Šest kamarádů má ambiciózní cíl: chtějí jako první lyžovat na nejvyšší hoře Ázerbájdžánu - ale s nekonečnou byrokracií, spoustou čerstvého sněhu a horským vůdcem bez lyžařského vybavení to nevypadá na snadný podnik... Ukládáme mačky do lyžařského vaku, teď už je to jisté: náš klubový výlet HG Karwendler může začít. Po odbavení zavazadel na letišti se posilníme v Air-Bräu a pak se přímo z Mnichova vydáme na dobrodružnou cestu do Ázerbájdžánu. V Baku nás náš styčný důstojník Arzu vítá sytě černým ázerbájdžánským čajem - od této chvíle by nás měl večerní čaj provázet na naší cestě. Arzu nás seznamuje s Babekem: Jako mladý horský vůdce a člen ázerbájdžánské asociace extrémních sportů FAIREX má vést naši lyžařskou výpravu a dohlížet na naši bezpečnost. Jak se však brzy ukáže, Babek neumí anglicky ani nevlastní žádné skialpinistické vybavení. Arzu zjevně nevěří, že chceme skutečně uskutečnit náš nápad: jako první vyjet na lyžích na nejvyšší horu Ázerbájdžánu, 4466 metrů vysokou Bazardüzü. Arzu se chce ve skutečnosti jen ujistit, že jeho zemi opustíme v pořádku. Neustále nám říká: "1.: Bezpečnost, 2.: Bezpečnost, 3.: Bezpečnost! Bezpečnost!" "
Druhý den ráno se vydáváme z Baku podél pobřeží Černého moře na sever v našem Disco Sprinteru. Divokou a hlubokou soutěskou dojedeme do našeho ubytování v Xinaliq, nejvýše položené a nejodlehlejší horské vesnici v Ázerbájdžánu. Je pro nás připraven pokoj v rodinném domě. Seznamujeme se s muslimskými zvyky, jsou nám podávána chutná jídla a vždy vřelý Azercay.
Bez lyží na lyžařskou túru
S Babkou, tužkou, zápisníkem a základní mapou se vydáváme hledat jednodenní túru a brzy nacházíme, co hledáme. Naším cílem je Xinaliq Dagi - v nadmořské výšce 3717 metrů. Z vesnice Xinaliq je to nahoru 1700 metrů. Začínáme s lyžemi na zádech, překračujeme řeku a brzy nacházíme v roklích a prohlubních dostatek sněhu, abychom si mohli připnout lyže. Babek naopak stoupá pěšky po hřebenech bez sněhu. Z nadmořské výšky 3000 metrů se vydáváme po exponovaném hřebeni. Brzy necháváme lyže za sebou, protože zbytek trasy byl odfouknutý a strmé firnové boky jsou již kvůli vysokým teplotám promočené. Silný vítr nás vítá na vrcholu, odkud se nám otevírá výhled na divokou horskou scenérii se skalními baštami Gyzil Gyaya a Shahdag. Babek je spokojen s naší formou a obdivuje, jak vyrýváme stopy ve sněhu. Nakonec nám velká rokle se spoustou lavinového sněhu umožní sjet na lyžích až k úpatí svahu.
Po návratu do ubytování a odpočinku plánujeme další dny. Předpověď počasí však nevěstí nic dobrého. Zbývá nám jeden slunečný den, po kterém budou následovat tři dny sněžení, kdy napadne až metr čerstvého sněhu. Do skutečného základního tábora pro výstup na Bazardüzü nás čeká dalších 17 kilometrů.
Mezi vysokými horami a byrokracií
Rozhodujeme se obětovat krásný den na přesun do národního parku, abychom mohli brzy zvládnout vrchol. Když však voláme do Baku, abychom získali povolení ke vstupu do národního parku, dozvídáme se, že cesta přes průsmyk není průjezdná: Cesta přes průsmyk není průjezdná a může být uvolněna až následující den - "bezpečnost především" posílá pozdrav.
Druhý den ráno nás však slunce rychle uklidňuje a my vyrážíme na další lyžařskou túru z Xinaliqu. V horské vesnici nás místní obyvatelé se zájmem pozorují - jsme rozhodně kuriózní podívaná. Pokračujeme po svahu nahoru ke kasárnám severozápadně od vesnice. Tady musíme čekat, usmívat se a ukazovat pasy. Pro dnešek můžeme odejít. Na zpáteční cestě však musíme dávat pozor na střelnici a v oblasti u ruských hranic smíme zůstat už jen jeden den. Potřebujeme našeho žolíka v Baku, Arzu, který je pro delší pobyt. Stejně jako předchozí den se prodíráme vzhůru bílými stráněmi a prohlubněmi, zatímco Babek se snaží držet krok na hřebenech bez sněhu. Vrcholu dosahujeme ve výšce 3150 m a pak si užíváme sestup nejjemnějším jarním firnem. Náladu nám zvedá i jídlo v místě ubytování, ale znamení pro další cestu jsou méně příznivá. Uzavřené silnice a špatné počasí ohrožují náš velký plán. My však vytrváme a po několika telefonátech s Arzuem se nám ho podaří přesvědčit o našem plánu. Druhý den ráno nakládáme většinu zavazadel na koně. Celých 17 kilometrů do základního tábora - meteorologické stanice v národním parku Šahdag (?ahda? Milli Park?) - můžeme díky čerstvému sněhu ujet výhradně na lyžích. Hned za vesnicí dorazíme ke vstupu do národního parku, kde musíme opět vyřídit formality. Na nedalekém hraničním přechodu je byrokracie méně. Zde nás zaujmou útočné pušky a četní psi velikosti člověka. Za neustávajícího sněžení stoupáme přes průsmyk do vysokého údolí lemovaného nejvyššími horami východního Kavkazu. Z dálky zahlédneme meteorologickou stanici, ale hory zůstávají zahaleny v mracích. Na stanici jsme překvapeni vysokým standardem vlastního bungalovu: je to skvělé místo k přespání! Bohužel počasí následujícího rána je méně překvapivé. Nízká oblačnost a vytrvalé sněžení znemožňují vyrazit do neznámých horských svahů. Prozkoumáme alespoň klíčový úsek výstupu na Bazardüzü, kde tisícimetrové skalní stěny mění údolí v úzkou soutěsku. Laviny zde nevyhnutelně končí na protějším svahu. Proto tento úsek křtíme "Mausefalle". Cestou nám četné čerstvé vlčí stopy napovídají, že zde nejsme sami.
