PowderPeople | Stephan Siegrist

J: Dobrý den, Stef. Je od tebe hezké, že sis udělal čas na tento rozhovor. Pojďme rovnou k věci. Co tě inspirovalo k tomu, abys začal s horolezectvím?

S: Kupodivu to byla lyžařská túra, ale abych byl upřímný, nebyl jsem z ní příliš nadšený, protože jsem si myslel, že námaha a odměna nejsou v pravém poměru. Ale pak mě to samozřejmě zavedlo dál do hor a v 18 letech jsem se během lyžařského zájezdu poprvé dostal k lezení a slaňování a zalíbilo se mi to. Takže nakonec mě oslovila spíš technická stránka horolezectví.

J: Vzpomínáte si ještě na okamžik, kdy jste se rozhodl, že se horolezectví stane vaším povoláním?

S: Ne, to se vyvíjelo v průběhu let, protože to už byl můj sen, ale nikdy by mě to nenapadlo. Před třiceti lety ještě sportovní odvětví nebylo připraveno nikoho finančně podporovat.

Ale pamatuji si, že jsem byl ve škole na technické přípravě na povolání a to mě opravdu "nakoplo" a nějak jsem si řekl: "Musíš jít za svým srdcem". Ale všichni mi říkali: "Nemáš šanci, stejně to nevyjde". A musím říct, že jsem opravdu žil velmi spartánsky, jen jsem si dělal svoje věci na horách a pak se jedna nebo dvě věci vyvinuly, také díky fotografům, kteří to fotili. Pak se věci začaly publikovat, výstupy se zveřejňovaly, a tak jsem k tomu vlastně dorostl a nebylo to rozhodnutí ze dne na den.

J: Fascinující. Zpět k lyžování. Kde a jak hlavně lyžuješ?"

S: To je zvláštní, to se taky změnilo. Lyžování mě opravdu baví, na začátku jste si možná mysleli, že mě lyžování nebaví, ale já jezdím hlavně z kopce. Začal jsem brzy, už ve třech letech, a kupodivu je to vlastně to, co dnes dělám jako horský vůdce. Mám rodinu, se kterou jezdím už 30 let, a ta jezdí jen na lyže, takže v létě na horách naštěstí nejsou. A proto dělám lyžařského průvodce hodně v zimě.

J: Jak se vyrovnáváte s podmínkami na horách, zejména v zimě?

S: Ano, takže přizpůsobovat se změnám a přípravám, zejména když vás ještě čekají hosté, je nesmírně únavné. Při dnešním oteplování se často stává, že do sněhové pokrývky ve výškách mezi 1000 a 1500 metry proniká déšť. Zároveň nad 3000 metrů často fouká silný západní vítr, což ztěžuje hledání opravdu dobrého sněhu.

To dělá situaci oproti minulosti mnohem náročnější, zvláště když máte co do činění s lyžaři, kteří jsou spíše nejistí nebo chtějí lyžovat jen za perfektních sněhových podmínek.

J: Takže jako my všichni (smích).

S: Ano, ano, ale problém je, že mnoho lidí prostě neumí lyžovat za špatných sněhových podmínek. Často nejsou opravdu dobří lyžaři, a to může být někdy problém. To se opravdu hodně změnilo.

Naštěstí letos bylo trochu sněhu. V posledních letech se ale často stávalo, že v listopadu sice bylo trochu sněhu, ale ne dost. Myslím, že je třeba to přehodnotit. Lidé by měli být flexibilní a jezdit lyžovat, když jsou dobré podmínky, místo aby si stanovili pevný termín a pak očekávali perfektní podmínky. Tak se může stát, že bude všechno zelené.

J: Takže odchod nikdy nepřipadal v úvahu?

S: No, spíš jsem se ptal sám sebe, co jsme udělali špatně, že jsme teď tady? A určitě ještě víc jako kluk. Párkrát to mohlo klidně dopadnout jinak. Ale samozřejmě, že se člověk učí při každé skoronehodě, nebo by se aspoň měl něco naučit, jinak dělá něco špatně. Díky tomu máš velký batoh plný znalostí, které pak můžeš skutečně znovu použít - nebo bys alespoň měl Zejména pokud jde o lyžování na strmých svazích. To je podle mého názoru hned na vrcholu, ne-li nejnebezpečnější. Pokud je struktura sněhové pokrývky nepřehledná a ve vrstvě je starý sníh, lavina může spadnout kdekoli, i když si myslíte, že jste vlastně v bezpečné oblasti - logicky nad 30°... Ale ze základní myšlenky to zkrátím na navádění:

J: Takže hlavní nebezpečí lavin vidíte v zimě?

S: Ano. Samozřejmě existují tato objektivní nebezpečí, z nichž některá jsou i subjektivní, zejména v zimě. Při horolezectví máte také objektivní nebezpečí, jako jsou padající kameny a led, které nikdy nemůžete doopravdy předvídat, to je jisté. Ale v zimě je podle mě někdy ještě těžší tato rizika odhadnout.