V této reportáži bych vás rád seznámil s malým, poměrně neznámým nízkým pohořím, které jsem si v posledních letech velmi oblíbil a jehož rozmanitá krajina mě v zimě znovu a znovu fascinuje: Krkonoše. Ve své reportáži popisuji túru po horském masivu, který je dlouhý necelých 30 kilometrů. Jeho nejvyšší hora Schneekoppe bude výchozím i cílovým bodem. První část reportáže popisuje hlavní rysy pohoří, druhá část reportáže pak popisuje možnosti freeridingu a turismu v Krkonoších...Není divu, že Krkonoše jsou pro většinu (západo)evropských freeriderů a turistů neznámé. Vždyť tento malý region se nachází poměrně daleko od Alp a svou velkolepou topografií hned tak nevynikne. Je proto pochopitelné, že počet freeriderů je zde zvládnutelný. Přestože jich na české straně pohoří přibývá, ani ty nejlepší sjezdovky nejsou ještě několik dní po vydatném sněžení plně sjízdné. Krkonoše jsou zajímavou destinací nejen díky svým mírným cenám, ale také díky nesčetným možnostem túr. Jejich jedinečná krajina jim také dodává poměrně unikátní charakter.
Krkonoše, známé také jako Sněžné hory, se rozkládají na hranici mezi českou částí České republiky a slezskou částí Polska. Jedná se o nejvyšší pohoří v České republice. Zeměpisná orientace hlavního hřebene probíhá od západu k východu: přesněji od ZSZ k JV. Schneekoppe (česky Sněžka, polsky Sniezka) je s 1602 metry nejvyšší horou pohoří. Jedná se o hraniční horu mezi oběma zeměmi.
Horský masiv je rozdělen dvěma nápadnými, téměř rovnoběžnými horskými hřbety: Slezský hřeben a Český hřeben. Větší část pohoří leží na českém území a směrem na jih přechází v podhůří. Polská část, kterou ohraničuje Slezský hřbet (hlavní hřeben), se strmě svažuje k severu. Slezský hřbet také tvoří rozvodí mezi odtoky do Severního a Baltského moře. Údolí Labe leží v údolí mezi oběma hřbety. Labe zde pramení v nadmořské výšce kolem 1400 m v části údolí, která se svažuje k západu. Ještě mladé Labe padá přes vodopád do České kotliny, kde se spojuje s Bílým Labem přitékajícím z východní strany údolí. Aby se řeka dostala z hor, prorazila si cestu Českým hřebenem. Na tomto průlomu a ve středu pohoří se nachází Špindlerův Mlýn (Špindlerův Mlýn), centrum vysokohorských zimních sportů v České republice.
Kromě Schneekoppe se zde nacházejí další tři hory vyšší než 1500 metrů: (1555 m), nejvyšší hora Českého hřebene, Brunnberg, známý také jako Steinboden (Studniční hora), 1554 m a Vysoké kolo (polsky Wielki Szyszak, česky Vysoké Kolo), se 1509 m nejvyšší hora západní části Krkonoš. Za zmínku stojí také Kesselkoppe (Kotel), 1435 m, který tvoří nejvyšší bod západního konce Českého hřebene.
Schneekoppe má téměř symetrický pyramidový tvar. Její západní svah se strmě svažuje a vytváří působivou kotlinu se svahy hory Brunnberg svažujícími se k severovýchodu, která se o 600 metrů níže zužuje do údolí, jež se otevírá k jihu, směrem k Peci pod Sněžkou.
Severní strana pyramidy se svažuje poněkud mírněji, s výškovým rozdílem 500 metrů do Polska v Melzergrundu (Kociol Lomniczki CZ) (Dolina Lomniczka PL). Údolí se otevírá na severu směrem k obci Krummhübel (Karpacz), která provozuje jedno ze dvou lyžařských středisek na polské straně hory.
Nejsnadněji se na Schneekoppe dostanete lanovkou z Pece pod Sněžkou, která je v provozu od roku 2014. Do té doby vedla na vrchol nostalgicky vyhlížející dvoumístná sedačková lanovka. Lyžaře obvykle nevyváží, protože ze Schneekoppe neexistuje ani oficiální sjezd.
Další výraznou částí hory jsou takzvané Kozí hřbety, strmý hřeben svažující se k severu a jihu, který je součástí Českého hřebene východně od Špindlerovy boudy.
Navazuje na 1555 m vysokou Luční horu. Západní strana Hochwiesenbergu také strmě spadá do údolí. V místě, kde se hřeben stýká se západním úbočím Lucní hory, se terén rozděluje na četné strže a příkopy, které se v údolí sbíhají a vytvářejí potok, který teče do Špindlerova Mlýna. Tam se vlévá do Labe.
