Nic zásadního se v Alpách zatím nemění: na severu se jarní květiny pohupují ve fénu, na jihu prší nebo hustě sněží. Tento týden se podíváme mimo Alpy a podíváme se k tropickým oceánům a ohnivým horám v Indonésii.
Minulý týden vybuchla v Indonésii sopka Kelud. Sloup popela ve vzduchu dosáhl výšky 13 až 20 kilometrů, ve vzdálenosti 7 kilometrů pokrývá zemi 20centimetrová vrstva popela, ve vzdálenosti 150 kilometrů je to ještě jeden centimetr. Lidé umírali, protože střechy jejich domů se pod tíhou popela zřítily. Letecká doprava je vážně narušena. Při erupci Keludu v roce 1919 zahynulo přes 5 000 lidí, při další erupci v roce 1990 zahynulo 30 lidí. Index vulkanické výbušnosti (VEI) poslední erupce se odhaduje na 4. Osmistupňová logaritmická stupnice VEI definuje "výbušnost" sopečných erupcí mimo jiné na základě objemu vyprodukovaného popela a výšky erupčního sloupce. Při stupni 4 by byla erupce Keludu srovnatelná s erupcí sopky Eyjafjallajökull v roce 2010.
Vulkanické erupce tohoto rozsahu obvykle nemají žádný rozpoznatelný dopad na globální klima, ale za určitých okolností mohou mít regionální dopady. Erupce s VEI 6 a více se rozhodně projevují na globální teplotě. Například po erupci sopky Krakatoa v roce 1883 došlo ke globálnímu ochlazení o 0,5-0,8 °C. Podobné účinky měla i sopka Santa Maria (1920) a naposledy Pinatubo (1991):
.
Poslední erupcí s VEI 7 byl výbuch indonéské sopky Tambora v roce 1815. Následoval nechvalně proslulý "rok bez léta" v roce 1816, známý také jako "osmnáct set a zmrzlý". Zejména ve střední Evropě a na americkém severovýchodě vedlo chladné počasí a silné bouře k neúrodě a následující roky byly v postižených oblastech charakteristické hladomorem a masovou emigrací.
Nová studie vědců z Bernské univerzity ukazuje, že silné sopečné erupce v tropech mají vliv nejen na globální teplotu, ale mohou mít dopad i na srážky v jižní a střední Evropě. Oslabení afrického a asijského letního monzunu může také oslabit Hadleyho cirkulaci, což následně změní cirkulaci v Evropě a způsobí více srážek. Vědci se domnívají, že tak našli vysvětlení pro mimořádně vlhký "rok bez léta".
Takové jevy jsou známy jako meteorologické "telekonekce": Když se na jedné straně Země stane událost X, má to za následek událost Y na druhé straně. Typickými telekonekcemi jsou například jevy ENSO La Niña a El Niño nebo severoatlantická či arktická oscilace (NAO a AO). Při analýze neobvykle intenzivní série bouří, které nedávno zasáhly anglické pobřeží, identifikovala britská meteorologická služba další telekonekci, která by mohla být částečně zodpovědná za neobvyklé počasí této zimy. Domnívá se, že tichomořské tryskové proudění bylo vychýleno ze své obvyklé dráhy v důsledku neobvykle silných srážek v Indonésii a západních tropických oblastech Tichého oceánu, přičemž tyto srážky souvisejí s neobvykle vysokou teplotou moře ve stejné oblasti. V kombinaci s rozmary polárního víru, který pohání atlantický tryskový proud, to pak vytváří všelijaké vzrušující počasí.
Dramatický dopad globálních klimatických změn na lidské civilizace působivě ilustruje následující graf, který blog o počasí náhodou objevil při zkoumání dnešního tématu a rád by jej zde na závěr prezentoval:
