Rozhovor | Jak se stanete tvůrcem parku?

Často nás zajímalo, kdo se stará o to, aby byly čtyři lajny v parku vždy v nejlepší kondici, a zeptali jsme se shaperů Christiana "Hitta" Accola, Sandra Sprechera a Martina Stänze, jak vypadá jejich každodenní rutina a jak se k shapingu dostali. Rozhovor připravila Christiane Eggert.

PG: Jak se staneš shaperem a jak získáváš know-how?

Sandro: Vlastně pocházím z běžeckého lyžování a dokonce jsem závodil. Ale když mi bylo 14 let, objevil jsem freestyle a změnil disciplínu. Od té doby mě vždycky najdete v parku. Tam jsem se seznámil s Hittou a jednoho dne se mě zeptal, jestli bych nechtěl shapovat. Tak to všechno začalo. Na to, aby ses stal shaperem, neexistuje žádný oficiální výcvik. Hitta mi předal své zkušenosti a samozřejmě je také užitečné, když sám jezdíš v parku a můžeš si vyzkoušet, co jsi vytvaroval.

Martin: Práci shapera v Davosu mi před osmi lety sehnal můj dobrý kamarád. Teprve první den v práci jsem musel Hittovi přiznat, že mi lyžování moc nejde! Ale díky zkušenostem s budováním tratí a skokanských můstků při jízdě na kole jsem se dokázal poměrně rychle zapojit. Všechno, co dnes umím, jsem se naučil od Hitty nebo jsem si to sám osvojil.

Hitta: Sám jsem v parku hodně jezdil. Před 13 lety Davos neměl vlastní shapery pro park. To dělal sjezdovkový servis bokem. To je samozřejmě lepší než nic, ale kvalita parku nechávala hodně na holičkách. Tak jsem se ucházel o práci shapera. Nejdřív jsem to měl u lanovkářů těžké. Nikdo nechápal, co dělám a proč to trvá tak dlouho. Když počet nehod prudce klesl, byla moje práce stále více uznávána a nyní mám plnou podporu lanovek.

PG: Jak dlouho už to děláš?

Sandro: Letos je to už moje pátá sezóna.

Martin: Letos je to pro mě 8. zima.

Hitta: Podílím se na tom už 13 let.

PG: Jezdíš v parku i sám?

Sandro: Ano, opravdu rád jezdím v parku sám a vše testuji. To je samozřejmě skvělý aspekt této práce. Jen na velký kopec raději sháníme někoho ze sportovního gymnázia...

Martin: Stále nejsem nejlepší lyžař, ale teď mě opravdu baví jezdit na našich railech.

Hitta: Ano, odtud pramení můj zájem o park. Dřív jsem s kamarády stavěl skoky na zahradě. Dnes už ale jezdím čím dál méně. Člověk nemládne a nechce si ublížit. Ale čas od času si to nenechám ujít a jdu si zajezdit na střední lajnu.

PG: Jak dlouho trvá vytvoření vašeho parku?

Hitta: S výrobou sněhu začínáme co nejdříve. Vzhledem k tomu, že park leží hodně vysoko, můžeme často vyrábět sníh už v říjnu. Krátce před otevřením lyžařského střediska pak jedeme na plný plyn s našimi 6 sněžnými děly a na vybudování parku pak potřebujeme zhruba jeden až dva týdny.

PG: Jaké práce mohou provádět pouze stroje a kolik z nich se ještě dělá ručně?

Hitta: To záleží na tom, jak se to podaří: V přípravě dělám víc se šikanou. Co je pro nás možná speciální, je to, že se strojem dělám i kicker jumpy, což není standardní ve všech parcích. Sandro s Martinem si před startem na kopci udělají inventuru railových prvků a někdy si dokonce raily sami svaří. Jsme tedy opravdoví všestranní jezdci! Ale jakmile je park v provozu, je rozdělení "fifty-fifty", řekl bych. Můj Bully toho zvládne hodně, ale hrany a dokončovací práce, zejména na kolejové trati, se musí dělat ručně.

PG: To je normální Pistenbully, který používáte k tvarování parku? Má mnohem větší pracovní plochu v tlačném rameni. Technologie Snow-Sat mi pomáhá měřit hloubku sněhu pomocí GPS při nastavování kopaček a co nejefektivněji umístit sníh.

Pokračování na další straně --->

PG: Používá se jako podklad pouze umělý sníh? Je rozdíl mezi umělým a "skutečným" sněhem?"

Hitta: Při stavbě parku pracujeme skutečně pouze s umělým sněhem. Nemáme podklad ze zeminy, jako je tomu například u halfpipe. Všechny prvky jsou postaveny pouze ze sněhu - samozřejmě kromě railů a boxů. Pracujeme se skutečným sněhem, když je. Ten se také váže o něco lépe než umělý sníh. Při hustém sněžení používáme sníh, kde se dá, ale pak se vlastně spíš staráme o to, abychom sníh odhrnuli, než abychom na něm stavěli.

PG: Můžete postavit park kdekoli? Jak moc je důležitý terén, krajina a sklon?

Sandro: Teoreticky lze park postavit kdekoli, rovný terén lze vyrovnat vhodnými stavbami. Pokud je terén příliš strmý, je to o něco obtížnější.

Terén v Jatzparku je právě na hranici strmosti. Problém příliš strmého sklonu je patrný zejména na trati Rail-Line. Jezdci pak příliš brzdí a pro nás to znamená více práce.

Hitta: Podstatný však nemusí být nutně terén, ale také expozice a výška parku. Nejlepší by byl tvrdý start a měkké přistání, takže ideální by byl park orientovaný na jih. Jatzpark je orientován spíše na jih/západ. V závislosti na množství slunečního světla to nemusí být ideální. Protože je však park tak vysoko, týká se nás to obvykle jen v posledních 2-3 týdnech sezóny

PG: Jak moc jste závislí na počasí?

Hitta: Samozřejmě jsme závislí na počasí. Ale vzhledem k tomu, že náš park leží v nadmořské výšce 2500 metrů nad mořem, můžeme vlastně vždycky zasněžit a připravit park. Ztráta sněhu" je velmi vzácná.

PG: Existují úspěšní jezdci, kteří přišli například ze slopestylu a později se připojili k Freeride World Tour. Jak často zažíváte vývoj od freestylu k freeridu? Vidíš zde paralely, nebo dokonce doporučuješ jít nejprve do parku jako trénink/přípravu na freeride?

Sandro: Existuje mnoho dobrých freeriderů, jako například Sammy Carlson, kteří pocházejí z freestylového prostředí. Výhodou parku je, že podmínky jsou téměř vždy stejné. Můžeš trénovat a internalizovat skoky a pak je aplikovat v terénu.

PG: To je tedy pozvánka pro všechny freeridery, aby strávili session v parku. Moc ti děkuji za tvůj čas a příjemné povídání!