Počáteční situace
Alpy se nacházejí pod vlivem oblasti vysokého tlaku vzduchu, která potrvá nejméně několik dní. Oblačnost se téměř nevyskytuje, noci jsou jasné a v dohledné době se nepředpokládají žádné výrazné srážky. V nízkých nadmořských výškách (< 1000 m) se ve východních Alpách obvykle nenachází žádný sníh, ve středních nadmořských výškách (1000 m - 2000 m) leží sníh převážně na svazích a ve vyšších a vysokohorských oblastech (> 2000 m a > 3000 m) je sněhová pokrývka jen řídká. V prvních jmenovaných oblastech se můžete věnovat nanejvýš pěší turistice nebo lyžování na trávě, v druhých se můžete věnovat sněhovému tupláku a v třetích se můžete buď udržovat v kondici v lyžařských areálech s uměle zasněžovanými túrami, nebo se věnovat skalnímu a štěrbinovému slalomu. Sněhová pokrývka již ukrývá některé slabé vrstvy a tající krusty, povrch je zčásti zpevněný větrnými krustami a zčásti teplým obdobím na konci listopadu a je tvrdý nebo drobivý, nikoli sypký.
Jak to funguje
V kombinaci s aktuální polohou slunce a nepříliš vysokými teplotami se nyní sněhová pokrývka začíná měnit. Mohou za to především noci: povrch sněhu se masivně ochlazuje díky vycházejícímu tepelnému záření způsobenému jasnou oblohou - hluboko pod převládající teplotou vzduchu. Velký teplotní rozdíl mezi relativně teplým sněhem u země a sněhem na povrchu způsobuje, že celá sněhová pokrývka narůstá. Kromě toho se na povrchu tvoří námraza. Ta není způsobena volnou vodní párou ze samotné sněhové pokrývky, ale vlhkostí vzduchu. Proces je velmi podobný procesu uvnitř sněhové pokrývky, pouze vlhkost pochází z okolního vzduchu: vodní pára z relativně teplejšího vzduchu "zamrzá" na povrchu sněhu (depozice). Krystalické formy povrchové námrazy jsou svým vzhledem a vlivem na riziko lavin (při zasněžování) podobné produktům akumulační přeměny uvnitř sněhové pokrývky. Nejsvrchnější vrstva se může současně přeměňovat na hranaté krystaly a na hranici se vzduchem vytvářet povrchovou námrazu. Čím více je klima charakterizováno jako kontinentální (chladné, málo srážek), tím je pravděpodobnější, že se takto vytvoří slabé vrstvy. Vzhledem k tomu, že vnitřní alpské horské skupiny mají sušší podnebí a jsou díky vyšším horám chladnější, tvoří se zde slabé vrstvy také silněji a častěji než v okrajových alpských oblastech. Například v některých asijských pohořích lze mnohem častěji než v Alpách pozorovat přeměnu celé sněhové pokrývky v plovoucí sníh, a to nejen v jednotlivých vrstvách.
