Výlet do Tater | Část 1

Když jsme vyrazili, byl bouřlivý den. Den, který byl příkladem nestálého počasí, které nás provázelo celou zimu: vytrvalé bouřlivé západní počasí s nadměrně mírnými teplotami a malým množstvím srážek.

Proto jsme již jednou náš výlet do nejmenšího složeného pohoří na světě odložili - ale nechtěli jsme se vzdát. O tomto cíli jsme přemýšleli příliš dlouho. Vyhlídka na cestu do horského komplexu na severním konci karpatského oblouku se nám v mysli příliš pevně usadila.

Byl začátek března, když jsme s Falko Leukhardtem naložili autobus VW a vyrazili na východ. Otevřelo se okno počasí a předpovídalo se, že napadne čerstvý sníh. Vzali jsme si týdenní volno. Nebylo však jisté, jaké bude počasí v průběhu týdne. S nejistotou jsme se smířili - žádné riziko, žádná zábava.

To, jak vnímáte počasí, navíc závisí na vaší pozici. Stojím za okenní tabulí a dívám se ven, nebo jsem přímo uprostřed a cítím sílu větru, který kolem mě burácí? Nikde jinde se necítím tak živý.

Tatry mají ve své jádrové zóně status národního parku. Volná jízda je zde zakázána - až na několik výjimek, například v Salatinské dolině. I ta je však přístupná pomocí lanovky, takže se zde pohybuje mnoho skialpinistů a freeriderů. Totéž platí i pro sousední dolinu 'iarska dolina, která se otevírá na jihu.

Všeobecně je právní situace pro alpské zimní sporty v Tatrách rozporuplná. Přísně vzato je skialpinismus a freeride povolen pouze v dolinách, které jsou pro tento účel povoleny. Mimo tyto doliny je to zakázáno. Horolezectví a zimní horolezectví je však možné ve všech tatranských oblastech - ovšem bez lyží. Navíc na několik cílů, jako je například Gerlachovský štít (2655 m), nejvyšší hora Tater, si musíte najmout průvodce.

Skutečnost je však jiná. Mnoho horských vůdců nabízí v Tatrách lyžařské túry s průvodcem. Restriktivní politika správy národního parku pro ně představuje ekonomický problém. Proto jsou ve slovenských Tatrách doliny, které jsou tolerovány. V západních slovenských Tatrách jsou to Roháčská dolina a Žiarská dolina. Ve slovenské části Vysokých Tater jsou to doliny Mlynická dolina až po vodopád Vodopád Skok a Mengukowská dolina a přítokové doliny Zlomiská a Zabia dolina. Dále na východ je tolerance v dolinách Vel'ká Studená Dolina a Malá Studená Dolina.

Jelikož jsem věděl o složitější právní situaci, kontaktoval jsem slovenského horského vůdce a lyžaře na strmých stěnách v Berlíně: Miroslav Peťo. Už předem mi dal několik cenných rad a domluvil si s námi schůzku na jeden z následujících dnů.

Tři Kopy

Následující den svítilo v Roháčské dolině slunce. Naskytl se nám nádherný panoramatický výhled.

Proto jsme vyrazili brzy a sledovali průběh údolí k jihovýchodu. Naším cílem bylo sjet na lyžích severní stranu Tri kopy - sjezd o výšce asi 950 metrů. Přístup k němu vede žlabem přes skalní stěnu, která se otevírá na velké sněhové pole.

Na konci údolí se nachází chata Ťatliakova chata, která je v zimě uzavřena. Značka upozorňovala, že cesta na průsmyk Smutné sedlo (1968 m) je v zimě uzavřena. To jsme ignorovali a vydali se po cestě, která pokračovala vzhůru do údolí. Cestou jsme viděli dva horolezce, kteří lezli po ledopádu.

Sníh byl sypký a lehký, a tak jsme pokračovali dál směrem k průsmyku. Ten leží na hlavním hřebeni západních Tater a spojuje dvě doliny Roháčskou a Žiarskou dolinu. Když jsme tam došli a podívali se na jih, počasí se úplně změnilo: Ještě před hodinou byla obloha jasně modrá, teď to byl závod s časem. Od jihu se již hrozivě přibližovaly mraky, které ohrožovaly naše plány. Neztráceli jsme čas a pokračovali ve stoupání po hřebeni. Neměli jsme však žádnou šanci. Počasí se zhoršovalo příliš rychle. Jakmile jsme dosáhli prvního vrcholu Tri kopy (2136 m), svět kolem nás zmizel v husté mlze.

Cítili jsme, že přístup na severní stranu je příliš riskantní. Neznali jsme ji, neměli jsme viditelnost a s největší pravděpodobností bychom udělali první stopy. Škoda, protože den začal tak slibně. Moudře jsme se rozhodli sestoupit známou výstupovou trasou. Zavrhli jsme další možnost, že bychom se vydali na jih do Žiarské doliny a přenocovali na Žiarské chatě. Nový plán: pokračovat v cestě do Vysokých Tater.

Po návratu do doliny a po požití tradiční česnekové polévky v rustikálním hostinci jsme zavolali horskému vůdci Miro Peťovi. Zaujal mě nesmírně podrobným popisem svých sestupů strmými stěnami. Miro Peťo se s námi chtěl spontánně setkat. Jeli jsme kolem západního úpatí Tater na jižní stranu pohoří směrem k Popradu.

Poprad je domovem asi 50 000 lidí. Město se nachází v Podtatranské kotlině, nízkotatranské kotlině mezi Vysokými a Nízkými Tatrami v nadmořské výšce 670 metrů. Popgrad tvoří panelová zástavba seskupená kolem malebného starého centra města. Za ním se zvedají štíty Vysokých Tater.

