Příběh | Jak se vlastně vyrábějí lyže?

Velikost továrny je patrná hned po vstupu. Občas jsem viděl výrobní závod na výrobu lyží v garáži, ale nikdy ne pořádnou továrnu na lyže. Kromě lyží Atomic se zde vyrábějí také modely sesterské společnosti skupiny Salomon a řada lyží na zakázku menších firem. Celkem opustí továrnu v Altenmarktu ročně přes 200 000 párů sjezdových a turistických lyží a několik tisíc párů běžek. Po rychlé kávě v elegantní kancelářské budově jsme zamířili do továrních hal. Všude jsem se mohl rozhlédnout, ale fotografování není v celém areálu povoleno. Chtějí utajit několik strojů na míru před potenciálními konkurenty a fotky na internetu by nebyly zrovna přínosné...

Suroviny & řezání

Továrnou mě provedli po jednotlivých výrobních krocích, takže začnu u surovin. Ty zaplňují celou halu. Na velkých regálech naskládané stovky lyžařských jader nebo polotovarů jader čekají na další zpracování. Je hezké vidět a cítit rozdíl mezi lehkými jádry, například pro budoucí skialpinistické lyže, a tvrdšími verzemi, například pro závodní lyže. V obou případech se jádro skládá z podélně slepených kusů dřeva. Zatímco však pro turistické lyže se používají jádra s několika vrstvami a lehkým dřevem, závodní lyže mají nejen mnohem více vrstev, ale také tvrdší a znatelně těžší dřevo. Při zpracování se jádra nejen řežou na délku, ale také frézují do profilu, který odpovídá tloušťce lyže. Nejsou to však jen jádra, která se zde skladují ve velkém množství, také různé materiály pro bočnice se přesně řežou ve velkém množství a v široké škále barev pro příslušný model lyže (a příslušnou délku). Hrany jsou ohýbány do požadovaného tvaru a patky jsou vyřezávány nebo vyraženy, v případě potřeby pomocí výseku.

Broušení a dokončování

Když lyže vyjedou z lisu, jsou téměř hotové, ale přebytečný materiál je třeba ještě odříznout a lyže obrousit a navoskovat. To se samozřejmě ve velké továrně Atomic provádí automaticky. V působivé "brusné lince" se lyže brousí, voskují, kartáčují a čistí zcela automaticky pomocí velkých strojů. Než však lyže opustí továrnu, procházejí ruční neboli vizuální kontrolou kvality, při níž se kontrolují například odchylky v profilu prohnutí a flexe, ale také poškození a chyby při zpracování. Nakonec se jednotlivé lyže roztřídí do párů. Z několika desítek lyží vybere zaměstnanec lyže, které k sobě nejlépe pasují z hlediska jemných rozdílů v prohnutí a flexi, a ty se pak spojí do páru, opatří se výrobním číslem a nakonec zabalí.

Co mě trochu překvapilo a zaujalo nejvíce, byl poměrně velký podíl ruční práce při výrobě lyží. Navzdory velikosti továrny a množství lyží se automatizace vyplatí jen u několika málo výrobních kroků. Už předem jsem si uvědomil, že při výrobě lyží se jednotlivé díly jednoduše nehází do velkého stroje, ze kterého pak vzadu vyjíždějí hotové lyže, ale že ve velké továrně na lyže to vlastně probíhá velmi podobně jako v garáži některých nezávislých výrobců, jen v úplně jiném měřítku. To také umožňuje výrobu vysoce individualizovaných lyží, jako jsou například lyže vyráběné společností Atomic pro velký tým Světového poháru, který samozřejmě používá individuálně přizpůsobený materiál.