PowderPeople | Makenzie Robsonová

Klara: Ahoj, Maku, díky, že sis dnes udělal čas. Nejprve se s tebou trochu seznámíme. Spolu s Jacem jste založili "Lyžařskou školu a průvodcovství Summit". Máte pobočky ve Furanu a v Niseko - Japonsko. Povězte nám něco o svém příběhu a o tom, jak jste se sem dostali. Pocházíte z Anglie. Jak jste se dostal k lyžování? Anglie není zrovna známá svou lyžařskou tradicí.

Makanzie: Je to tak? Ne (směje se). Když jsem byl mladší, často jsme s rodinou nasedali do letadla na jeden, dva nebo i tři týdny a jezdili společně na lyžařské dovolené. A myslím, že mám opravdu velkou rodinu. Takže bylo fajn, že jsme jezdili všichni společně, a tak jsem asi začala lyžovat.

Klara: To zní jako super rodinné setkání! Kdy jste se rozhodl, že se stanete profesionálním lyžařským instruktorem?

Makanzie: Já jsem nikdy nechtěl dělat tradiční práci. Zkoušel jsem to a prostě to nešlo. Tak jsem odjela do Svatého Antona a vzala si práci chůvy a... Já vím, nesvěřujte mi své děti (smích)! A když jsem tam byla, potkala jsem Jaca a další přátele. Oni už byli lyžařští instruktoři a já věděla, že to je to, co chci dělat! Na konci sezony jsme se s kamarádkou přihlásily do kurzu pro kandidáty na instruktory lyžování. A ano, to byl začátek všeho. V následujících letech jsem si udělal národní instruktorský kurz (3. stupeň) a nakonec i kurz pro alpské lyžování. Prostě jsem pokračoval dál. Čím výš jste se dostali, tím lepší byl samozřejmě plat a také jste se zlepšili v lyžování a získali lepší zákazníky. To byly asi tři sezóny. Poté jsme se s Jacem rozhodli, že chceme jet lyžovat na Nový Zéland.

Klara: Nový Zéland? Také vzrušující! A pak co, kdy jste poprvé jeli do Japonska?

Makanzie: To bylo až po Novém Zélandu! Vzpomínám si, jak jsem v posledním roce v Rakousku seděla v pokoji s Jacem, Adamem a Ianem a všichni jsme se dívali na freeski video od Salomonu, které se natáčelo v Rusutsu, a prostě jsme si říkali: "Panebože, to je ta nejšílenější věc na světě, musíme jet do Japonska!". Tak jsme se na místě domluvili. Já, tři kluci, a ano, po Novém Zélandu jsme se Jac, Ian a já vydali do Japonska. Adam nás následoval o rok později, to bylo všechno.

Makanzie: Myslím, že jde hlavně o kvalifikaci. Samozřejmě existuje mezinárodní standard pro kvalifikaci průvodců, který je podle mého názoru velmi důležitý. Když jsme s Jacem přijeli do Japonska a první sezónu jsme neprováděli průvodce, chtěli jsme se ujistit, že v další sezóně budeme mít tuto kvalifikaci. Začali jsme tedy procházet kanadským systémem lavinové bezpečnosti a absolvovali jsme první kurz s Emily Gradyovou, která je také autorkou mnoha osnov, což bylo opravdu skvělé. Myslím, že spolu se zkušenostmi a průzkumem, které jsme udělali, nám to dodalo sebedůvěru, abychom mohli vyrazit do backcountry s lidmi. Ale terén je tady také trochu uvolněnější. Je tu spousta stromů. Není tak strmý. Samozřejmě jsou tu ty strmé stěny. Ale obecně je terén mírnější, zejména v místech, jako je Niseko. V Japonsku jsou také stálé nízké teploty. To znamená, že tam nejsou žádné teplotní výkyvy jako v Evropě, což také přispívá ke stabilitě sněhové pokrývky. Letošní rok byl však trochu jiný. Ve Furanu se objevily brzké klouzavé trhliny. S pokračujícím vlivem globálního oteplování se situace mění. Zvláště teď, když se blíží jaro, už tento argument neplatí. Právě v tomto období se v Japonsku odehrává nejvíce lavin.

Klara: Takže po všech těch letech zkušeností jste se tu s Jacem rozhodli založit Summit. Jaká je pro vás myšlenka Summitu, jaká je vaše vize?"

Makanzie: Myslím, že naší vizí bylo nabízet kvalitní lyžařské kurzy se silnými instruktory. A jednoduše dodávat kompletní produkt. Dobrý sníh, profesionální instruktory a bezpečné a zábavné vedení. A loni jsme k tomu přidali půjčovny.

Myslím, že vizí společnosti Summit je vyhovět potřebám každého a zajistit, aby naši zákazníci měli co nejlepší zážitek, téměř jako balíček na míru. Víte, já jsem opravdu ochotný jít pro lidi nad rámec, protože pokud jedou na dovolenou, utrácejí spoustu peněz a jsou na míle daleko od domova, zaslouží si, aby o ně bylo postaráno tím nejlepším možným způsobem. Často nevědí, kam jít, kde se najíst nebo jaké jsou nejlepší trasy. A my tohle všechno pomáháme zajistit.

Klara: A konečně máš taky práci, ne v kanceláři, ale na horách!"

Makanzie: Ano!"

Klara: Ještě jedna otázka: Jak moc se podle tebe Furano změní v příštích deseti letech?"

Makanzie: Bože, já se tak bojím. Jsou to pro mě opravdu nervy. Těším se, ale jsem také nervózní. Myslím, že se to hodně změní. Už teď je vidět, že je tu spousta nové infrastruktury. V letošní sezóně je tu docela rušno. Byl jsem trochu ohromen tím, jak bylo v této sezóně rušno. Ale očividně se z toho stává nový hotspot a je opravdu příjemné, že na vlecích je stále klid. Ale také si myslím, že město odvádí velmi dobrou práci při zvládání přílivu lidí. Zavedlo určitá nařízení, která jsou příznivá pro cestovní ruch, ale zároveň nezpůsobují, že by se všichni obyvatelé odstěhovali, protože na Furanu se všem líbí, že je to pořád Japonsko. Niseko to nějak ztratilo. Můžete tu být a cítit se jako v japonském městě v horách. Jsou tu skvělé restaurace a potkáte spoustu místních lidí. Všichni na vás mluví japonsky, v obchodech, v restauracích i kdekoli jinde. Takže věci se změní, ale věřím a doufám, že se tak stane správným způsobem. A opravdu chci být součástí tohoto vývoje, protože tohle je můj domov a já ho miluji.

Klara: Děkuji ti, Maku, za tvůj čas a možná se uvidíme příště v Japonsku!"