SchneeGestöber 22 2016/17 | Letní jedle

Správně by "firn" - jak nám všem bylo nesčetněkrát řečeno - byl pouze sníh, který je starý alespoň jeden rok a přežil tedy léto. Ten se vyskytuje především na ledovcích, v takzvané živné zóně nebo tam, kde mohou lavinové nánosy vydržet i několik let. Známým představitelem lavinového kužele, který se obvykle udrží na místě i několik let, je ledová kaple na Watzmannu.

V lyžařské terminologii se "firnem" označují ty druhy sněhu, které vznikly přeměnou tání a jsou vhodné pro lyžování, bez ohledu na jejich stáří. V praxi se téměř nikdy nejedná o sníh, který je starší než jeden rok. Sníh, který vznikl přeměnou tání a který nespadá do jazykové skupiny "firn", je obvykle pro lyžování méně vhodný - například rozbitý harsch, sulz, Gatsch = ztrouchnivělý sníh.

Existuje Zischfirn: změkčená harschová pokrývka (= sulz na tající krustě), pojmenovaná podle svého typického zvuku při dopadu na povrch sněhu po každém oblouku. Vedle ní je Trittfirn: měkký, mírně promočený starý sníh, ve kterém je ještě slabě rozeznatelná původní (suchá) forma sněhu. A dnešní hvězda: letní firn, známý také jako "letní sníh" nebo jen "letní sníh". Informace o letním firnu jsou kusé a samotný termín je poměrně neznámý.

Vlastnosti

Letní firn má proto nižší obsah vody než sulc nebo shnilý sníh. V důsledku toho se letní firn - bez ohledu na to, zda je zmrzlý nebo izotermický - již nerozpadá, protože je pevný. Obvykle se vyznačuje zvlněným nebo perforovaným a odbarveným povrchem. Ten je tvořen tzv. kryokonitem - materiálem z atmosféry, který se shromažďuje v minimálních prohlubních, kde díky své tmavší barvě zvyšuje absorpci záření a tím podporuje tání sněhu v určitých místech. Tmavší barva letního firnu pochází z tání sněhové pokrývky, přičemž usazený prach z každé roztáté sněhové vrstvy se nakonec shromažďuje na povrchu.

Na letním firnu se navíc pravidelně vyskytuje červeně zbarvený druh zelené řasy, která zde díky odrazu bílého zlata nachází dobré podmínky pro fotosyntézu a díky uloženému barvivu se chrání před poškozením zářením o vysoké energii a nízkých vlnových délkách (UV).

Letní firn může být zmrzlý, tedy tvrdý jako kámen, nebo mírně změklý, přičemž se do něj můžete ponořit maximálně do několika centimetrů. Schneestöberer už v údolních lokalitách sjížděl nejlepší letní firn při teplotě přes +37 °C. Když změkne letní firn, který v noci vlivem radiace zmrzl na povrchu, změní se kvalita sněhu z ranního omývaného hrbolku kvůli nepravidelnému povrchu na ležérně rozbředlý, ale sotva připomínající šumící firn, sjezd. Nebezpečí lavin v letním firnu se díky vysoké pevnosti a homogenitě omezuje na klouzavé sněhové laviny. Nedochází zde již k žádnému dennímu výstupu, protože sníh zůstává vždy pevný. Není již možné se probořit - bez ohledu na to, jak silná je sněhová pokrývka. Přesto je nutné časové plánování kvůli kvalitě oblouků: pokud je povrch zmrzlý, chrastíte dolů, pokud je povrch příliš měkký, letní firn vás obvykle hodně zpomalí a už neumožňuje velký sestup.

Poznámka: Přechody mezi všemi typy sněhu jsou plynulé, klasifikace s ostrými hranicemi existují pouze v našich hlavách.