Znalost terénu "Znám to tu' (Familiarity)
Zkušení, dobře vycvičení a schopní lyžaři a horští vůdci zahynuli v lavinách na svých místních horách. To není klišé, ale skutečnost. Lidé často ignorují netypické zdroje nebezpečí, například neobvyklý směr větru, který činí normálně bezpečnou sjezdovku toxickou, protože na této sjezdovce jezdili naslepo v kteroukoli denní či noční dobu a ani je nenapadlo, že by mohla spadnout. (Stalo se to i mně.) Tento faktor je dvojnásob nebezpečný v tom, že vstupuje do hry zejména tehdy, když se člověk pohybuje sám, a proto zůstává na známých tratích.
V McCammonově studii bylo zjištěno, že 69 % zkoumaných nehod se stalo v terénu, který podle slov účastníků nehody velmi dobře znají. Podle McCammona jsou dobře vycvičení lidé obzvláště náchylní k faktoru "známosti".
Vyřazení kvůli tlaku okolí "Ostatní také řídí." (Akceptace)
Resignování znamená, že svůj možná nejistý pocit odevzdáte často nezáměrnému tlaku skupiny "pokračovat", "zatáhnout" nebo "pustit útes" rezignovaně a jednáte proti svému vnitřnímu pocitu. Známé, nebezpečné, ale v průběhu let se to zlepšuje.
V McCammonových statistikách hraje důležitou roli 'past sociálního důkazu'. Kromě klasického tlaku vrstevníků se berou v úvahu i faktory jako "jsou v okolí další lidé?" nebo "existují nějaké stopy?". Opět zde bývají náchylnější vzdělaní lidé, viz také FAKTA 'nedostatek', 'odborníci' a 'stopy'.
Odhodlání "Takovou šanci už tak rychle'nedostanu" (Důslednost/Závazky)
Některé nepříznivé okolnosti zde mohou hrát roli. Freeride stojí peníze a úsilí a ne vždy máte v těch vzácných volných dnech epické podmínky, které podle médií máte každý den. Když už vše zapadne, zdráháte se těsně pod vrcholem otočit kvůli mírnému lavinovému nebezpečí nebo nespadnout do nemilosrdně krásného koloiru. A tak často zbytečně riskujete i proti svému nejlepšímu svědomí. Pokud se vše daří, jste tvrdý pes. Když se nedaří, jste mrtvý pes. V našich kruzích existuje na toto téma ne nevhodné rčení, které platí tak jako tak: Hora není žába. Neuteče vám.
Podle McCammona tento faktor platí stejně pro všechny velikosti skupin a úrovně výcviku.
Experti "Už ví, co dělá"" (Experti)
Nemluvím zde o freeridových výletech s průvodcem, kde si právem platíte za to, že předáte velkou část zodpovědnosti, abyste si mohli odpočinout a užít si ten nejlepší prašan. Od toho jsou tu freeridová centra a dobře vyškolení lidé. V našem příkladu jde o to, že téměř v každé malé skupině, která cestuje samostatně po horách, se objeví vedoucí. Nemusí se to stát záměrně a může se to stát každému. Možná je to ten nejhlučnější člověk, místní nebo ten, kdo před dvěma lety absolvoval lavinový kurz v Alpském klubu a právě si koupil nový lavinový airbag. V ošemetných situacích, které vyžadují rychlá rozhodnutí, to může všechny zúčastněné dostat do nepříjemné situace. Zde je důležité předem nebo cestou otevřeně probrat, kdo - pokud vůbec někdo - má jaké dovednosti a může je také použít. Důležitý bod.
Potvrzení "Dvě stopy ve sněhu vedou ze strmé výšky dolů' takže je vše bezpečné." (Tracks)
Klasika. "Jsou tam stopy, můžu tam lyžovat." Zaprvé, už by se mělo rozkřiknout, že čerstvé stopy nejsou žádným ukazatelem bezpečnosti svahu. Svah se stává bezpečnějším teprve tehdy, když se na něm po celou zimu pravidelně lyžuje, čímž se zabrání tvorbě klouzavých vrstev. Za druhé, a to je častější, stopy jsou často používány jako ukazatele pro ty, kteří neznají terén. To bohužel může skončit špatně, protože nikdo neví, zda původní stopy vedou odnikud nikam. To se velmi často stává na jedné z nejznámějších hor Freireiterei, na Krippensteinu. Zde jsou za dobrého počasí každou hodinu vyzvedáváni vrtulníkem ze skalních stěn ztracení freerideři, kteří se vydali po neznámé stopě. (První zmatený freerider tu možná dokonce ještě stojí a oba čekají na drahé letecké taxi. Ale ani to neznamená, že je to levnější nebo méně hloupé)
