28 dní v Himálaji. Náš úkol: zdolat vrchol Kedar Dome ve výšce 6 831 metrů s našimi splitboardy. Výstup je namáhavý, vzduch se stahuje. Hory se nám však odměňují úchvatnými panoramaty a fantastickými sjezdy na střechu světa. Když se vydáváme na cestu do Dillí, máme svíravý pocit v žaludku. Jsme osm vášnivých skialpinistů s hladem po horách a sněhu. Naším cílem je Kedar Dome ve výšce 6 831 metrů v indickém Himálaji. Záběry a zprávy o mohutném zemětřesení v Nepálu jsou v našich myslích stále živé a intenzivní. Poslední průzkum před naším odjezdem ukázal, že indický stát Uttarákhand nebyl přímo zasažen, ale co je 600 kilometrů daleko pro zemětřesení takové síly?
Přípravy
V Dillí zvládáme poslední organizační překážky a napjatě sledujeme místní zpravodajství. Zdá se však, že Šiva je na naší straně a přípravy mohou začít. Jako první je na programu povinná návštěva MHF, Indické horolezecké nadace. Tam jsme seznámeni s místními podmínkami a požadavky. Seznamujeme se také s naším předepsaným doprovodným důstojníkem. Digo, jak se jmenuje, nás bude doprovázet po následující 4 týdny. V tuto chvíli ještě netuší, že naše skupina je lyžařská expedice. Mansi, místní kontakt naší agentury a skutečný organizační génius, nás pak bezpečně provede Dillí, ukáže nám pestré trhy a ochrání nás před typickými turistickými nástrahami.
Plazení po hrbolatých cestách
Z Dillí se vydáváme do hor přes Rišikéš, světové hlavní město jógy, podél posvátné řeky Gangy. V Uttarkashi ještě jednou přespíme a po nervy drásající cestě konečně dorazíme do Gangotri. Respekt našemu řidiči, který nás bezpečně manévroval přes ostré zatáčky, potoky, krávy a dopravní nehody.
Klidná vesnice Gangotri leží v nadmořské výšce 3 000 metrů. Zkušení cestovatelé ji znají jako poslední baštu civilizace nebo jako povinnou zastávku pro duchovní cestovatele do Indie - jinými slovy: Můžete se sem dostat autem na cestě k prameni posvátné Gangy. V našem případě auto znamená: dva plně naložené Force Tempo Travellers, které jsme snadno poznali jako kooperaci Mercedes-Benz. Vykládání vybavení a péče o zásoby je vyčerpávající a poskytuje předzvěst toho, co bude následovat. Co potřebujeme na následující tři dny? Jaké podmínky nás čekají? Jaká bude v noci zima? A zásadní otázka: Je naše zavazadlo pod 23kilogramovým limitem jednorázového nákladu pro nosiče? Vyřešíme to výměnným obchodem a vzájemnou podporou. Poslední noc si užíváme v opravdové posteli s naanem (chlebem), paneerem (sýrem), čapátí (plackou) a čajem chai v tradičním indickém stylu.
Výstup
Den 1: První pohled na ledové obry
Další den nás na cestě k rannímu chrámovému obřadu provází jasné sluneční paprsky. Zbožně jsme si svlažili hlavy posvátnou vodou z Gangy a vydali se na první aklimatizační túru. Společně s naším společníkem Digem a Hirem, který se k nám v Rišikéši připojil jako náš "člověk pro všechno", zvolna stoupáme bočním údolím a dosahujeme prvních sněhových polí a lavinových kuželů. Údolí se rozšiřuje a poskytuje nám první pohled na mohutné ledové velikány tyčící se na obzoru. Moje speciální horolezecké boty na snowboard odvádějí dobrou práci - v lese ani na skalách nemají žádné problémy. Na svých téměř přetrénovaných nohách si však uvědomuji, že nejpohodlněji se boty cítí na sněhu a ledu.
Den 2: Tradice se potkává s moderností
Druhý den se ve vesnici hemží mladými Nepálci v žabkách nebo jiných obnošených botách, které se do hor zjevně nehodí. Tak tohle je našich 50 nosičů. Zavazadla, jídlo, horské vybavení, benzín, kuchyňský stan, celkem téměř dvě tuny váhy, jsou přesně zaznamenány a rozděleny mezi mnoho mladých ramen. Konečně vyrážíme.
