Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Rozhovory

PowderPeople | Odstíny Sandry

Rozhovor s freeriderkou a filmařkou Sandrou Lahnsteinerovou

16. 03. 2018
Lisa Amenda
Státem certifikovaný lyžařský instruktor. Mentální trenér. Freerider. A filmař. Málokterá lyžařka má tolik profesních aspektů jako Sandra Lahnsteinerová. S filmem Shades of Winter zženštila freeskiing a v rozhovoru nám říká, proč stojí za to prostě něco dělat, proč je odvážné někdy říct "ne" a proč její filmy inspirují k lyžování i muže.

Sandro, původně jsi závodila v alpském lyžování a jsi státem certifikovaná lyžařská instruktorka. Jak jste se dostala k freeskiingu?

Profesionální kariéru ve freeskiingu jsem neměla v plánu!

Vystudovala jsem sportovní vědu a trénink na univerzitě v Salcburku, jako jedna z mála žen jsem absolvovala kurz C-trenér (nejvyšší kurz pro trenéry alpského lyžování v Rakousku) a hned poté jsem začala pracovat na plný úvazek jako trenérka v závodním alpském lyžování. Pracovala jsem v Salcburském zemském lyžařském svazu a ve škole lyžařské turistiky v Hofgasteinu (kde chodili do školy také Anna Veithová, Marcel Hirscher a Philipp Schörghofer) a v letech 2004 až 2014 jsem se také starala o Annu Veithovou, tehdy Fenningerovou, jako soukromá kondiční trenérka.

Ale: Lyžování bylo vždy mou velkou vášní. V každé podobě a v každé volné chvíli. A to včetně freeridingu, kterému se tehdy ještě říkalo lyžování mimo sjezdovky.

A: Jsem člověk, který miluje, potřebuje a neustále vyhledává výzvy - a zlepšovat se ve freeridingu rozhodně výzvou bylo. Takže jsem na sobě pracoval, hodně lyžoval a využíval každou příležitost, abych se dostal mimo vyšlapané cesty. A to na začátku rozhodně nevypadalo "filmově"!

Nepočítal jsem s tím, že se z toho vyklube kariéra profesionálního freeskiera a produkce vlastních filmů. Ale když se naskytla příležitost, šla jsem do toho na 100 %.

V roce 2008 jsi začala hrát v lyžařských filmech a byla jsi v té době jednou z mála žen v Rakousku v, řekněme, "mužské doméně freeskiingu". Jaké to pro tebe bylo?

Inspirována a motivována filmovou rolí americké freeskierky v MSP jsem před deseti lety dostala příležitost být jedinou ženou v rakouské freeski filmové produkci. To bylo samozřejmě super, mega pocta a skvělá příležitost, za kterou jsem klukům z Abtenau z Ydreamproduction super vděčná.

Poznal jsem novou, kreativní stránku svého já. Práce s kamerou a fotografem, se světlem a stínem na horách a možnost být sám jako lyžař štětcem na bílém plátně mě okamžitě motivovala. Ale jde také o to, abych se jako lyžař dostal k podstatě svého výkonu. Právě tato kombinace je velkou výzvou, která mě dodnes oslovuje.

Natáčení pro "Made in Austria" s lidmi jako Matthias Mayr nebo Matthias Haunholder mě extrémně povzbudilo, ukázalo mi možnosti a motivovalo mě k dalším výkonům.

A jak vznikl tvůj první film "Jaké jsme"?

Bylo to v době (2009), kdy jsem si uvědomila, že vlastně neexistuje žádná freeski filmová produkce, ve které by vystupovaly výhradně ženy. V každé produkci byla maximálně jedna závodnice.

Měla jsem štěstí, že jsem vlastně byla dobře zajištěná s "Made in Austria", ale po sezóně s klukama mě prostě napadlo udělat totéž jen s holkama. Proto jsem s kamarádem kameramanem Mathiasem Bergmannem uspořádal svůj první vlastní film: Jaké jsme - dívčí lyžařský film". Film sleduje road trip šesti freeriderek, mezi nimiž jsou Lorraine Huber, Giulia Monego a Melissa Presslaber, napříč Alpami.

Díky své jedinečnosti se film dostal až do USA a to byla motivace, startovní signál pro mou vlastní produkci: Shades of Winter, s "jedinečným prodejním argumentem" spojení nejlepších freeskierek a nejvyšší produkční kvality. Mathias Bergmann se stal jedním z hlavních lidí zodpovědných za zachycení okamžiků na horách a při cestování s kamerami.

Vaše filmy patří mezi velmi málo "čistě ženských" filmů na scéně. Nepřemýšlela jste někdy o tom, že byste natáčela také filmy se ženami a muži?

