Když si dopřáváme dlouhou přestávku v závětří, sluneční paprsky nás už hřejí jako na jaře - vždyť jsme nedaleko Egejského moře na jihovýchodě Evropy. Po zpoceném výstupu kolem Muratova (2669 m) a přes malý vrchol Hovinati se tady nahoře ve Vihren Scharte pořádně provětráme. Zkazí se počasí?
V tuto chvíli je nám to jedno, protože se vydáváme po slibném úbočí na vrchol Vihrenu, vyzbrojeni mačkami. Snowboardista na sněžnicích, kterého pozorujeme při velmi strmém výstupu z Banksu, nedobrovolně sklouzne zpět do údolí na lyžích, ačkoli by jistě dal přednost sjezdu na prkně...?
Sjezdovka a Evropský pohár
Na posledních metrech před cílem nás odfouknutá skála nutí znovu nést lyže - pak se konečně rozprostře výhled na sever z vrcholu Vihrenu na pohoří Rila a daleko dole v šedohnědém podhůří vidíme Bansko. Naproti nám stojí Todorka s neuvěřitelnými žleby, které vedou až na dno údolí Banderitsa. Maya nám zítra stihne ukázat ty nejlepší sjezdovky, ale počasí nejspíš odloží termín pro tratě, o kterých už teď sníme?
Terén umožňuje rychlé lyžování v širokých poloměrech, sníh je prvních 800 výškových metrů fantastický. Pouze v kuloáru před chatou Vihren teplý vítr Foehn způsobuje, že firn je rozbředlý. Drama se postupně stupňuje: laviny těžkého sněhu v sousedním kuloáru se hrozivě blíží, po dlouhém dni máme žízeň a sjezd do lyžařského areálu Bansko se vleče. Závod FIS, který se tu zítra koná, nám brání sjet posledních pár metrů ke stanici na sjezdovce - vše je ohraničené a již dokonale připravené na mužský sjezdový závod. Mezi lyžařskými turisty z Anglie a Balkánu vypijeme pivo po práci, odložíme sjezd na pozítří a necháme se Vaskem vyzvednout autobusem přímo tady u dolní stanice.
Rhodopské vesnice - v Kovačevici
Po návratu z Vihrenu do Banska už začalo pomalu pršet - nepříjemně šedivá obloha, ze které prší až do výšky 1800 m.
Silnice se také těšily na den odpočinku, a tak nás Vasko druhý den ráno odvezl do Rodop. Dobrou hodinu jízdy jihovýchodně od Banska v západních Rodopech leží vesnice Kovačevice (1020 m), která je architektonickou legendou. Styl zdejších staveb nemá v bulharské architektuře obdoby. Při procházce úzkými uličkami si užíváme mírné středomořské klima a očekávání jara. Nahoře kolem kostela svatého Nikoly žijí převážně pravoslavní křesťané, ve vedlejší vesnici převažují muslimové a na dně údolí řeky Kaniny (Krvavé řeky) hrají romské děti na ulici fotbal. Jedno je nám jasné: Bulharsko má neuvěřitelně dlouhou historii s kulturami, které přicházely a odcházely; obyvatelstvo je proto zajímavou směsicí mnoha etnik a náboženských komunit. V neposlední řadě jsou Rodopy podle řeckých bájí domovem legendárního antického pěvce Orfea a jeho ženy Eurydiky. Po tolika kulturních zážitcích je dobré si odpočinout: dopřejeme si teplou koupel ve starých lázních východního bloku v čele údolí Kanina v obci Okhianitsa.
Zářivě modrá obloha
a chladná noc jsou ideálními podmínkami pro naši poslední túru na Kutelo (2908 m), které svým východním úbočím slibuje poslední prudký sestup. Z Banska je vrcholová pyramida jasně rozpoznatelná ve své zářivé bílé barvě. Maya (freeridová dáma z Banska) si u dolní stanice rozbaluje své tlusté zelené lyže "Bandit-Squad", aby nás doprovodila na túře. S takovou dívčí silou se nemůže nic pokazit a my opouštíme dosud klidnou údolní stanici Bansko plni chuti do akce. Strmé stoupání bez cestiček vysokým lesem pastvin Banderitsa, který se stává stále řidším, jak stopujeme po otevřených svazích a hřebenech na Kutelo, je zážitek, při kterém se zapotíme. Dámy rychle postupují k vrcholu. Nejsilnějšího muže ve skupině trápí křeče ve stehně, což zase svádí dámskou posádku k tomu, aby lynčovala atletovo zmožené tělo, dokud nebude moci opět chodit.
Divoká jízda do Banska
Bude se tomu později říkat "násilí ze strany žen", nebo byly dámy z týmu prostě zdatnější? - závěrečnou fotku naší kutelské túry zdobí jen vysportovaná těla a půvabné tváře Anity, Mariny a Mayi, zatímco téměř všichni naši mužští lyžařští přátelé museli před vrcholem nebo v údolí čekat v sedle. Obě pohlaví se těší na 1300 výškových metrů spolu s rychlými, dlouhými oblouky ve firnu a finále v kuloáru lesem. Maya nám hostům zdvořile nabízí přednost a teprve ke konci divoké jízdy dává průchod svým freeridovým zkušenostem - na svých tlustých prknech "Squad" suverénně křižuje stále měkčí sníh a v kuloáru v pohodě přeskakuje skalní stupně. V jarních teplotách si na sluneční terase údolní stanice připíjíme na poslední brilantní sjezd kapučínem a pivem - a paprskujeme s Ivem a Mayou.
Konec cesty - Sofie
V Sofii je brzké jaro (Martenica) a pozítří je svátek. Bulhaři si s červenobílými stužkami pro štěstí na rukou přejí slunečné a spokojené jaro. Před krátkým odletem zpět do Mnichova a Curychu je ještě dost času na procházku po hlavním městě. Katedrála Alexandra Něvského, všechno čerstvé ovoce na sobotním trhu a mladí kosmopolitní Bulhaři posedávající v pouličních kavárnách. V této mladé, staré evropské zemi se dějí věci a já už se těším na další setkání na sněhu s našimi přáteli z Balkánu.
