Netrpělivě jsem se těšil na semestrální prázdniny. Nejen proto, že pak máte trochu víc času, ale především proto, že to znamenalo: zase do Rakouska!
Po opravdu skvělé prosincové risk'n'fun session jsem se koncem února vydal na takzvaný Next Level na Kitzsteinhorn v Kaprunu. Bydleli jsme v centru lyžařského střediska, takže jsme měli ráno trochu víc času a na sníh jsme vyjížděli vždy jako první. V den příjezdu jsme po kolečku seznamování hned začali: a všechny znalosti z prvního sezení jsme si osvěžili.
První kontrola terénu
Druhý den ráno nás přivítalo to nejkrásnější počasí. Mlha z předchozího dne zmizela a my jsme hned po ránu mohli obdivovat Kitzsteinhorn v celé jeho kráse. Po kontrole lavinového vysílače a analýze lavinové zprávy jsme vyrazili. Na sjezdovce jsme nestrávili mnoho času, ale zamířili jsme rovnou do terénu. Tam se také můžete seznámit... Nyní nastal čas zopakovat a aplikovat to, co jsme se naučili na školení. Jak lyžovat na svahu s co nejmenším rizikem a užít si spoustu zábavy? Individuálně, nebo najednou? A kde jsou terénní pasti a riziková místa na sjezdovce? Také večerní program měl co nabídnout: šlo o mapové dovednosti a plánování túr. Už odpoledne jsme se s velmi střídavými výsledky snažili co nejpřesněji určit naši polohu podle topografické mapy a pojmenovat okolní hory. Celá věc se ukázala jako poměrně obtížná a došli jsme k překvapivým a rozporuplným výsledkům. Proto přišla večerní teoretická jednotka o mapových dovednostech a čtení z mapy v pravý čas... Jak správně interpretovat vrstevnice na mapě, abych byl schopen předem rozlišit vhodný terén od nebezpečného? A jak poznám extrémní terén, kde hrozí nebezpečí pádu? I kdybych pochopil teorii, určitě by to chtělo ještě mnoho hodin praxe, než bych se dokázal bezpečně orientovat v terénu pomocí mapy. Tolik času jsme samozřejmě během týdne neměli - ale v budoucnu se budu s topografickými mapami seznamovat více.
Vnímej - posuzuj - rozhoduj: v nepříznivých podmínkách a nekonečném prašanu
Bohužel jsem se druhý den ráno cítil o 50 let starší. Všiml jsem si neznámého horského vzduchu: měl jsem úplně sucho v ústech a hlava mě určitě nebolela z toho jednoho piva z předchozího večera... Ale po snídani se svět vrátil víceméně do normálu. Být fit bylo pro tento den opravdu důležité, protože přes noc napadlo několik centimetrů čerstvého sněhu a stále sněžilo... Kitzsteinhorn opět zmizel za hustými mraky, viditelnost byla dost špatná - a stupeň lavinové výstrahy se zvýšil z 2 na 3, takže jsme byli ve známém, rovinatém terénu. Přesto pro mě nebylo snadné se orientovat, protože nebylo ani vidět, kde to jde nahoru a kde dolů. Kameny jste často viděli, až když už bylo pozdě. The Next Level je především o plánování a provádění sestupů a menších túr samostatně ve skupině. Horský vůdce a průvodce z risk'n'fun by tam měli být jen proto, aby odpovídali na otázky a zasahovali v případě nouze. V tento den jsme však byli ještě daleko od našeho cíle, kterým je samostatné cestování ve vysokohorském terénu s minimálním rizikem. Když jsem dostal za úkol vést skupinu po lyžařské trase, necítil jsem se zpočátku příliš dobře. Nějak se mi podařilo z lyžařské trasy sejít a pokračovat jinou trasou. Nebylo to špatné, protože obě trasy končily na stejném místě, ale byl jsem šokován tím, jak obtížné je orientovat se v tak špatné viditelnosti. Byl jsem opravdu rád, když jsme se všichni v pořádku dostali dolů.
Dejte si pozor na laviny!
Odpoledne jsme v malých skupinkách prováděli nácvik záchrany lavin. Vlastně jsme věděli, co nás čeká, ale i v takových (cvičných) situacích si člověk uvědomí, že se na mimořádnou událost nemůže plně připravit. A je tak důležité zachovat si čistou hlavu: V našem případě nás však čekal i (fiktivní) nejhorší scénář: se třemi zasypanými oběťmi a dvěma zmatenými účastníky, kteří nebyli schopni samostatně vypnout lavinové vysílačky a pak také divoce šťouchali sondami. Celá ta podívaná musela pro nezúčastněné vypadat dost komicky. Mým úkolem bylo lokalizovat zasypané oběti (v našem případě to byly batohy vybavené lavinovým vysílačem) sondou a vyhrabat je lavinovou lopatou. To druhé naštěstí nebyl vzhledem ke sněhu a hloubce zasypání problém. Vyhledávání pomocí lavinového vysílače se ukázalo jako obtížnější. Směrová šipka často zmizela nebo náhle ukazovala úplně jiným směrem. Výsledkem bylo, že nalezení posledního batohu trvalo dlouhých osm minut. A přestože to celé byla jen simulace, atmosféra byla každou minutou napjatější. Těžko si představit, jaké to musí být, když hledáte své přátele, a ne jen batoh.
