenskými otřesy, vznikem obchodu s opiem, rozvojem teorie doby ledové i s uměním a literaturou následujících desetiletí (knihou nás prakticky provází Mary Shelleyová a její Frankenstein). Místy je to možná přehnané nebo argumentačně zjednodušené, ale složitá závislost lidské společnosti na klimatu je vysvětlena barvitě a působivě. Celé se to dobře čte, také proto, že nejde jen o čistě vědecká fakta. Doporučujeme k přečtení!
Výhled počasí
V tuto chvíli nemáme co do činění se záhadnými machinacemi nějaké vzdálené sopky, ale se středomořskou tlakovou níží, která se v poslední době nachází nad Pyrenejským poloostrovem a nyní se posouvá trochu na východ. Tam se spojí se studeným vzduchem dále na východ a bude až do zítřka (čtvrtka) přinášet chladné počasí s neproduktivními sněhovými přeháňkami ve východních Alpách. Na Velký pátek bude počasí zpočátku přívětivější díky přechodné tlakové výši, kterou však brzy vystřídá nevýrazná teplá fronta (mírnější, vlhká, sněhová jen ve vyšších polohách), jejíž část se objeví v pátek odpoledne nebo nejpozději v sobotu. Nedělní velikonoční obchůzka za vajíčky se pak zřejmě opět odehraje na sluníčku, alespoň na severu, a bude fénově. Týden po Velikonocích bude neklidný. Jeho přesný průběh je zatím nejistý, ale bude mít tendenci zůstat poměrně chladný a proměnlivý.
