Lofoty na kajaku a lyžích

Lofoty jsou podlouhlou skupinou ostrovů u norského pobřeží. Nacházejí se asi 200 kilometrů severně od polárního kruhu, mezi 67. a 68. stupněm zeměpisné šířky. Navzdory vysoké zeměpisné šířce zajišťuje Golfský proud poměrně mírné podnebí, které se vyznačuje silnými bouřemi z jihozápadu. V zimě migrují tresky z Barentsova moře na jih, aby se zde třeli. Ostrovy byly osídleny již před 6000 lety a lidé se od nepaměti živí rybolovem. Méně střízlivě jsou ostrovy rozeklanými žulovými balvany, které se zvedají z bílého poprašku jako černý rozeklaný hřbet mořské příšery. První turisté, kteří sem v 19. století přijeli, byli umělci a spisovatelé. Malovali moře a psali temné příběhy. Edgar Allen Poe v knize "Sestup do Maelströmu" popisuje, jak s místním horským vůdcem vystupuje na horu na jednom z ostrovů. Zatímco se autor bázlivě drží chomáčů trávy na obnažené skále, horský průvodce mu vypráví o silných proudech kolem ostrovů a o nechvalně proslulém Maelströmu, do kterého kdysi zapadl se svou rybářskou lodí. Nejlepší je nečíst tuto knihu, abyste se naladili na dovolenou s vodními sporty.

Navštěvujeme našeho přítele Breta v jeho domě poblíž Henningsvaeru, vesnice na lofotském ostrově Austvågøy. Vesnice se nenachází na velkém hlavním ostrově, ale na několika nepříliš pověstných skalách v příboji, kam se dá dostat přes dva mosty. V létě je Henningsvaer oblíbeným cílem turistů, zejména Němců a Holanďanů, kteří si oblast natáčejí na videokamery z oken svých obytných vozů, ale také horolezců, kteří sem přijíždějí kvůli velkolepým žulovým stěnám. V zimě se tu toho moc neděje, zejména když prší jako z konve a vy můžete pozorovat ubývající sníh. Byla to špatná zima a nejzápadnější ostrovy jsou jako holé. Na Austvågøy leží sníh asi od 100 metrů výše.

Plány, které jsme kdysi měli, se letos neuskuteční. Zatímco venku vodorovně prší, studujeme mapy v Bretově obývacím pokoji a hledáme alternativní nápady. Bret pracuje pro outdoorovou společnost XXLofoty jako průvodce na kajaku a v létě pádluje s turisty do vesnice na kávu. Zmiňuje, že mořské kajaky mají spoustu úložného prostoru a že vždycky chtěl jet na několikadenní výlet na kajaku. Lodí je tu dost a pádlování by nebylo vůbec obtížné. O kajacích nic nevíme, ale Bretovo nadšení je nakažlivé a po vyjasnění několika otázek je dobrodružství hotovou věcí: Nezmoknete úplně? Ne, máme suché obleky! Stačí si je obléct přes normální oblečení. A co naše věci, nebudou celé mokré? - Ne, poklopy jsou vodotěsné a máme suché vaky pro případ, že by nebyly! Lyže se namočí, ale můžeš si je potom vzít do sprchy, pak ti nezreznou hrany od slané vody, co když spadnu? Nemůžu udělat eskymácký kotoul! - Tak to prostě vylez z lodi! Nemusíš ani plavat, o to se postará suchý oblek a záchranná vesta!" Následující deštivý den si na zkoušku balíme věci do kajaků. Místa je tam opravdu hodně, ale musíte ho využít ve stylu Tetrisu. Plný batoh jen tak někam nenacpete a určitá opatrnost je také nutná, protože mokrý spacák by byl velmi nepohodlný. Druhý den ráno si celý postup zopakujeme na pláži - jdeme na to!