Následující působivé cvičení mělo za cíl simulovat pocit, že vás zastihla lavina. Bylo zapotřebí jednoho dobrovolníka, který by hrál oběť. Ostatní se seřadili do dvou rovnoběžných řad, navršili před sebe co nejvíce sněhu a vyzbrojili se lopatou. Nyní bylo na čase začít, oběť pomalu vstoupila do hrazdy a my jsme začali lopatovat jako zběsilí, nejlépe přímo do obličeje. Většinou už nebylo nutné řidiče srážet. Pokud se však probojoval až na konec naší řady lopat, bylo snadné ho jemným poklepáním srazit k zemi. V neposlední řadě jsme se všichni vrhli na naši statečnou "oběť". Nemohu mluvit z vlastní zkušenosti, ale čtyři odvážlivci z naší skupiny, kteří byli pohřbeni pod "lavinou", se shodli, že to byl naprosto posraný pocit. Zvláště všechen ten sníh na obličeji, který nesmírně ztěžuje dýchání, vás může rychle uvrhnout do paniky.
Je to do kopce
Další den jsme pak museli plánovat zcela samostatně. Lavinová zpráva varovala před značným lavinovým nebezpečím, což nám situaci nijak neulehčilo. Ve skupině jsme se rozhodovali poměrně obtížně. Ztěžoval to i fakt, že jsme se navzájem příliš dlouho neznali - a kdy se vůbec vydáte mimo sjezdovku v deseti lidech? Po dlouhém zvažování jsme však využili všeho prašanu k několika sjezdům v blízkosti sjezdovky a pak jsme se vydali na lyžích kousek dál mimo lyžařský areál, abychom se s pomocí našeho turistického vybavení pokusili o první malý výstup. Koneckonců, nechtěli jsme se s ním pořád tahat jen tak pro nic za nic.
Ve večerních hodinách bylo zapotřebí hereckého talentu: tentokrát jsme imitovali tiskovou konferenci na téma "Trénovat, nebo trestat? - Jak se vypořádat s rostoucím počtem freeriderů?". Zapojila se široká škála lidí, kteří různým způsobem přicházejí do styku s freeridery nebo jsou sami freeridery. Zvláště vzrušující pro mě bylo, že se poprvé jednalo také o dopadech na přírodu. Bylo pro mě velmi zajímavé dozvědět se více o právní situaci: Dříve jsem si neuvědomoval, do jaké míry může spuštění laviny způsobit problémy i z hlediska trestního práva.
Závěrečné odpočítávání
A pak, až příliš brzy, nastal poslední den. Uvažovali jsme o tom, že si tento den uděláme trochu delší túru s delším výstupem - a měli jsme štěstí a počasí nám přálo. Tentokrát se naše skupina sladila mnohem lépe. Mohli jsme se rychleji rozhodovat a každý přispěl svým názorem. To byl obrovský krok kupředu!
Na řadu přišlo i vytyčování výstupové trasy a vytyčování stop, což bylo v hlubokém sněhu mnohem namáhavější, než to vypadalo s naším horským vůdcem... Po pár metrech jsem už byl pěkně zadýchaný a byl jsem rád, že mohu opět předat vedení. Po třech hodinách stoupání byl čas se otočit. Slunce si už vybíralo svou daň na sněhové pokrývce. Také jsme se museli včas vrátit do naší ubytovny. Bylo tedy na čase sundat lyže, nasadit helmy a vyrazit... Sjezd byl jako sen. Sníh byl prachový a nedotčený, takže poslední sjezd byl mým osobním vrcholem týdne. Náš týden na Kitzsteinhornu se tedy chýlil ke konci a nastal čas odjezdu. Tento týden jsem zažil tolik skvělých věcí a naučil se neuvěřitelně mnoho! "Je úžasné, jak rychle se během týdne na takové akci stmelí tak pestrá skupina. Všichni jsou to milí lidé s dobrými jezdeckými dovednostmi a podle mého názoru i výjimečnými sportovními schopnostmi. Kromě všech znalostí, které se člověk naučí, se také naučí vyjádřit svůj názor na možná nebezpečí a další plánování, což je něco, co mu pomůže i v každodenním životě." Těžko shrnout celý týden lépe než Filip, který se Next Levelu také zúčastnil. Naše skupina byla opravdu skvělá, užili jsme si spoustu legrace a doufám, že se se všemi opět uvidíme na chill-outu ve Fieberbrunnu na konci března!
