Ale proč "nevýrazné", "pouze Evropa", "kvůli času"? Protože stejně jako v případě loňské cesty do Abruzz to ani letos nemělo být.
Takže to měla být Evropa. Naštěstí nám po položení výše uvedených otázek jeden boulderingový specialista dal tip, abychom jako letní destinaci zvážili Pyreneje. Zeptali jsme se Knuta, místního specialisty, a když nám doporučil i španělské Pyreneje, rozhodli jsme se jet tam. Chtěli jsme zvládnout desetidenní přechod centrální části španělských Pyrenejí (Aragonie).
O pár dní později jsme spontánně seděli v letadle do Madridu s našimi batohy a stany. Odtud jsme se vydali na něco, co nám připadalo jako nekonečná autobusová odysea směrem k našemu výchozímu bodu Candanchu. Cesta se zdála být obzvlášť dlouhá pravděpodobně proto, že krajina mezi Madridem a Zaragozou je svým pouštním charakterem poměrně monotónní. Na začátku jsme měli velkou motivaci, protože jsme se rozhodli absolvovat cestu poctivě, tj. měli jsme s sebou všechny potraviny a chtěli jsme cestovat zcela soběstačně. Nejpozději po prvních hodinách na trase se nám vrátily zlověstné vzpomínky na náročnou cestu do Kyrgyzstánu, protože batoh byl opět dost těžký, něco přes 20 kg. Působivá kulisa hor nám to však hned od začátku vynahradila. Na rozdíl od měsíční krajiny na naší cestě sem byla krajina svěže zelená a všude byly prameny, malé říčky a jezera. To jsme nečekali a do té doby jsme si neuvědomili, že Pyreneje jsou pohořím s největším počtem jezer v Evropě (perfektní příprava!). Ta se také na mnoha místech využívají k výrobě udržitelné energie.