Z Gangotri se poutní cesta idylicky vine údolím Gangy, která se zde stále nazývá Baghirati, podél impozantních svahů až do prvního etapového cíle Bhódžbasa ve výšce 3 800 metrů. Tam se setkáváme se dvěma mladými Indy z Dillí, kteří se vůbec nechtějí podřídit klišé: obchodně zaměření, západně orientovaní a profesionálně vybavení se snaží překlenout propast mezi duchovní tradicí v chudé zemi a pohodlnými vymoženostmi západní moderny zde nahoře. A tak společně sedíme pod úplňkem, s výhledem na impozantní skupinu Baghirati, a snažíme se sladit hudbu Goa z Bluetooth reproduktorů s meditací a živou výměnou poznatků.
Den 3: Bezesné spaní před majestátními vrcholy
Jelikož stále nadprůměrně sněží, nemůžeme spát.Protože je stále nadprůměrné množství sněhu, můžeme přejít řeku Baghirati přímo po sněhovém mostě a vydat se strmě vzhůru po boční moréně ledovce směrem k Tapovanu (4 400 m). Tato náhorní plošina, v létě idylicky protkaná potoky a květinovými loukami, slouží jako základní tábor pro posvátnou horu Šivling (6 543 m) a jako místo útočiště svatých mužů (sádhuů), kteří zde prý tráví až devět let v chatrčích a jeskyních.
My si naopak užíváme pohodlné stany a spacáky. Jen pohled na majestátní hory v měsíčním světle nám brání ve spánku. Ať už jsou někteří z nás jakkoli racionální, v takových chvílích všichni oněmíme krásou a elegancí. Uvědomujeme si, proč má tento malý kout světa takový význam.
Den 4: Přivítání v Basecampu
Od našeho příjezdu na indický subkontinent uplynulo sedm dní a konečně - po průchodu Shivlingem po pravé straně - před námi leží Kedar Dome! Objatý sluncem se na nás usmívá se svými impozantními ledovci a lesklými firnovými boky a naši nosiči se na něj také očividně těší. Tahání se blíží ke konci. Ale jen téměř. Rozhodujeme se pro lepší a bezpečnější místo na ledovci pro náš základní tábor, než obvykle volí jiné výpravy. S trochou peněz a podporou šéfa naší agentury pana Pandeyho těžko přemlouváme nosiče, aby nám přidali další tři čtvrtě hodiny. Nakonec se však stěhujeme do našeho rekreačního domu s výhledem na hory a tekoucí (ledovcovou) vodou ve výšce něco málo přes 4600 metrů.
Den 5: První sestup v Himálaji
I další den nás vítá jasné slunce. Využíváme příznivého počasí k přípravě vybavení a seznámení se s okolím. Hiro, Digo a náš kuchař pozorně sledují dění. Nikdy předtím splitboard neviděli a kladou jednu otázku za druhou. Naše exkurze na širokých svazích s rychlým sjezdem je zcela přesvědčí o výhodách a kvalitách tohoto systému a u večeře probíráme plánování a rozdělení vybavení pro výškový tábor. Náš doprovodný důstojník Digo chce jít také s námi a nenechá se odradit navzdory naší - pravda - polovičaté snaze rozmluvit mu lezení v normálních botách. S povinnou ovesnou kaší v žaludku nakonec druhý den ráno společně vyrážíme, plně sbaleni, do tábora 1 ve výšce 5 230 m.
Den 6: Překvapivě teplé dny, pochmurně chladné noci
Vrchol kopce před námi nám usnadňuje rozbití tábora. Odpoledne házíme
Zapalte vařič a vybalte opalovací krém. Dohlížíme na Diga, který se prodírá naší hluboce smrkem pokrytou výstupovou cestou, a užíváme si zasloužený odpočinek uprostřed této jedinečné scenérie.
Obdivujeme obrovské ledovcové zlomy a nasloucháme tupému dunění vyvřelých seraků. Pozdní slunce koupe vrcholky v měkké oranžové barvě a my zalézáme do našich tlustých péřových spacáků. Přes den je překvapivě teplo, ale jakmile slunce a jeho hřejivé paprsky zmizí za obzorem, začne být ponurá zima.
Den 7: Kousek domova na střeše světa
Setřásáme noční mráz z končetin a srážíme námrazu z našeho vybavení. O necelou hodinu později se údolím ozývají první výkřiky radosti, když poprvé zatáčíme na svahu, který jsme den předtím tak pracně zdolávali, a v základním táboře zjišťujeme, že se do tábořiště dál za námi nastěhovala další skupina. Vydáváme se přivítat nově příchozí a po půlhodině chůze dorážíme do jejich malého stanového městečka. Nemůžu uvěřit svým uším. Skerova "chatová party"? Tady uprostřed ničeho? Výšková nemoc? Ano, je to pravda! Přijíždí skupina z Rakouska a vítá nás velkým pozdravem, moc děkujeme za čokoládový dort a kapučíno!
