Zítřejší sníh | Mezi vrcholnými sny a společným dobrem

Nový ekonomický model pro lidi a přírodu

Hospodářství pro společné dobro se považuje za protipól současného ekonomického systému, který je založen na neomezeném růstu a maximalizaci zisku. Místo těchto charakteristik klade důraz na dobrý život pro všechny: lidskou důstojnost, ekologickou udržitelnost, sociální spravedlnost, solidaritu, spolurozhodování a transparentnost. Tyto hodnoty jsou měřeny v bilanci společného dobra, kterou mohou podniky dobrovolně sestavovat. Ta hodnotí nejen to, co firma dělá, ale také jak to dělá - od dodavatelského řetězce až po firemní kulturu.

Koncept existuje přibližně 15 let a jeho hlavním iniciátorem byl ekonom Christian Felber, který v roce 2010 vydal stejnojmennou knihu. Podniky horských sportů, které se řídí konceptem ekonomiky pro společné dobro, se vyznačují udržitelnou podnikovou strukturou. Tento obchodní model charakterizují férové pracovní podmínky, trvanlivé výrobky, uvědomělé využívání zdrojů a úzká spolupráce s regionálními dodavateli. Nabízí se například opravárenské služby, které prodlužují životnost vybavení. Tato opatření ukazují, že ekologická odpovědnost a ekonomický úspěch se nemusí vzájemně vylučovat.

Jak funguje ekonomika pro společné dobro v praxi?

Hospodářství pro společné dobro, zkráceně ECG, je založeno na myšlence, že podniky mohou učinit svou odpovědnost vůči společnosti a životnímu prostředí měřitelnou a transparentní. V centru stojí tzv. matice společného dobra, která znázorňuje pět ústředních hodnot: Lidská důstojnost, solidarita, ekologická udržitelnost, sociální spravedlnost a demokratické spolurozhodování. Tyto hodnoty jsou integrovány do čtyř oblastí podnikové činnosti:

Pomocí této matice sestavují společnosti bilanci společného dobra, která podrobně ukazuje, v jakých oblastech již bylo dosaženo pokroku a kde je stále co zlepšovat. Podnik prochází několika fázemi, než je na konci procesu zveřejněna bilance společného dobra: Od sebehodnocení a přípravy společné dobré bilance až po externí hodnocení jsou do ní zahrnuti a kontrolováni dodavatelé, zaměstnanci, zákazníci a sociální prostředí.

Například výrobce lyžařských holí může ve své rozvaze doložit, že používá recyklované materiály, zajišťuje spravedlivé mzdy v dodavatelském řetězci a minimalizuje dopravní cesty. Zároveň by si mohl stanovit cíle, jako je zavedení opravárenských služeb, které prodlouží životnost holí, nebo přechod na obnovitelné zdroje energie při výrobě, aby se snížily emise.

Ačkoli tento přístup vyžaduje odhodlání a změnu ekonomického myšlení, přínosy jsou zřejmé. Podniky těmito kroky nejen přispívají ke své důvěryhodnosti, ale také přitahují zákazníky, kteří si cení udržitelnosti.

Zítřejší sníh

presented by

Všichni máme rádi zimu a těžíme z ní.

Lea Hartl

Juhokarhu

Zábava na lyžích s odpovědností

Pro mnohé z nás, milovníky zimních sportů, je příroda mnohem víc než jen kulisa. Je pro nás stejnou měrou útočištěm, prostorem pro dobrodružství i zdrojem inspirace. Jak ale víme, tato příroda je v ohrožení: tání ledovců, extrémní počasí a klesající spolehlivost sněhu jsou přímými důsledky klimatických změn způsobených člověkem, které zásadně změní zimní sporty. Na pozadí těchto skutečností je jasné, proč bychom měli přehodnotit svůj přístup k přírodě a jejím zdrojům. I když je vliv individuálních spotřebitelských rozhodnutí právem předmětem kontroverzních debat, může hospodaření pro společné dobro sloužit jako cenný kompas v tržním hospodářství charakterizovaném kapitalismem. Pomáhá sladit zájmy širokého spektra zúčastněných stran a ukazuje způsoby, jak sladit ekonomickou efektivitu, humanitu a ochranu klimatu. Ať už vybíráte vybavení nebo plánujete další cestu:

Překážky a kritika: proč není ekonomika pro společné dobro všelékem

Přes mnohé zdůrazněné výhody je třeba se zabývat i omezeními ekonomiky pro společné dobro. Hlavním problémem je a zůstává převládající tržní logika. "Sebelepší zprávy o udržitelnosti a sebelepší etické výkony jsou málo platné, pokud ti, kteří se chovají neeticky, mohou nabízet levnější výrobky a mají cenovou výhodu," přiznává vynálezce Ekonomiky pro společné dobro Christian Felber. I společnosti, které se chovají podle zásad ECG, konkurují velkým řetězcům a internetovým prodejcům, kteří často neberou v úvahu ekologické standardy.

