Problém s ujetým sněhem & Problém s čerstvým sněhem
Problém s ujetým sněhem závisí především na síle větru, množství ujetého sněhu na zemi a množství čerstvého sněhu. Na druhé straně závisí na teplotě: čím je chladněji, tím snadněji se rozrušují závěje sněhu (zejména čerstvého). Může se stát, že čerstvé závěje se kvůli vysokým teplotám rozrušují poměrně obtížně. V důsledku toho se výšková separace zvyšuje, i když je rychlost větru vyšší než síla transportu i v nižších nadmořských výškách. Vymezení je založeno především na údajích ze stanic v kombinaci se znalostí aktuálních podmínek na povrchu sněhu. Situace je dosti podobná i v případě problému čerstvého sněhu. U obou těchto lavinových problémů se lavinové nebezpečí obvykle plynule zvyšuje s rostoucí nadmořskou výškou, takže s rostoucí nadmořskou výškou je nebezpečnější.
Problém s mokrým sněhem
Vertikální rozsah problému s mokrým sněhem lze předpovědět na základě teploty vzduchu a struktury sněhové pokrývky: Kde je již sněhová pokrývka izotermická (má stejnou teplotu od země až k povrchu, v tomto případě 0 °C - zde je měření teploty stejně důležité jako profil vrstvy) nebo kde má ještě teplotní rezervy, tj. existují ještě vrstvy s teplotou sněhu několik stupňů pod nulou? Pokud je izotermická, jak vlhká je sněhová pokrývka v jaké nadmořské výšce? To opět vyžaduje meteorologické stanice, teplotní předpovědi a terénní průzkumy stavu staré sněhové pokrývky. Riziko lavin obvykle klesá s rostoucí nadmořskou výškou v důsledku nižších teplot. V klasické jarní situaci vzniká nebezpečná situace nejprve v nízkých nadmořských výškách, než se zde uklidní v důsledku tání nebo několika cyklů tání/mrznutí. S obdobími pěkného počasí a vysokých teplot pak nebezpečná zóna kontinuálně stoupá a stále více postihuje zastíněné svahy. Potenciál ohrožení vykazuje také plynulý přechod v terénu.
