Na lyžích jezdí, co si pamatuje. Své první závody na lyžích absolvovala v šesti letech. Později se k závodům v alpském lyžování obrátila zády. Své vášni pro lyžování však zůstala věrná. Jako jedna z nejlepších freeriderek na světě závodí Sonja Lercherová v rámci Freeride World Tour (FWT). Třiatřicetiletá Lercherová se po pádu objevila na Mezinárodním sportovním veletrhu v Mnichově, kde poskytla rozhovor o berlích. Na zastávce Tour v Chamonix si mnichovská rodačka při závodě zlomila holenní kost. Rozhovor o vynucených zlomeninách, saltech vzad, lavinách, tetování a o tom, proč jí stromy přinášejí do života nezávislost. Johanna: Narodila ses s lyžemi?
Sonja: (smích) Něco takového. Moje máma byla lyžařská instruktorka a na první narozeniny mě postavila na plastové lyže. Ve třech letech jsem už na lyžařské dovolené ve Švýcarsku uměla dobře lyžovat za maminkou. Johanna: Závodila jsi také na lyžích?
Sonja: Do svých 18 let jsem byla členkou německého C družstva a hodně jsem lyžovala. V zimě jsem trénovala v Garmischi třikrát týdně po škole. Johanna: To zní jako vyčerpávající dětství a mládí.
Sonja: Ta doba byla těžká, ale také krásná. Už jako teenager jsem při cestování viděla hodně světa. Chyběla mi však škola. Musela jsem opakovat sedmý a osmý ročník. V oddíle byla velká konkurence. Byli jsme pod velkým tlakem, abychom podávali dobré výkony. Pokud jste měli špatnou sezónu, byli jste okamžitě mimo hru. Ten tlak mě připravil o zábavu z lyžování. Johanna: Dnes už zase závodíte. Je mezi freeridery menší tlak?
Sonja: Ve Freeride World Tour se přátelím se všemi kolegy závodníky. Jsme jedna velká rodina a navzájem se podporujeme. Samozřejmě jsme také soupeři, ale jen na pár minut během závodu. Spojuje nás radost z lyžování. Johanna: Co se stalo se Sonjou po skončení závodění na lyžích?
Sonja: Protože jsem si myslela, že je čas vést seriózní život, vyměnila jsem lyžařskou výbavu za kostým a začala se učit na manažerku hotelu ve Vídni. Ale to netrvalo dlouho. Johanna: Proč?"
Sonja: Tento život od devíti do pěti nebyl pro mě. Vydělával jsem si jako kurýr na kole a po večerech jsem pracoval v hospodě. Tam jsem se seznámil s dívkou, která chtěla emigrovat do Austrálie. Přišlo mi to skvělé a spontánně jsem ji doprovázel. Šest měsíců jsme spolu cestovali po Austrálii. Na této cestě jsem se seznámila se svým přítelem a přestěhovala se za ním do Kanady. Tam jsem samozřejmě znovu nasadila lyže. Vydali jsme se rovnou do terénu. Jezdili jsme freeride tak často, jak to jen šlo. Johanna: Do jaké míry je tvoje lyžařská minulost závodnice výhodou při freeridu?
Sonja: Moje čistá technika mi samozřejmě pomáhá i v backcountry. Johanna: Zařazuješ do svých jízd i skoky?
Sonja: Samozřejmě. Ale při závodech je pro mě backflip stále příliš riskantní. Na Freeride World Tour smíme studovat obličeje jen dalekohledem. Ale když budu zařazovat skoky, chci přesně vědět, jaký je start, situace při přistání, sněhové podmínky? Neválí se tam nějaké kameny, o které bych se mohl zranit? Ale v podstatě mě skákání baví. Johanna: Jak se vlastně učíš dělat backflipy?
Sonja: Ve Vídni jsem se přihlásila do freestylového klubu a trénovala backflipy a Lincolnovy smyčky na vodní rampě.