Ne, ani ne. Odstíny zimy si vytvořily své USP a stojí za tím, že dávají prostor a prostor k prezentaci sportovkyním a jejich výkonům. A stále je na čem pracovat. Kdybych měla volný rozpočet, měla bych tolik skvělých příběhů k vyprávění.

A povzbuzení, kterého se mi dostává, to potvrzuje: sportovkyně si myslí, že je to super, protože najednou máme prostor ukázat své výkony. Filmové festivaly přivítaly každý můj projekt s otevřenou náručí právě proto, že ukazoval ženy, sportovkyně. Také lyžařský průmysl mě od začátku podporoval. A mužům se to líbí, protože jsme je zaujaly výkonem a akcí.

Kromě toho: filmy "Odstíny zimy" nejsou jen pro ženy. Myslím, že i pro muže je skvělé a inspirativní, když vidí, jak ženy při lyžování šlapou na plyn, a motivuje je to k tomu, aby sami lyžovali a zkoušeli to.

Vyprodukoval jste již čtyři filmy Odstíny zimy. Letos jste společně s Janinou Kuzmovou vydali film Křižovatky. Krátký film, který sleduje vás dva na velmi pohodovém lyžařském výletě v Kanadě. Postupem času ustoupila ve vašich filmech čistě lyžařská akce do pozadí a necháváte více prostoru příběhům o společně stráveném čase na horách a navázaných přátelstvích. Charakterizují pro vás tato témata také lyžování?

Již na začátku jsem měl pocit, že si svým lyžařským výkonem musíme vybudovat určité postavení. Ale četná ocenění a nominace sportovkyň ve filmech potvrzují, že se nám to podařilo. A pak přišla myšlenka vyprávění příběhů. Inspirovali jsme se sami sebou - my sportovci rádi cestujeme, poznáváme nové země a regiony, ponořujeme se do místního života, kultury, lyžování a tamní historie lyžování. A to přirozeně zajímá i ostatní lidi.

Nejde vždy jen o čistě lyžařskou akci, nemusíme letět přes půl světa, jedno z nejkrásnějších hřišť máme přímo na dosah v Alpách. Jsou to zážitky v jednotlivých zemích a s lidmi, které nás obohacují a rozšiřují naše obzory. Možnost spojit cestování s lyžováním a přivézt si domů fotky z něj je mou velkou vášní.

Myslíte si, že lyžování má pro ženy jiný význam než pro muže? Například pro některé se počítá pouze výkon a pro jiné společné pobývání venku?

Ne, myslím, že pro ženy i muže existuje obojí.

Rozdíl je v profesionálním sportu. V profesionálním freeskiingu nám ženám sportovkyním jde o výkon stejně jako mužům. A pak jsou dny, a to jak u profesionálů, tak u neprofesionálů, kdy jde především o to být venku, bavit se spolu, zažívat věci.

A abych se vrátil k těm společným zážitkům a přátelstvím:

Myslíte si, že i tento aspekt ve filmech Odstíny zimy přispěl k tomu, že se o freeskiing zajímá více žen?

Ano, myslím, že ano. To asi opravdu mohou posoudit jiní, ale já mám dojem, že se toho v posledních letech hodně událo a je to dobře.

Za prvé je mnohem více filmů, ve kterých se objevují sportovkyně, filmové role pro sportovkyně se prodloužily, dívky dostaly více příležitostí a za druhé stále více sportovkyň přebírá otěže a realizuje vlastní projekty.

Pamatuji si na filmový festival v roce 2010, kde jsem se jako jediná sportovkyně cítila nesmírně ztracená. Teď je tu velké haló a spousta sportovkyň.

A přítomnost žen v lyžařských/outdoorových/akčních sportovních filmech určitě přispívá i k tomu, že se o freeskiing zajímá více žen. Pro dívky je to všechno přístupnější a sociální média určitě přispívají k tomu, že si více žen řekne: "Jé, super, to je pro mě dobrý, taky to zkusím!"

Je to důvod, proč nabízíte také kempy Shades of Winter?

První "Girls Freeride Camp" jsem uspořádal v roce 2011. Z čiré touhy lyžovat s ostatními dívkami, motivovat je a inspirovat.

Poté jsem pořádala vždy jeden kemp za sezónu a od roku 2013/14 probíhají mé kempy pod názvem "Shades of Winter" a znamenají CONNECT - INSPIRE - EMPOWER.

Moje zkušenosti, moje trenérská a instruktorská minulost spolu s mou vášní pro tento sport, pro freeride a potřebou podělit se o to, co mi lyžování dalo do života, jsou mou největší motivací pro pořádání kempů.

Já prostě miluji posouvat ostatní, pomáhat jim překonávat jejich hranice, dodávat jim novou sebedůvěru a ukazovat jim, co je možné, když máte správný přístup. Nesmírně mě to naplňuje!

