Sněhová bouře 16 2019/20 | Když déšť mění sníh v další sníh

Déšť v zimě

V Alpách je déšť v zimě zcela běžný, a to i v nadmořské výšce vysoko nad 2000 metrů. Vždy tomu tak bylo za počasí s velmi teplými vzduchovými hmotami. Bohužel však mají srážky v zimě v důsledku oteplování tendenci zvyšovat svou výšku a četnost. Je na čase podívat se blíže na jejich vliv na sněhovou pokrývku.

Déšť: požírač sněhu nebo jeho násobitel?

Déšť má právem status "požírače sněhu". Relativně vysoké teploty a intenzivní sluneční záření mohou jen stěží přinést do sněhové pokrývky tolik energie jako déšť. A když prší, sníh taje. Rozlišuje se mezi "táním" a "táním". Stručně shrnuto: Při tání sníh mizí mnohonásobně rychleji než při tání. Více informací najdete zde.

Výrok sněhožrouta lze v podstatě potvrdit, zejména pro níže položené oblasti - tedy tam, kde žijí lidé. Sněhová pokrývka je tam obvykle jen velmi tenká a všechny vrstvy sněhu jsou obvykle velmi teplé. To znamená, že teplota sněhu se pohybuje jen těsně pod 0 °C. Pokud na teplou a tenkou vrstvu sněhu spadne déšť, rychle taje a výška sněhu a jeho hmotnost se snižuje. Déšť rychle proniká hluboko do sněhové pokrývky a tající voda si razí cestu sněhovou pokrývkou k zemi, odkud nakonec odteče nebo prosákne. Množství litrů vody pak zhruba odpovídá množství kilogramů ztraceného sněhu.

Toto tvrzení je však pravdivé jen částečně. Zejména na vyšších horách totiž leží silná a studená sněhová pokrývka, přinejmenším na vrcholu zimy. Kromě toho tam obvykle jen krátce prší a pak obvykle sněží, zatímco stejný srážkový úkaz v údolí je celý déšť. Déšť na horách ve vrcholné zimě obvykle smáčí jen několik horních centimetrů sněhové pokrývky. Pouze část deště a tající voda z povrchových vrstev pak proniká hlouběji do sněhové pokrývky. Vznikají tak vertikální cesty, kterými voda stéká hlouběji dolů. Na tvrdých vrstvách - jako jsou starší dešťové nebo větrné krusty - se voda hromadí a pak se obtížně nebo vůbec nedostane dál.

Šílenství "odstraňování těžkého sněhu ze střech po dešti"

Po dešti v zimě se maximální množství hmotnosti na střechách domů rovná množství spadlého deště. Kde jinde by se ta hmotnost vzala? Náš pocit, že sníh na střechách "výrazně ztěžkne", se netýká hmotnosti sněhové pokrývky, ale její hustoty. Fiktivní příklad: Na střeše domu leží jeden metr sněhu o hustotě 200 kilogramů na metr krychlový. To znamená, že na jednom metru čtverečním střechy je 200 kilogramů sněhu. Na metr čtvereční naprší 20 litrů (= 20 kilogramů deště). Sněhová pokrývka je tak studená, že déšť nemůže prosakovat a voda z tání neodtéká okapem, ale zůstává uvnitř sněhové pokrývky. Hloubka sněhu se však sníží z 1 metru na 50 cm, protože se vlivem deště masivně usazuje. Na jednom metru čtverečním je nyní 200 kg sněhu + 20 kg deště jako voda uvnitř sněhové pokrývky = 220 kg/m². Výška sněhu však již není 1 metr, ale 50 cm. Máme pocit, že sníh je dvakrát těžší. Ve skutečnosti je však jen asi dvakrát hustší, pouze se přidalo trochu dešťové vody, pokud jde o hmotnost nebo váhu. Hustota se však více než zdvojnásobila z 200 kg/m³ na 440 kg/m³.

Když je sněhová pokrývka již těžká a mokrá a padá na ni déšť, vytéká zpod sněhu více vody, než kolik jí přišlo deštěm. Na jedné straně přebytečná dešťová voda odteče na dně a na druhé straně déšť rozpustí další sníh, který rovněž opustí sněhovou pokrývku v podobě vody. Zatížení střechy se pak vlivem deště snižuje, protože se zmenšuje hmotnost sněhu.

I když máme pocit, že sníh je kvůli dešti na střechu příliš těžký - střecha je zatížena maximálně litry = kilogramy deště, které spadnou z nebe. A to většinou není tolik.

Poznámka: Déšť na sněhovou pokrývku působí negativně z hlediska kvality sněhu a lavinového nebezpečí. Na horách se však v důsledku toho obvykle zvyšuje hmotnost sněhu - jako by prostě sněžilo.