Johanna: Kdy ses začal účastnit freeridových závodů?
Sonja: Kamarádi mě k tomu přemluvili. Mysleli si, že mám šanci. Závodů ve freeridu se účastním od roku 2005. V posledních letech se úspěšně účastním Freeskiing World Tour, americké obdoby evropského Freeride World Tour. Johanna: Úspěšný znamená?
Sonja: Několik umístění v první pětce, šampionát v Kirkwoodu a v celkovém hodnocení FWT jsem byla druhá v roce 2009 a čtvrtá v roce 2012. Johanna: Od letošní zimy existuje jednotná World Tour, takže nejlepší freerideři ze Severní a Jižní Ameriky a nejlepší Evropané závodí ve společném seriálu. Líbí se vám toto sjednocení?
Sonja: A jak! V minulosti si obě série, Freeskiing World Tour a Freeride World Tour, konkurovaly. Každá tour se snažila být lepší než ta druhá. My sportovci si toto spojení opravdu užíváme. Startovní pole je nyní mezinárodní. Sjednocená World Tour má nyní k dispozici také o něco větší rozpočet. My sportovci z toho samozřejmě těžíme. Johanna: V jakém smyslu?
Sonja: Ubytování a stravování během závodů je pro nás zajištěno, stejně jako jízdenky na vleky. Sami si musíme hradit pouze cestovní náklady. Johanna: Teď jste si na druhé zastávce turné FWT v Chamonix po pádu během soutěže zlomil holenní kost. Jak moc je to hořké? Sonja: Velmi, velmi hořké. Na Tour jsem se moc těšila. Ale do budoucna si věřím. Uvidíme, třeba se mi podaří startovat na kvalifikačním závodě ve Snowbirdu v polovině dubna. Pro nadcházející sezónu opravdu doufám, že dostanu divokou kartu na Freeride World Tour kvůli zranění. Na svůj návrat budu tvrdě trénovat. Johanna: Žiješ jako profesionál výhradně z freeridu?
Sonja: Je pár freeriderů, kteří žijí výhradně z tohoto sportu, ale já to nedokážu, i když mám nějaké sponzory. V letních měsících ještě jezdím sázet stromy. V severní Britské Kolumbii žijeme v buši poblíž Smithersu vždy tři měsíce. Práce je to těžká, ale dobře placená. Udržuji si fyzickou kondici a jsem hodně venku. Johanna: Žádné dobře placené reklamní natáčení, žádné velké sponzorské smlouvy?
Sonja: Sázením stromů jsem nezávislá na sponzorech. Za tři měsíce vydělám tolik peněz, že nemusím mít devět měsíců stálé zaměstnání. Drahé podzimní lyžařské a tréninkové cesty si mohu financovat z vlastní kapsy. Johanna: Mini byt, nebo společný byt? Jak bydlí Sonja Lercher? Sonja: Mám pronajatý dům s několika pokoji ve Whistleru. Bydlím tam se čtyřmi kamarádkami. Náš život je jednoduchý, ale dobrý. Moc toho nepotřebujeme.
Johanna: Sníh je jen zmrzlá voda. Umíš surfovat?
Sonja: Před několika lety jsem v létě žila několik měsíců na Sardinii a pracovala jsem tam v kite škole. Můj otec je Ital. Tam jsem se naučila kitesurfovat. Johanna: Tvoje dosavadní nejvážnější zranění?
Sonja: Dvakrát přetržené křížové vazy, zlomené oba kotníky, roztříštěná lopatka, zlomená klíční kost, otřes mozku, různé zlomeniny obratlů. Nyní tibiální ploténka. Johanna: Takže jako freerider musíš být tvrdý?
Sonja: Zranění k našemu sportu neodmyslitelně patří. Jste nuceni dělat přestávky tímto - přiznejme si, že nešetrným - způsobem. Neměli byste podceňovat veškeré cestování. Náš cikánský život je vzrušující, ale také dost vyčerpávající. Johanna: Večírek, nebo přestávka? Jak pečlivě se staráte o své tělo?
