Na začátku letošní sezóny Zítřejší sníh jsem si položil otázku, zda bychom si měli zimu udělat takovou, jakou ji máme rádi. Cestovat za ní, nebo ještě častěji, prostě si sníh vyrobit, když se nám to hodí. Jistě, i to je snadné. Když si chci v listopadu zalyžovat a ještě není dost sněhu, pak naštěstí existují lyžařské destinace, které už mají zásoby. Nebo by bylo lepší říct, že se postaraly? Protože většina těchto lyžařských destinací není přímo pod polštářem paní Hollé, ale prostě zavedla jiné metody, jak přizpůsobit sníh turistické sezóně. V hlavě se vám teď pravděpodobně vynořují klíčová slova umělý sníh nebo zasněžování. Co přesně ale tyto metody dělají a proč se bez nich už neobejdeme?
Známá černá ovce: umělý sníh
Mokrý, ledový, tak nějak jinak se na něm lyžuje. Tak známe umělý sníh. Technologie a složení uměle vyráběného sněhu se však v posledních letech výrazně změnily. Dnes už umělý sníh není to, co býval. Dokonce se mu už ani neříká umělý sníh, ale "technicky vyrobený sníh". Umělého na něm totiž mnoho není. V moderních zařízeních se vyrábí ze vzduchu a vody. Nic jiného. Žádné další chemikálie. Žádné toxiny pro životní prostředí. Jen voda a studený vzduch. Stejně jako v přírodě, jen bez krystalické struktury známé ze sněhových vloček. Potvrzuje to i studie Nory Elsové, kterou představila v knize Zítřejší sníh. Od přírodního sněhu se liší pouze chemické složení vody. To je dáno tím, že voda v nádržích se v detailech liší od vody ve sněhových mracích.
Umělý sníh, pardon, technicky vyráběný sníh, má však stále pověst plýtvače vodou a energií. Studie Institutu pro výzkum sněhu a lavin WSL SLF (zkráceně SLF Davos) tuto energetickou žroutku víceméně vyvrátila. V Davosu se technické zasněžování podílí na celkové spotřebě energie pouhými 0,5 %. Naproti tomu na byty připadá 32,5 procenta. Systémy zasněžování však spotřebovávají vodu: podle poradního sboru SIS/DSV pro životní prostředí a rozvoj lyžařských sportů je na jeden metr krychlový sněhu potřeba 250 až 350 litrů v závislosti na kvalitě sněhu. Tato voda se však neztrácí: po roztátí sněhu se vrací do přirozeného koloběhu vody. Technicky vyrobený sníh navíc může chránit vegetaci na sjezdovkách před poškozením způsobeným rolbami, ale také před pozdními jarními mrazy. Na druhou stranu může mít tato sněhová pokrývka vliv na složení vegetace, protože na zasněžených svazích vydrží déle.
Takže si to shrňme: Umělý sníh již není úplným bratrem přírodního sněhu. Každá technická aplikace samozřejmě spotřebovává zdroje a energii. Přírodní sníh je vždy nezbytný. Například ve Warth-Schröckenu se technický sníh používá k tomu, aby na začátku sezóny zajistil na sjezdovkách základní sněhovou pokrývku kolem 30 centimetrů. Zbytek však musí být následně zasněžován přírodním sněhem. Proto mohou zasněžovací systémy na stávajících sjezdovkách zaručit souvislou sněhovou pokrývku a spolehlivost plánování, ale neměly by se používat k otevírání nových oblastí.