Obrovskou motivací je samozřejmě také "potřeba" pro "all female" kempy. A povzbuzení ze všech věkových skupin a tolika zemí. Na posledním táboře v Gasteinu v únoru bylo nejmladší účastnici pouhých 20 let a dalším bylo 30 a 40 let. A vůbec to nevadí! Je úžasné vidět, jak moc se dívky a ženy dokážou navzájem podpořit svými individuálními příběhy, životními zkušenostmi, postoji a samozřejmě motivací k lyžování. Účastnice tentokrát přijely ze sedmi různých zemí:

V létě se budou konat také první "Odstíny zimy"-tábory na horských kolech.

Popravdě řečeno, kdysi jsem byla dost rozpolcená, jestli si jako ženy neděláme dobře, když ze všeho děláme "jenom pro ženy". Zatím však věřím, že si mezi ženami můžeme přiznat své obavy a vzájemně se posouvat na jinou úroveň podle hesla "Když to zvládne ona, zvládnu to i já". Pozorujete to také na svých táborech?

Souhlasím s vámi a nejsem příznivcem růžových koberců a představy, že my ženy potřebujeme zvláštní zacházení. Jsem pro to, abychom měly rovné příležitosti. Ne že bychom se musely srovnávat, ale měly by být vytvořeny rovné podmínky.

Tyto "čistě ženské" platformy také dávají ženám prostor, aby se rozvíjely a prosazovaly. Mnoho žen má pocit, že se mohou více vyzkoušet mezi ženami. Například pokud jde o freeride: každá má motivaci něco přeskočit nebo sjet, ale jen málo z nich má před soustředěním nějaké zkušenosti. Teprve na táboře, kde jsou si všichni rovni, dostanete čas si zvyknout, smíte projevit jakékoli emoce, vyzkoušíte si to, neuspějete, vstanete, uděláte to znovu a uspějete. Rozhodně mohu potvrdit, že zkoušení věcí a vzájemné posilování je důležité.

Pomohlo ti k pokroku i to, že jsi na horách s různými ženami? Motivuje to a inspiruje. Vzájemně se podporujete, můžete si poradit, co je možné, někdy to může být i emotivní a potřebujete čas. Také vás motivuje, když někdo zajede super lajnu nebo skočí backflip a vy si řeknete "hele, super, to dokážu taky" a zkusíte to. Je to vlastně stejné pro nás profíky jako pro tábory.

Když už jsme u toho "jen pro ženy":

Jen to, že jsou růžové a mají kytičky, z nich nedělá dámský výrobek, takže jsem v tomto ohledu opatrná.

Ale ano, je to potřeba. I mezi ženami existují různé požadavky a průmysl by se jim mohl snažit vyjít vstříc. Jsou vysoce sportovní ženy, které potřebují sportovní lyže, a jsou jiné, které potřebují méně sportovní lyže. Nelze je všechny házet do jednoho pytle. Ale samozřejmě dámská bota má smysl, už jen z hlediska nižšího shaftu. A pořád tam můžete udělat brutální množství.

Kromě své práce freeskierky a filmové producentky působíš mimo jiné také jako mentální koučka závodnic v alpském lyžování z týmu ÖSV. Jaké rady dáváte lyžařkám, když čelí psychické výzvě?

V oblasti mentality pracuji konkrétně s mladými závodnicemi ze školy se zaměřením ÖSV, školy lyžařské turistiky v Gasteinu. Ale také opět pracuji jako kondiční trenérka v týmu Anny Veithové. Je to nesmírně prospěšná práce a stejně jako na kempech mě velmi baví podporovat ostatní sportovce na jejich cestě.

Mentální trénink je samozřejmě především o tom, abyste dokázali vyvolat svůj výkon a dostat se k věci. Je to především o sebedůvěře a soustředění.

Narazil jste někdy při vlastním lyžování na své mentální limity?

Absolutně, zejména na velkých horských tratích na Aljašce. Hodně se toho odehrává v hlavě. Je to obrovská mentální výzva. Na jedné straně je toho tolik, co vás rozptyluje, a na druhé straně se musíte v danou chvíli soustředit výhradně na lyžování. Zároveň musíte být zase ve střehu, abyste dokázali na všechno reagovat.

Je tolik situací, kdy jsem si říkal: "Dobře, ne, to nejde." A pak se snažíte uklidnit a co nejracionálněji si tu lajnu promyslet a pak padne rozhodnutí - ano, nebo ne... A ne je na horách velké a důležité, dokonce odvážné rozhodnutí, i na to musíte být psychicky připraveni.

Všeobecně platí, že výkonnost a mentální schopnosti prostě patří k sobě. V každé situaci, v lyžování, ale i v podnikání. Jde o to, aby se obojí podařilo dotáhnout do konce.

Sandro, moc děkuji za rozhovor. Přejeme vám skvělý zbytek sezony!

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře