Když mluvíme o jakýchkoli extrémech, vždy se implicitně odvoláváme na určité chápání normality, které v tomto případě není splněno. V případě počasí se řídíme naměřenými hodnotami z minulosti. Za předpokladu, že jste měřili a zaznamenávali maximální teplotu v místě X každý den po dobu 100 let, máte 365 x 100 datových bodů (přestupné roky budeme výjimečně ignorovat), neboli 100 referenčních hodnot pro každý den v roce. Můžete tedy porovnat maximální teplotu 10. ledna s maximální teplotou 99 dalších 10. lednů. Pokud spočítáte, jak často se určitá maximální teplota vyskytla 10. ledna za posledních 100 let, zjistíte, že většina 10. lednů má stejnou teplotu s kolísáním o několik stupňů. V některých letech však byl 10. leden chladnější nebo teplejší, než je teplotní rozmezí pokryté tímto rozpětím kolísání. Čím méně často se určitá teplota vyskytuje, tím více se posouváme do vnějších oblastí Gaussovy zvonové křivky, která popisuje naše normálně rozložené teploty. Něco takového se kdysi probíralo v hodinách matematiky.
Pokud jde o problematiku počasí, lidé tuto křivku používají jako vodítko pro extrémní události. Pokud je 10. ledna v jednom ze 100 let teplota nižší než určitá hodnota, často se to označuje jako "stoletá událost", i když je třeba zdůraznit, že takové hodnocení je obtížné provést, pokud jsou k dispozici údaje pouze za 100 let. Lépe by bylo říci, že stoletá událost je maximální teplota, která byla 10. ledna překročena pouze devětkrát za posledních 1000 let.
Zvonová křivka se směrem ven k nule posouvá jen velmi pomalu, tj. dává prostor takovým a ještě vzácnějším událostem. Mnohá hodnocení rizik, například ta, která se používají pro plány zón ohrožení nebo pojišťovnami a velkými zajišťovnami, se pohybují v tomto rozmezí vzácných až téměř nikdy neočekávaných událostí.
Současná situace
Podle snug stochastiky jsou dobrými indikátory extrémního počasí také titulky jako "Ještěrčí vánice: leguáni padají ze stromů" a "Z nebe padají stovky uvařených netopýrů". A tím se dostáváme k současnému počasí!
Uvaření netopýři padli za oběť vlně veder v Austrálii. V Sydney byla 6. ledna naměřena teplota přes 47 °C (nezapomeňte: v Sydney je momentálně léto). Naposledy bylo podobně horko v roce 1939, takže by se dalo tvrdit, že vaření netopýřích mozků v Austrálii je zhruba osmdesátiletá událost, i když, jak již bylo zmíněno, k definitivnímu zjištění by bylo zapotřebí lepší datové základny.
