Zítřejší sníh | Nové plány rozvoje na Gepatschferneru a v okolí Linker Fernerkogel

"Je nám jasné, že již nebudeme pokračovat v projektu propojení Pitztal-Ötztal, který byl plánován od roku 2016 a od té doby byl zrušen." Takto reagovala společnost Pitztal Gletscherbahnen na výsledek referenda v Sankt Leonhardu. Většina obyvatel obce s 1 500 obyvateli hlasovala v létě 2022 proti takzvanému ledovcovému manželství. Již o půl roku později však vedení zveřejnilo nové plány: původní projekt má být zeštíhlen a s propojením s Ötztalem se již nepočítá. Místo původně plánovaných tří lanovek má nyní na Fernerjoch jezdit jedna lanovka - jen asi 100 metrů vzdušnou čarou od sousedního lyžařského areálu na ledovci Ötztal. Zůstane snad sloučení přece jen dlouhodobým cílem?

Ledovce jako místa touhy a hospodářského prostoru

Ledovcové krajiny jsou ztělesněním velehor, symbolizují jejich krásu a nedotčenou přírodu. Od počátků alpinismu v 18. století působí na horolezce silnou fascinací. S rozmachem lyžování někteří podnikatelé brzy vycítili potenciál masové turistiky. Od 60. let 20. století vzniklo po celém Rakousku následujících osm ledovcových lyžařských středisek:

• Kitzsteinhorn (Salcbursko), otevřen v roce 1965

• Hintertuxský ledovec (Tyrolsko), otevřen v roce 1968

• Dachsteinský ledovec (Horní Rakousko/Štýrsko), otevřen v roce 1969, od sezóny 2022/23 je lyžařský provoz kvůli silnému tání ledovce pozastaven

• Stubajský ledovec (Tyrolsko), otevřen v roce 1973

• Söldenský ledovec (Tyrolsko), otevřen v roce 1975

• Kaunertalský ledovec (Tyrolsko), otevřen v roce 1980

• Pitztalský ledovec (Tyrolsko), otevřen v roce 1983

• Mölltalský ledovec (Korutany), otevřen v roce 1983

(Pozn: Zde uvedené názvy ledovců jsou názvy lyžařských provozů, nikoliv geograficky správné názvy ledovců, které se v dané oblasti nacházejí.)

Jelikož se většina lyžařských areálů nachází v Tyrolsku a současné plány na rozšíření se týkají i této oblasti, stojí za to se na tamní podmínky podívat blíže: Jak důležitá je ochrana ledovců na zákonné úrovni? Jaká je společenská debata? A v neposlední řadě: Co říká věda o budoucnosti ledovců?

Program ochrany ledovců nebo program rozvoje ledovců?

Po velké vlně rozvoje následovala na přelomu 80. a 90. let 20. století fáze, kdy tyrolská zemská politika přikládala větší význam ochraně přírody. Do tohoto období spadá tříletá "pauza na rozmyšlenou pro projekty lyžařských středisek" vyhlášená tehdejším hejtmanem Weingartnerem, stejně jako novela tyrolského zákona o ochraně přírody, která rozhodla o absolutní ochraně ledovců. Znění ustanovení stanoveného v roce 1990 znělo: "Jakékoli trvalé poškozování ledovců a jejich povodí je zakázáno." (LGBl. 52/1990)

To se rovnalo konci veškerého rozšiřování lyžařských středisek na ledovcových plochách. Lanovkářská lobby se s tím však nespokojila a snažila se ovlivnit zemskou vládu a přísná nařízení o ochraně ledovců opět zmírnit, což se nakonec v roce 2004 podařilo. V rámci nové novely zákona o ochraně přírody byly položeny základy nařízení, které vstoupilo v platnost v roce 2006 jako "Program územního plánování ochrany ledovců" (Program ochrany ledovců) a platí dodnes. To, co zní jako ochrana, je ve skutečnosti pravým opakem: toto nařízení slouží především k vymezení výjimečných oblastí - tj. oblastí, ve kterých se ochrana ledovců neuplatňuje. To se týká horního Gepatschferneru v Kaunertalu, včetně Weißseespitze, a Linke Fernerkogel se třemi ledovci v Pitztalu. Oblasti s výjimkou jsou vidět na následujících dvou mapových výřezech:

Ochrana ledovců i bez ledovců?

Ledovce tají rychleji, než se ještě před několika lety předpokládalo. Existuje ještě naděje pro Mittelbergferner, Karlesferner & Co. A co se stane, až ledovce zmizí - budou pak tyto oblasti méně hodné ochrany?

Podle údajů Alpského výzkumného centra Univerzity v Innsbrucku ztratí Mittelbergferner během příštích 30 let přibližně 80 % svého současného objemu ledu. Do konce století z něj zbude jen několik zbytků ledu. Podobný osud postihne i ostatní východoalpské ledovce.

"Chránit můžete jen to, co tam ještě je." říká Andrea
Fischerová, zástupkyně ředitele Institutu pro interdisciplinární výzkum hor a glacioložka, kterou často citují provozovatelé lanovek.
Pochybuje o tom, zda ledovec bez ledového tělesa je to, co chceme
chránit. Pro mnoho ochránců přírody je odpověď
jasná: předpolí ledovců vzniklá ústupem ledovců stojí také za ochranu. Jsou to
vysokohorské pralesní krajiny, na které ještě téměř nikdo
nevkročil. A v tyrolském zákoně o ochraně přírody se ochrana ledovců neomezuje pouze na ledovcové těleso, ale zahrnuje i povodí a morény v okolí ledovců.

Přejděme k věci: Ledovcová lyžařská střediska pociťují dopady klimatických změn na vlastní kůži. Ústup ledovců dramaticky mění terén (viz srovnávací snímky ledovců). Snímky stavebních prací na sjezdovce Světového poháru na Rettenbachferneru v Söldenu působivě ukazují, jaké úsilí je třeba vynaložit na udržení stávajících sjezdovek. Kritika tohoto postupu je oprávněná, stejně jako návrh na pozdější start Světového poháru. Současně je však třeba uznat: Zásahy jsou prostě nutné, aby se v tomto terénu dalo bezpečně lyžovat. Sotva si někdo přeje plošné uzavření ledovcových lyžařských oblastí. Většina lidí si však přeje (vzhledem k mnoha kritickým reakcím a výše uvedeným peticím a průzkumům), aby se lyžařská turistika využívala s rozumem. S 90 lyžařskými středisky, přibližně tisícovkou vleků a více než třemi tisíci kilometry sjezdovek se nabízí otázka, zda se tento smysl pro proporce v Tyrolsku již neztratil. Alpský svaz oceňuje také pozitivní účinky lyžování na osobní zdraví a na umístění podniků, a proto se zdráhá kritizovat existenci stávajících lyžařských oblastí nebo opatření v rámci vymezených hranic lyžařských oblastí. Velkoplošné