Není radno podceňovat ani byrokratické úsilí spojené s vytvářením bilance společného dobra. V neposlední řadě je zde otázka exkluzivity: dodatečné úsilí vložené do výrobků z programu Ekonomika pro společné dobro se často odráží v ceně, což je činí nedostupnými pro každého. A tak se žádoucí udržitelná spotřeba často jen stěží rozšíří na všechny skupiny obyvatelstva.

Ačkoli by ECG jistě mohlo být úspěšné na úzce vymezených trzích, jako je například odvětví horských sportů, rozsáhlá implementace ve všech odvětvích se zdá být nereálná. Imperativ růstu, který je vlastní kapitalistickému systému, nelze jednoduše překonat. Dokonce i podniky, které pracují podle zásad orientovaných na obecné blaho, se musí podřídit pravidlům trhu.

Tady se nabízí výzva politikům, aby vytvořili nezbytné rámcové podmínky pro to, aby byl takový systém spravedlivý. Mají v rukou hlavní páky k tomu, aby udržitelné podnikání nejen umožnili, ale také zatraktivnili. Pomoci zde může například směrnice Evropské unie o ekologických tvrzeních, která musí být implementována do roku 2026, a to tím, že zaváže podniky k věrohodným tvrzením o jejich ekologických slibech, a tím k boji proti greenwashingu. Dalším krokem by mohlo být rozšíření bonusu na opravy na další oblasti, jako je například odívání. To by usnadnilo udržitelné využívání a zároveň pomohlo podnikům vytvářet přidanou hodnotu prostřednictvím opravárenských služeb, aniž by se musely obávat ztráty zisku. Pokud lze za opravy účtovat ceny, které jsou pro zákazníky atraktivnější než nákup nového zboží a zároveň jsou vypočítány tak, aby společnosti neutrpěly ztrátu zisku, zisk zůstane zachován a zdroje mohou být šetřeny.

Povinnost zveřejňování informací řízená CSRD EU může být také přínosem pro společnosti ECG, zejména v oděvním průmyslu. Mohla by vést k větší transparentnosti a usnadnit spotřebitelům výběr udržitelných výrobků. Opět však vyvstává otázka pobídek: pouze pokud budou udržitelné podnikatelské postupy odměňovány nejen ideálně, ale i ekonomicky, může ekonomika pro společné dobro a další přístupy k udržitelnosti představovat skutečnou alternativu v konkurenčním prostředí.

Matrice společného dobra.

https://www.econgood.org/

Všeobecné blaho pro pár lidí, nebo dobrý život pro všechny?

I přes zmíněné překážky zůstává ekonomika pro společné dobro podle mého názoru cenným přístupem. Zejména ve výklencích ukazuje, že je možné do jisté míry spojit smysl pro ekologickou a sociální odpovědnost s hospodářskou činností. ECG samozřejmě neposkytuje patent na řešení všech problémů, ale je důležitým podnětem k přehodnocení našeho vztahu k přírodě a naší spotřebě.

Jako uživatelé přírody jsou na ní milovníci sněhových sportů přímo závislí. Ti, kteří využívají hory, by si měli položit otázku, jak mohou přispět k jejich zachování. Začátkem mohou být malé kroky, jako je volba trvanlivých výrobků nebo využívání opravárenských služeb a místních prodejců EKG. EKG je slibný koncept, který si může najít své místo ve výklencích, jako jsou horské sporty. Dokud však bude tržní ekonomice dominovat růst a honba za ziskem, zůstane její dopad omezený. To by nám však nemělo bránit v tom, abychom se zamysleli nad mechanismy, které stojí za naším soužitím, a začali být aktivní ve sféře našeho vlivu, abychom společně trávili ještě lepší čas na horách.