Přijedete-li na Nový Zéland za freeridingem, nenechte si ujít návštěvu některého z "mini"lyžařských areálů a klubových lyžařských hřišť. Díky malému počtu vleků, ale obvykle skvělému terénu se můžete vrátit k základům. Nezřídka vás tato téměř rodinná střediska přivedou na myšlenku, že byste si přesně takhle mohli představit svůj vlastní malý soukromý lyžařský areál za domem. Ohau a Temple Basin jsou dva dobré areály, kde můžete vdechnout lyžařského ducha Kiwi a doufat, že si kousek z něj odvezete domů do evropských lyžařských středisek.
Ohau
V oblasti Canterbury, zhruba na půli cesty mezi Jižními jezery a Christchurchem, odbočuje z hlavní silnice směrem do hor malá silnička. Jakmile na tuto silnici odbočíte, projedete kolem obligátních stád ovcí a při pohledu z čelního skla už vidíte svůj cíl, lyžařský areál Ohau. Ohau Lodge, která je součástí lyžařského areálu, se malebně nachází přímo na úpatí hory u stejnojmenného jezera. Chata nabízí řadu možností ubytování, od kempu pro karavany až po luxusní pokoje s výhledem na jezero a pohoří za ním. Pokud navštívíte Ohau a máte ještě trochu volného rozpočtu, doporučujeme strávit v lodži alespoň jednu noc (možná to zní jako skrytá reklama, ale rozhodně tomu tak není. Následující popis je jasným doporučením!
Majitelé Mike a Louise jsou skvělí hostitelé a chata je víc než jen ubytování. Po celodenním lyžování si hosté i personál Skifields mohou vychutnat pivo po práci v hotelovém baru nebo na terase s výhledem na jezero Ohau. Pokud si chcete odpočinout, jsou pro hosty připraveny dvě vířivky v oddělené části terasy, kde pivo v teplé bublající vodě s výhledem na jezero chutná ještě lépe. Jakmile budete chtít opustit vířivku, vynikající kuchyně chaty vás pozve na večeři. Večerní sklenička chutná stejně dobře v hotelovém baru nebo v útulném salónku chaty. A pokud ještě nemáte dost, můžete si jednoduše sbalit věci, sejít k jezeru, rozdělat na břehu táborák z naplaveného dřeva a vyrazit do noci
Slavte. Nemusíte si dělat starosti s tím, zda je to zakázané nebo nežádoucí. Od majitele Mikea můžete očekávat nanejvýš otázku, proč jste ho na oslavu nepozvali. Kromě veškerého vybavení, které chata nabízí, je Ohau především o zábavě na sněhu. Polní cesta přímo od lodge k lyžařskému středisku nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na Novém Zélandu. Jakmile se ocitnete v lyžařském areálu, je volba snadná: je zde pouze jedna sedačková lanovka. Ta vede téměř na hřeben velké terénní komory. Pokud se vydáte po bootpacku vytvořeném lyžařskou hlídkou na hřeben, čeká vás spousta možností pro freeridery. Od pohodových otevřených sjezdů až po úzké, strmé žlaby: ke všemu se dostanete poměrně krátkými túrami po hřebeni. Pokud se chcete vydat na túru o něco dál, můžete se po rovinaté kopcovité části hřebene vydat na jihozápad a dostat se na "Hammies Run". Tato nehlídaná varianta vede přes dva terénní stupně zpět k silnici do lyžařského areálu. K té se lze dostat opět krátkou pěšinou podél silnice. Na jaře nebo v zimě s malým množstvím sněhu by se poslední část sjezdovky měla prozkoumat od silnice. Často zde bývá velmi málo sněhu nebo rozbředlého sněhu, a proto je třeba se připravit na obtížné podmínky nebo o něco delší chůzi. Bez zmínky by zde neměla zůstat ani kavárna lyžařského areálu a zejména její mrkvový a ořechový dort... Na terase před kavárnou chutná obzvlášť dobře a večer si můžete při poslechu dobré hudby (syn majitele vždy rád vyslechne pochvalu!) naplánovat další sjezdovku nebo večírek.
