Rachel Entrekin: „královna Cocodony“
„Proč ne já?“ Po pouhých 100 z více než 400 kilometrů vede Rachel Entrekin v čele ultramaratonu Cocodona 250. Na okamžik se Američance zdá rozhodnutí vymanit se ze skupiny a vyrazit vpřed sama jako šílené. Ale pak… „Proč bych neměla vést závod já?“ Najednou jí to dojde: „Proč ne já?“ Když dorazí k dalšímu občerstvovacímu stanovišti, uvědomí si, že její náskok před ostatními závodníky musí činit nejméně jednu míli. Možná by v tomto závodě mohla napsat historii. Již podruhé v tomto závodě Rachel poruší své pravidlo „žádné slzy až do cílové čáry“.
S podporou sesterství
Společně s přáteli, kteří ji jako tempaři doprovázejí po některých úsecích, běží Rachel kaňony, historickými městy, podél řek, pouští a lesy. Někdy se směje nad příběhy svých spoluběžců, jindy s nostalgií vzpomíná na společná dobrodružství z dávných časů a jindy zase pochybuje a je unavená z náročnosti trasy. Rachel si s „dívčí silou“ razí cestu bouřkami a krupobitím, dnem i nocí. Cestou si dává pauzu jen na „Dirt Naps“, aby si hodila basketbalový míč a pohladila psa. Na posledním stoupání na ni čeká žena z kmene Hopiů. Ta Rachel připomene dopad toho, co se Rachel snažila demonstrovat – že ukazuje ženám po celém světě, jak silné jsou – skutečný okamžik posílení, sesterské sounáležitosti a společné síly. Daruje ultraběžkyni kukuřičnou mouku, která v hopijské kultuře symbolizuje život, sílu, společenství a harmonii. S novou energií Rachel uběhne celou trasu posledního stoupání a do cíle dorazí sprintem s neuvěřitelným časem 56 hodin a 9 minut. Nový „Fastest Known Time“ (FKT).