Chceme se vydat do jakéhosi širokého kanálu mezi dvěma ostrovy a porozhlédnout se po kempu s možností lyžování. Abychom to mohli udělat, musíme nejprve překonat úsek otevřené vody. Vlny se mírně převalují, ale jsou tak vysoké, že ostatní lodě nejsou vidět, když je mezi nimi hřeben vln. S úlevou se asi po hodině dostáváme do chráněnějšího kanálu, kde příboj tak hřmotně nebouchá o břeh. Tady se mohu pomalu uvolnit natolik, abych povolil sevření pádla a vychutnal si scenérii. Vlevo i vpravo se z moře zvedají žulové vrcholky ve výšce 1000 metrů. Za každým hřebenem, kolem kterého pádlujeme, se objevuje další strmý, krásný terén. Bohužel lavinová situace je kvůli dešti posledních dní dost napjatá a my opouštíme několik atraktivních kuloárů vlevo i vpravo. Po dobrých čtyřech hodinách přistáváme na malé pláži, za níž se k nebi táhne dlouhý cirque. To vypadá schůdně.

Z pláže jsme vyrazili na lyžích, tady na chráněnější straně ostrova je sníh až k okraji vody. Výstup je po hodinách strávených ve stísněném kajaku úlevou. Sjezd spadá spíše do kategorie survival lyžování. Musíme se vypořádat s nejhorším rozbitým sněhem, ale výhled dolů do fjordu a neznámé, velkolepé okolí vytvářejí skvělou atmosféru. Po návratu na pláž pozorujeme při večeři východ měsíce.

Druhý den pádlujeme do Trollfjordu s protivětrem a občasnými dešťovými a sněhovými přeháňkami. V Alpách bychom tomu říkali úzké boční údolí, které se odděluje od hlavního údolí. Tady je to úzký boční fjord. Pádlujeme kolem téměř kolmé, kilometr dlouhé žulové stěny. Během krátké přestávky zahlédnu hvězdici, která se drží na skále a čeká na příliv. Krátce před zakotvením zahlédneme dvě vydry, jak proplouvají fjordem. Vytahujeme kajaky kousek po pláži a za soumraku stoupáme dobrých 300 metrů k chatě Trollfjord. Útulný přístřešek včetně sauny provozuje obdoba Norského alpského klubu a je ideální základnou pro nejrůznější náročné lyžařské túry. K chatě se lze dostat také po silnici, ale přístup je pak mnohem delší a složitější. Po vyčerpávajícím dni pádlování si užíváme praskajícího ohně a téměř usínáme u stolu, zatímco kolem chaty kvílí vítr.

Naneštěstí se lavinová situace dále zhoršila, a tak můžeme terén v okolí chaty jen stěží využívat. Plochých túr je nedostatek. Po krátkém výstupu se na lyžích vracíme kolem chaty zpět k lodím. Na lyžích se dá vjet do moře. Protože předpověď počasí je mizerná, voláme Bretovým kolegům z XXLofot a domlouváme si sraz na silnici na druhé straně fjordu, kam dorážíme po dvou hodinách pohodového pádlování.

Po několika klasických lyžařských túrách v okolí Narviku se o týden později vracíme do Henningsvaeru za ideálního počasí. Z vesnice je vidět vysněný kuloár vykukující zpoza horského vrcholu. Nevede sem žádná silnice ani cesta a pěšky by cesta trvala několik hodin. My po snídani pádlujeme volným tempem a jsme tam za necelou hodinu. Cestou vidíme mladou mořskou vydru, která předvádí úžasné lezecké schopnosti na skalních deskách na břehu. Nad hladinou krouží orli bělohlaví. Kotvení na skalnatém břehu je tentokrát trochu náročnější. Uvědomujeme si, že suché obleky fungují perfektně. Snadno se postavíme do vody hluboké po prsa a vyklopíme kajak. Po všem tom špatném počasí nacházíme na Lofotách to, v co jsme doufali: Strmý, estetický kuloár s přilnavým sněhem a působivými hlubokými výhledy na moře třpytící se ve slunci. Dostat lodě zpátky do vody je trochu problém kvůli extrémně kluzkým kamenům na břehu, ale to jen umocňuje pocit úspěšného dobrodružství tohoto dne. Cestou domů se zastavujeme na kávu a vafle v centru vesnice. Na naše beztvaré suché obleky, které nás stále baví, protože vypadají tak podivně cize, tu nikdo nehledí. Pádlujeme domů ve večerním slunci. Na obzoru jsou vidět bílé hory pevniny, zatímco řetěz Lofotských ostrovů osvětluje zapadající slunce. Bez námahy kloužu po vodě a rozhodnu se, že se sem vrátím za lepší zimy. Potenciál na Lofotských ostrovech je nekonečný a kajaky jsou lepší vrtulníky.