Poprad je důležitým dopravním uzlem na Slovensku. Odjíždí odtud také úzkokolejná Tatranská železnice do vysokohorských středisek Starý Smokovec, Štrbské Pleso a Tatranská Lomnica.

S Miro Peťem jsme se sešli v útulné restauraci na večeři.

Vylezli jsme dál a brzy nás obklopily vysoké skalní stěny. Občas jsme se museli prodírat sněhovou pokrývkou s pevnými oporami. To mi dělalo starosti, protože jsme tím prověřovali stabilitu sněhové pokrývky.

Satanův kuloár má ve střední části sklon kolem 40-45 stupňů. Nástup do kuloáru úzkým komínem na horním konci žlabu je ještě strmější, kolem 48 stupňů.

Přelezli jsme klíčový úsek a dosáhli výstupu na vrcholovém hřebeni. Pod velkým balvanem jsme vylezli oknem, kterým je vidět západní strana pohoří a sousední Mlynická dolina.

Svačili jsme při posezení na "balkóně" a užívali si sluníčka. Jaký to obohacující cíl.

Poté nás čekaly dvě možnosti přístupu na komín: Buď vzít lyže na ramena a sestoupit pěšky až pod crux, nebo sjet dolů na lyžích. Komín měl však úzký průchod, kterým jsme s našimi 180 centimetrů dlouhými lyžemi nemohli projít. To znamenalo, že jsme se museli sklouznout, pak přeskočit v linii pádu a po průjezdu se zhoupnout dolů, což nás stálo hodně sil.

Miro jel na lyžích napřed a čekal na nás za klíčovým úsekem. Pak jsme sjížděli v malých obloucích - po jednom, zpočátku ještě stísněni impozantními skalními stěnami po obou stranách. V každé zatáčce se horní vrstva sněhu rozbila a volným pádem vystřelila dolů do údolí. Na bocích kuloáru se nahromadil sypký sníh a byla radost sjíždět celou šířku žlabu ve velkých obloucích. Ve střední části se kuloár otevřel a členité skalní stěny ustoupily, takže jste si stále více připadali jako v tubusu, jehož stěny můžete atakovat jako při slalomu s náklonem.

Poté se kuloár otevřel a my jsme vystřelili dolů do údolí velkými oblouky. Tep se nám zrychlil, plíce se rozpumpovaly. Za námi byl jeden z nejúchvatnějších sjezdů ve Vysokých Tatrách. Nejraději bychom se hned vydali znovu nahoru, ale bylo jasné, že druhý sjezd by tuto sjezdovku nepřekonal. Sněhové podmínky sice nebyly ideální, ale i tak to byl nesrovnatelný zážitek.

Když jsme se nemohli nabažit, rozhodli jsme se jít dál nahoru do sedla v sousední dolině: Nyzné Kôprovské sedlo ve výšce 2094 metrů. Odtud se nám naskytl nádherný výhled na jednu z nejdelších a nejosamělejších dolin ve Vysokých Tatrách, Kôprovou dolinu. V pozadí se tyčily západní Tatry s nápadnými zalomenými hřebeny a nedotčenými dolinami.

Slunce už bylo nízko. Satan a jeho sousední vrcholy vrhaly do údolí dlouhé stíny. Vyjeli jsme. Kolem našeho přístupového bodu k Satanovu kuloáru jsme pak jeli po lesní cestě jako na lyžařském krosu přes úzké zatáčky a úzké mostky a vždy jsme se snažili předjet toho před námi.

Veselí jsme se zastavili na Popradském plese u chaty, abychom si na tento fantastický den připili pivem. Miro byl viditelně překvapen, že dva Berlíňané jsou seriózní lyžaři.

Rozhodli jsme se zůstat ještě jeden den v Mengusovské dolině. Přestože předpověď počasí na zítřek byla nestabilní, viděli jsme na naší túře mnoho zajímavých a potenciálně přínosných tras. Rozloučili jsme se tedy s Mírou a naplánovali další túru: Vysoké.

Krátké vysvětlení: Co jsou to Tatry?"

Horský komplex na severním konci karpatského oblouku - dvě třetiny patří Slovensku, jedna třetina Polsku. Nejvyšší horou je Gerlachovský štít vysoký 2654 metrů. Je to zároveň nejvyšší vrchol Karpat. Tatry se skládají ze Západních Tater (Západné Tatry) a Vysokých Tater (Vysoké Tatry) na východě. Obě strany Tater - polská i slovenská - jsou národními parky (TANAP). Tatry patří k nejvlhčím a nejchladnějším oblastem Slovenska. Vítr však většinou vane ze západu nebo severozápadu. Vysoké Tatry od Nízkých Tater odděluje zlomová dolina, která vznikla před 15 miliony let. Zajímavé je, že Tatry nemají na jižní straně žádné podhůří.

Mapy

Tatranský plán 2501, Západní Tatry, 1:25 000

Tatranský plán 2502, Vysoké Tatry, 1:25 000

Harmanec VKU, 112, Západní Tatry, 1. část:50 000

Harmanec VKU, 113, Vysoké Tatry, 1:50 000

Užitečné adresy

Mirova webová stránka

Žiarská chata

Popradské pleso

Dolina Piecu Stawow

Tatra West

Správy o lavinové situaci

Slovenská horská služba a lavinová situace.

Polská horská služba a lavinová situační zpráva.

Tísňová volání

Všeobecné tísňové volání / policie:112/158

Hasiči:150

Záchranáři:155