Gotthard je součástí hlavního evropského rozvodí. Hlavní alpské řeky Rýn, Rhona, Reuss a Ticino pramení v oblasti Gotthardu. Nás však více zajímají zajímavé lyžařské a vysokohorské turistické cíle tohoto regionu. Tentokrát jsme se vydali na jednodenní túru na mladšího bratra Pizzo Rotondo, Pizzo Pesciora. Ten je sice s výškou 3122 m o 70 metrů nižší, ale výstup na jeho vrchol je klasifikován jako výrazně obtížnější.
Dlouhé období pěkného počasí v únoru umožnilo vyrazit brzy na lehké vysokohorské túry, které jsou jinak možné až na konci zimy. Mnoho turistů volí dvoudenní túru ze severu s přenocováním na chatě Rotondo (2571 m) pro zimní výstup na Pizzo Pesciora (3122 m). Odtud vás čeká pětihodinová túra přes ledovec Witenwasseren a průsmyk Witenwasseren (2819 m) až na vrchol.
My jsme se však rozhodli pro jednodenní túru z jihu se startem v Roncu ve Val Bedretto (1487 m). V lyžařském průvodci "Zentralschweiz - Tessin" Švýcarského alpského klubu je tato alternativa (trasa 444b) popsána jako 4,5 až pětihodinová lyžařská túra, přičemž při plánování času byste neměli opomenout následující citaci: Výstup na Pizzo Pesciora z Ronco-Bedretto vyžaduje vzhledem k délce a strmosti stoupání velkou výdrž, ale zkušeného lyžaře odmění mimořádně svižným sjezdem.
Týdny krásného počasí, jarních teplot a silného slunečního svitu
Trasa orientovaná na jih a jihovýchod znamenala, že prvních několik set výškových metrů nabízela pouze zelené louky, ale žádný sníh pro skialpinismus. Skialpová túra vede normálně z Ronca severním směrem po strmém hřebeni řídkým horským lesem (38° až 40°), který však byl před námi zcela bez sněhu.
Měli jsme pouze namáhavou možnost překonat prvních 300 výškových metrů s lyžemi na zádech v turistických botách nebo hledat alternativy. Rozhodli jsme se tedy stoupat stinným a zasněženým údolím Ri di Ronco severozápadním směrem. Soudě podle mnoha sjezdových tratí se jednalo o oblíbenou variantu sjezdu. Zpočátku to nebylo vůbec špatné a rychle jsme nastoupali 200 výškových metrů. Za zatáčkou v údolí nám však malý vodopád zablokoval další možnosti výstupu a my jsme byli nuceni nasadit lyže na záda a stoupat po strmých loukách pod úhlem asi 45°. Letní teploty - cestou se dokonce objevili motýli - a náročný výstup si vybraly svou daň. Trvalo nám hodinu a půl, než jsme překonali těch 100 výškových metrů, než jsme si mohli znovu připnout turistické lyže.
Na Alpe di Pesciora se kvůli teplotám rozbředl sníh, který nijak neusnadňoval nabírání výšky. Během následujících dvou hodin se nám však podařilo překonat namáhavých 1000 výškových metrů severozápadním směrem kolem Löite dei Piani (2150 m) a zaslouženě si odpočinout na začátku bývalého ledovce Pesciora (cca 2700 m). Velmi nás potěšily zpevněné stopy jiných skialpinistů, protože kvůli strmosti trasy bylo velmi obtížné vyjet stopy v hlubokém rozbředlém sněhu i přes použití maček.
Posledních 300 výškových metrů je charakteristických západním obchvatem půlkruhového skalního bradla strmým terénem a vede k mírnému stoupání do ski depa (cca 3060 m). Pozor na trhliny, zejména v horní části, a zvažte zajištění lanem. Na exponovaném hřebeni západně od vrcholu jsme se chvíli kochali krásným výhledem, než jsme se lehkým lezením (jednotlivé lezecké úseky ve třetím stupni, jinak druhý stupeň) vydali na vrchol JZ hřebenem. Lezení po velkých žulových balvanech není obtížné, ale terén je strmý a velmi exponovaný. Pozdě odpoledne jsme konečně dosáhli vrcholu.
Zvolili jsme klasický sestup, pouze v dolním úseku "jsme se dříve otočili na západ, abychom sestupovali přímo po linii našeho výstupu. Podle očekávání byl sestup spíše namáhavý než příjemný. Slunce ze svahů z velké části zmizelo a nástup chladu znamenal, že jsme se museli probojovat dolů celým horním úsekem s pokrývkou drsného sněhu. Pouze v dolním úseku byly podmínky stále rozbředlé. Po malém stoupacím úseku (viz výstup) jsme do Ronca dorazili sice vyčerpaní, ale v dostatečném předstihu před západem slunce.
Závěr: Vřele doporučovaná túra.
Přinejmenším v těchto teplotách byste však měli vyrazit včas, abyste mohli co nejdéle postupovat na podpůrné sněhové pokrývce a mohli si vychutnat sestup v rozbředlém sněhu. Pro výstup na vrchol je nutná hlava pro výšky a určitá horolezecká zdatnost; doporučuje se použití lanového jištění. V jiných sněhových podmínkách jsou pro výstup na vrchol nezbytné mačky. Jelikož se jedná o jednodenní túru, vyžaduje dobrou základní fyzickou zdatnost.