Den 8: 6 000 metrů nás nutí zalapat po dechu
Stabilní tlaková výše, která nás provázela prvních několik dní, se mění na počasí typické pro toto roční období: večer a v noci nám bouřky přinášejí několik centimetrů čerstvého sněhu. Nás to však neodradí. Následující čtyři dny strávíme pendlováním mezi základním táborem a táborem 1 tam a zpět, abychom se dále aklimatizovali a založili tábor 2. Ve výšce necelých 6 000 metrů se začínají projevovat první příznaky nadmořské výšky. Tlak vzduchu je jen necelých 50 % a naše těla se již nedokážou plně přizpůsobit podmínkám. Naše kroky jsou pomalejší, dýchání se déle zastavuje a vyklízení tábořiště se stává nepříjemnou zátěží. Jsme však odměněni: příjemným sestupem ve výšce přes 1 400 metrů tváří v tvář vznešeným horám.
Den 12: Na vrchol!
Odpočatí a s velkou motivací se opět vydáváme do tábora 2. Chceme dosáhnout vrcholu! Počasí nám však hází klacky pod nohy a my musíme od pokusu upustit. Po další noci v táboře 1 se nám to 16. května konečně podaří: po deseti hodinách náročného lezení v náročných podmínkách stojí čtyři členové naší výpravy hrdě a šťastně na - bohužel mlhou zahaleném - vrcholu. Při sestupu se na vlastní oči přesvědčujeme, jak blízko jsou úspěch a neúspěch. Člena francouzské čtyřčlenné expedice snášejí jeho kamarádi dolů zcela oslabeného a dezorientovaného. Jejich lékař naštěstí dokáže vyloučit vysokohorský otok mozku (HACE), kterého se původně obávali. Po návratu do základního tábora nám naši indičtí přátelé, kteří si nás mezitím oblíbili, bouřlivě gratulují. Celou dobu sledovali náš postup dalekohledem a mají velkou radost, že jsme se všichni vrátili živí a zdraví. Protože jak se říká: hora je zdolána, až když se vrátíš zpátky dolů.
Sestup
Naplníme batohy a tašky a s těžkým srdcem opouštíme místo, které bylo po čtrnáct dní naším domovem, společně s rakouskou výpravou. Opět procházíme Tapovanem, kde sněhová pokrývka již ustoupila prvním potůčkům a lučním potokům, a sestupujeme po drobivé boční moréně k ledovci Gangotri. Po jeho překročení se konečně dostaneme na poutní cestu, která vede hinduisty ke Gaumukh (kraví tlama), prameni Gangy, a po ní se vrátíme zpět do Gangotri.
V údolí je nyní jaro. Užíváme si slunce a obdivujeme rozmanitost a intenzitu přírody. Strávíme další noc v Rišikéši a ponoříme se do chutí a rozmanitosti Indie. Rychle si necháváme zastřihnout vousy u pravého pouličního holiče a vyrážíme do horka a ruchu Dillí. Jaký to šok po klidu a pohodě v horách! Po návratu do Mnichova v šest hodin ráno se poměrně rychle a ve správném stylu zotavujeme tradiční snídaní s Leberkäs a pšeničným pivem. Namaste!
Závěr: Zážitkový lyžařský zájezd v posvátném a působivém prostředí!"
Fakta:
Název: Kedarský dóm (6. května), který se nachází v Mnichově.831 m )Země: IndieStát: Uttarákhand Nejlepší doba: Květen Délka trvání:28 dní Výchozí bod: Gangotri (3 042 m) Základní tábor: ledovec Kirti (4 630 m) Tábor 1: Západní hřeben (5 250 m ) Tábor 2: Západní hřeben (5 960 m ) Cesta: Mnichov-Nové Dillí (cca 8 hodin) Nové Dillí-Gangotri ( 500 km, 2 dny ) Teploty: Mezi -20° C v noci a +25° C přes den Agentura: Himalayan Run & Trek Povolení &; Info: Indian Mountaineering Foundation Podpora: Splitsticks, Vaude, Maloja, Hlava, Gloryfy a KaiparaPodpora: Pia Roeder