Kromě počasí nám hází klacky pod nohy i ázerbájdžánská byrokracie: nesmíme si postavit výškový tábor, což je při výstupu na vrchol dlouhém přes 18 kilometrů obvyklé. Po chvilce zvažování se plán pokusit se o zdolání vrcholu v jednom dni - s malým množstvím zavazadel a teplým ubytováním večer - nezdá být tak špatným nápadem.
Předpověď doporučuje vyčkat na stanici ještě jeden den na ideální vrcholové počasí. Čas si krátíme tím, že Babka učíme hledat laviny. Pak stoupáme na svah u naší chaty. Cesta je strmá proti skalní stěně a pokračuje vzhůru žlebem asi 300 metrů, dokud nedosáhneme hranice mraků. Při sestupu si užíváme čerstvého prachového sněhu. Poté se smí vyřádit i Babek, evidentně ho to baví. Plni očekávání se připravujeme na vrcholový den, který má začít kolem páté hodiny ranní. Ale opět nám náš plán málem překazí "bezpečnost na prvním místě": Baku hlásí, že správa národního parku a armáda uzavřely všechny vrcholy kvůli lavinovému nebezpečí. My však situaci hodnotíme jako méně dramatickou. Po hodinách konzultací a několika telefonátech problém řešíme písemným prohlášením, že všechna varování uznáváme, túru uskutečníme podle svého nejlepšího svědomí a přijímáme všechny důsledky. Jakmile to všichni podepsali, objevila se i verze v ázerbájdžánštině - dodnes nevíme, co jsme tam podepsali.
Na Bazardüzü
Druhý den ráno, hned po hlubokém spánku, zvoní budík a my vyrážíme do chladné kavkazské noci. Za svítání rychle a s velkým odstupem překonáváme myší past a zastavujeme se až na místě snídaně ve výšce 3100 metrů. Odtud vede trasa po širokých úbočích a hřebenech k Bazardüzü. Pak ho konečně dosáhneme: po 18,5 kilometrech, 2000 výškových metrech a sedmi hodinách stojíme na vrcholu ve slunečním svitu a slabém větru a tajně děkujeme Babkovi a Arzuovi za jejich ochotu ke kompromisu. Výhled na okolní zářivě bílé hory a moře mraků za nimi je nádherný.
Poté sjedeme dolů poblíž výstupové trasy a užijeme si fantastický lyžařský terén. Je tu ještě mnoho sjezdů, které můžeme objevit, ale bez znalosti místních poměrů a s velkým množstvím čerstvého sněhu raději neexperimentujeme. Když dorazíme do vysokého údolí, čeká nás ještě 1,5 hodiny túry, než nás šťastně přivítají na stanici - samozřejmě opět s parním Azercayem. Vedoucí meteorologické stanice nás žádá, abychom se zapsali do návštěvní knihy - náš výlet byl pravděpodobně prvním lyžařským výstupem na Bazardüzüzü.
Další slunečné ráno opět odhaluje četné možnosti lyžařských túr v okolních horách. Bohužel jsme již na cestě zpět. Do Baku dorážíme opět večer téhož dne. Arzu nám chce také osobně pogratulovat a zve nás do svého nového domu. Další den obdivujeme nové i staré paláce, ropný a plynárenský průmysl a jeho temnější stránky v Baku a okolí. Při letu domů vzpomínáme na cestu: na únavnou byrokracii, na slunečný sestup z nejvyšší hory východního Kavkazu, na nádhernou krajinu s odlehlými horskými vesnicemi a na ochotné a obezřetné hostitele s heslem: "Bezpečnost především".
Informace:
Účastníci zájezdu: Carmen Satori (Kiens, Jižní Tyrolsko), Monika Deisenberger (Saalfelden, Salcbursko), Andreas Aschaber (Kirchberg v Tyrolsku), Gerhard Ehrenmüller (Innsbruck, Tyrolsko), Robert Wiesner (Innsbruck, Tyrolsko) a Kay Helfricht (Innbruck, Tyrolsko) Chceme poděkovat za podporu zájezdu: SALOMON, LEKI a neuvěřitelně chutné Gonat's . Horský výlet byl pořádán v rámci klubového výletu HG Karwendler a konal se od 25. března do 4. dubna 2016. Pro horské výstupy v národním parku je nejlepší kontaktovat ázerbájdžánskou asociaci extrémních sportů FAIREX. Arzu Mustafajev byl v době cesty viceprezidentem asociace, Babek Orabanli společenským, vytrvalým společníkem a schopným kuchařem. Lufthansa nabízí přímé lety z Mnichova do Baku.