Klima Krkonoš se vyznačuje častými změnami počasí. Zimy jsou chladné a nezřídka zde leží sníh o výšce přes tři metry (podle statistik). Já sám jsem zažil maximálně dva a půl metru. Velké části hor jsou pokryty sněhem až šest měsíců. Vyšší polohy jsou často zahaleny do husté mlhy. Podle statistik je vrchol Schneekoppe alespoň dočasně skryt v mracích v průměru 296 dní. Průměrná roční teplota na Schneekoppe je pouhých 0,2 °C. V zimě jsou běžné dvouciferné minusové teploty.
Hřebeny patří k větrným oblastem v Evropě. Není neobvyklé, že vítr dosahuje vichřice, což jsem sám několikrát zažil. Na severní straně Polska je fén častým povětrnostním jevem a způsobuje zledovatělé vrcholky a těžké sněhové závěje. Průměrné roční srážky se pohybují od zhruba 700 mm na úpatí hor až po 1230 mm na Schneekoppe. Nejvyšších srážkových úhrnů je dosahováno v údolích na úpatí hlavního hřebene.
Na české straně bývá vzhledem k zeměpisné orientaci o něco více sněhu než na polské severní straně.
Velká část pohoří je v obou zemích chráněna jako národní park. V Krkonošském národním parku (KRNAP) v České republice a v Karkonoskim Parku Narodowym (KPN) v Polsku. Chráněné území začíná na polské straně v nadmořské výšce kolem 900 až 1000 metrů, zatímco na české straně se chráněné území rozprostírá až na dno údolí. Části pohoří jsou rovněž označeny jako biosférická rezervace UNESCO.
Hranice stromů v Krkonoších se pohybuje mezi 1250 a 1350 metry, což je ve srovnání s Alpami nebo jinými nízkými pohořími ve střední Evropě velmi málo. V kontrastu s příkře se svažujícími kotlinami a cirky vyhloubenými ledovci vypadají holé vrcholky hor jako rozlehlé tundrové krajiny.
Smrky ohnuté silným větrem jsou charakteristické pro přechod mezi horským a (sub)alpínským pásmem. Pohled na ně připomíná armádu ohnutých postav, které jako by vítr tlačil přes široké hřebeny hor. Rychlé změny počasí, které v mžiku zahalí krajinu do mraků, vytvářejí obraz kouzelného, mystického světa legend.
Nejinak tomu bylo i při kolonizaci Krkonoš na přelomu 17. a 18. století. Víra v mystický, divoký a nepředvídatelný charakter přírody jistě stála i za vznikem legendární postavy Rübezahla.
V krkonošských pověstech a příbězích je Rübezahl rozmarným duchem hor, strážcem skrytých pokladů a vládcem větru a počasí. Podle příběhu Johanna K. A. Musäuse z roku 1783 dostal duch své jméno podle královské dcery, kterou si chtěl vzít za ženu a odvlekl ji do své jeskyně v horách. Té se však podařilo duchovi uniknout lstí, když mu dala podmínku, že musí spočítat všechny řepy na slezských polích, než bude souhlasit s jeho sňatkem. Rübezahl počítal svědomitě vícekrát, ale při každém pokusu došel k jinému výsledku, což zajaté princezně umožnilo útěk. Ta utekla ke svému knížeti a vysmívala se duchovi se jménem "Rübezahl".
Na nízké pohoří této velikosti nabízejí Krkonoše vynikající terény pro freeride. Většina sjezdovek se však nachází na území národního parku. Freeride je zde zakázán. Existuje jen několik málo koridorů, kde je freeriding povolen. I v lyžařských střediscích v České republice se většinou nesmí jezdit mimo hranice.
V Krkonoších je dobře značená síť pěších a turistických tras. Mačky na hlavních turistických trasách, které se táhnou po širokých horských hřebenech, jsou dobře upravené. Běžecké lyžování je v České republice oblíbeným sportem a o víkendech zde najdete nespočet běžkařů od mladých po staré, ať už ambiciózních sportovců, nebo jen na procházku.
Na druhou stranu je počet lyžařských turistů poměrně nízký a nedá se srovnávat s masami v Alpách nebo v nízkých pohořích, jako je například Schwarzwald.
Vzdáleně od hlavních proudů však existuje řada tras, kde jste téměř úplně sami.
Krkonoše mají podél hlavních hřebenů rozsáhlou síť obslužných chat a farem: tyto takzvané Baudeny jsou oblíbeným cílem mnoha milovníků zimních sportů a turistiky. Vznikly z osad a chat, které byly v 19. století postaveny k obhospodařování vysokohorských luk. Úroveň Baudenů je zcela odlišná a v jednotlivých zemích se liší. I přes někdy poměrně velký počet lůžek v Baudenu lze doporučit rezervaci předem. Zejména pokud s sebou nemáte spací pytel.