Sonja: Čím je člověk starší, tím méně odpovídá představě pohodového freeridera, který přes den pudruje a večer paří. O své tělo se skvěle starám, zdravě jím a hodně trénuji. Kdybych nebyl fit, měl by můj pád v Chamonix horší následky. Abych si dobila baterky, vždycky si dělám přestávky, které trávím doma ve Whistleru ve svém známém prostředí. V loňském roce jsem cestoval z jedné soutěže na druhou po dobu dvou měsíců. To si vybírá svou daň. Doma na mě také čeká Morris. Johanna: Tvůj nový přítel?
Sonja: (směje se) Můj osmiletý labrador. Johanna: Co na zranění říkají vaši sponzoři?
Sonja: Podporují mě. Jsem ohromená, nadšená a zároveň se mi ulevilo, jak dobře to berou. Všichni mi říkají: "Uzdrav se, Sonjo, nespěchej a vrať se, až budeš zase fit!" A já jim to říkám. Johanna: Zažila jsi olympijské hry 2010 ve Vancouveru/Whistleru?
Sonja: Ano, samozřejmě! Během her se ve vesnici rozpoutalo peklo, ale na horách nebylo ani živáčka. Přes den jsem jezdila freeride a večer jsem tři týdny pracovala v Rakouském domě. Johanna: Myslíš, že se freeriding někdy stane olympijským sportem?
Sonja: Naše soutěže nejsou zrovna divácky atraktivní. Nevyhrává ten, kdo je nejrychlejší. O tom, kdo vyhraje a kdo prohraje, rozhodují rozhodčí. V tomto ohledu si nemyslím, že se náš sport někdy stane olympijským sportem. Olympijské hry znamenají tlak, komerci, spoustu pravidel a norem. Osobně se bez toho obejdu. Johanna: Klíčové slovo laviny. Freeriding je považován za velmi nebezpečný sport. Přišli jste už o přátele?
Sonja: Každý rok ztrácíme přátele v lavinách. Proto jsem v horách velmi opatrný. Když nemám dobrý pocit, na sjezdovku nejedu nebo někdy zůstanu doma. Johanna: Máš nějaké zkušenosti s lavinami?
Sonja: Ano, ale lavina mě nepohřbila. Zachytila mě, ale dokázal jsem se po ní svézt. Johanna: Jaké to bylo?"
Sonja: Bála jsem se, ale zůstala jsem soustředěná. Johanna: Je pravda, že jste v horách vysoko nad Whistlerem postavili jakýsi pomník mrtvým lyžařům a snowboardistům?"
Sonja: Postavili jsme chatu. Když je výročí smrti kamaráda, všichni naši přátelé se tam sejdou. Společný výstup nahoru je rituál. Rozhazujeme do sněhu okvětní lístky růží a myslíme na ty, kteří už nejsou mezi námi. Přes všechen smutek jsou tyto rituály také krásné. Jsou oslavné. Oslavujeme život. A smrt je jeho součástí. Johanna: Máte na ruce tetování. Co znamená?"
Sonja: Na pravé paži mám vytetované slovo "vděčnost". A na zádech mám tři sněhové vločky. Jednu pro Jima, jednu pro Chrise a jednu pro Johna. Všichni tři zahynuli před rokem v lavině. Johanna: Proč závodíš za Kanadu na Freeride World Tour?
Sonja: Prostě proto, že už 12 let žiju v Kanadě. Miluju tuhle zemi. Ale mám německý pas. Moje máma stále žije v Německu a jeden z mých sponzorů je také z Evropy. Pohrávám si s myšlenkou, že bych soutěžila za Německo. Nejlépe v nadcházející sezoně. Koneckonců jsem Němec. Rozhovor vedla Johanna Stöcklová
