USA

Před týdnem opět nastal ten čas. Poslední pracovní den na příští tři měsíce. Začalo nejkrásnější období roku a s ním i další sněhové dobrodružství v Japonsku. Až do začátku března budu cestovat po Japonsku: hlavně v Hakubě, ale také v oblastech, jako je Myoko, Nagano a severní ostrov Niseko. Počasí a zejména každoroční déšť určí, kdy a kde budeme.

Atmosféra v Sitzmark Clubu, baru v Alta Lodge, je jedinečná: hosté, se kterými jsem si povídal, by mohli celé dny vyprávět o dobrodružstvích, která zde během svého života zažili. Téměř všichni zde byli již několikrát. Směs jednoduchého hostelu ze 70. let spojená s michelinskou kuchyní a společnou atmosférou jako ve vlastních čtyřech zdech dělá z tohoto místa v nejvzdálenějším koutě kaňonu Little Cottonwood Canyon skutečně jedinečné místo, které stojí za návštěvu.

Na výlet do Utahu, domova legendárního šampaňského, jsme se opravdu těšili. Museli jsme čekat několik měsíců, ale konečně nadešel čas. Jen něco málo přes rok poté, co jsme opustili Silverton v jihozápadním Coloradu, jsme se vrátili do letadla mířícího do USA. Olympijské město z roku 2002, které leží v nadmořské výšce 1350 metrů, je ideálním výchozím bodem pro cestu po lyžařských střediscích kolem Velkého solného jezera.

Telluride a Silverton jsou od sebe vzdáleny pouhých deset kilometrů vzdušnou čarou. Autem však musíte objet celé pohoří po dálnici San Juan Skyway.
Modrá světla za námi blikala, když jsme sjížděli z průsmykové silnice směrem k Ridgeway.

uměle špatnou angličtinou jsme šerifovi vysvětlili, že jen sledujeme ostatní auta. Ale ani to nepomohlo. Laskavě trval na tom, že jsme jeli asi o pět mil za hodinu příliš rychle. Jako prvnímu přestupci vám však ve státě Colorado náleží pouze varování, nikoliv pokuta.

Cesta autem za hustého sněžení z Aspenu do Crested Butte je dlouhá a náročná. Plánovač trasy udával za normálního počasí dobré tři hodiny, ale s 30 centimetry čerstvého sněhu na zcela neodklizených horských silnicích trvá cesta sedm hodin. Bez pohonu všech kol by to byla pravděpodobně nemožná mise. Takže opět byla půlnoc, než jsme vjeli s džípem do hotelové garáže.

Poté, co jsme v zimě 2009 navštívili pět lyžařských středisek na Powder Highway v Britské Kolumbii, jsme se tentokrát rozhodli podniknout road trip po divokém západě Colorada. Plně vybaveni jsme nastoupili do letadla v Mnichově a o dobrých 17 hodin později přistáli v Grand Junction na západě nejvýše položeného státu USA.

Absolutní klasika v oblasti powderwhore! Pudrové děvky zjevně zůstaly věrné svému stylu. Všechny linie jsou vyvinuty s použitím lezeckých kůží a lidské práce. Ačkoli je zde několik leteckých záběrů, které rozhodně nenatočili ptáci, celkově se kluci drží svého hesla "back to nature". Samozřejmě nesmí chybět představení poustevníka: Nic Devore a jeho stan tipi uprostřed pampy: "Ale já nejsem hipík – přísahám!". Ano, samozřejmě?

Nový film společnosti Transworld, který se natáčel převážně v Severní Americe, pokrývá celé spektrum snowboardingu. Jen sekvence v halfpipe jsou trochu krátké. Jinak jsou scény, v nichž se objevují Ikka Bäckström, Chris Greniers, Eero Niemela a další, opravdu působivé.

"Vynález národního parku byl nejlepší nápad, jaký kdy Američané měli..."