Temple Basin
Temple Basin, neboli TB, jak se této oblasti na Novém Zélandu také říká, se nachází uprostřed malebného národního parku Arthurs Pass a je to klasické klubové hřiště. Tyto lyžařské oblasti neprovozuje žádná společnost, ale neziskový klub. Zakladatelé byli většinou opravdoví průkopníci, kteří ve 20. a 30. letech 20. století (v případě Temple Basin v roce 1929) zpřístupnili hory lyžařům těmi nejjednoduššími prostředky. Členové klubů dodnes odvádějí dny práce na údržbě a
Na oplátku dostávají zvýhodněné jednodenní vstupenky a noclehy ve většinou přidružených klubovnách. Některá infrastruktura zůstala od počátků z velké části stejná. Lyžaře tehdy stejně jako dnes přepravovaly nechvalně proslulé lanové vleky (neboli louskáčky). Ty se v podstatě skládají z motoru (často starého traktorového motoru) a lana, do kterého se lyžaři zavěsí pomocí postroje. Zní to poměrně jednoduše, ale má to svá úskalí, zejména pro snowboardisty. K postrojům, které jsou k zapůjčení v klubech, je připevněna jakási kovová svorka (která připomíná louskáček na ořechy - odtud název "louskáček" - a odtud také přezdívka pro tento typ vleku), která se přehodí kolem pohybujícího se lana a lano se do ní zachytí a táhne vás s sebou nahoru. Chcete-li vystoupit, uvolníte úchyt, svorka spadne z lana a vy jste volní. Cesta nahoru však není dětská hra, protože lano vždy vedou kladky. V žádném případě se vám nesmí dostat ruce mezi ně a lano. Nejsou zde žádné blatníky nebo podobné prvky. Měly by se také používat ochranné návleky na rukavice. Jinak vaše špičkové funkční rukavice pravděpodobně nepřežijí ráno na lanovce Louskáček! Nenechte se však odradit: freeridový výlet na NZ není úplný bez jízdy na lanovce Nutcracker. A nebojte se, pokud to hned nevyjde, nejste sami: Kiwáci vám rádi povypráví o prvních ubohých pokusech různých evropských freeridových profíků na lanových vlecích v Club Fields! Následující video vám možná napoví, co můžete očekávat. Temple Basin je jeden z novozélandských Club Fields, který se stal světoznámým. Má to jednoduchý důvod: areál je skvělý! Než si ho však budete moci užít, musíte navštívit
Přístup do samotného lyžařského areálu. Ten se nachází 400 metrů nad parkovištěm a dostanete se k němu pouze po úzké cestě. Zavazadla a lyže však můžete (a měli byste) poslat nahoru lanovkou. Lanovka na vybavení se nachází několik set metrů za parkovištěm po pravé straně při příjezdu od Christchurch (v tomto videu můžete vidět cestu a části klubovny). V samotném lyžařském areálu se nacházejí tři lanové vleky. Ty však nejsou všechny propojeny sjezdovkami, ale je třeba udělat jednu nebo dvě túry, abyste se dostali od jednoho vleku k druhému. Bylo by také nesprávné hovořit o "sjezdovkách" v TB. Neexistuje zde žádné zařízení na úpravu sjezdovek, a to je dobře - TB je rájem freeriderů! V hlídané oblasti je vše, po čem srdce freeridera touží. Kromě pohodových sjezdů kolem vleků jsou zde různé žlaby a prvky včetně masivních skalních dvojáků. Ale jak už to tak bývá, obrázek vydá za tisíc slov. Stačí se podívat na "mapu sjezdovek" Temple Basin a začít vybírat své tratě.
Možná také, ale určitě nejen, kvůli tomuto skvělému terénu už freeridoví profesionálové pronesli výroky jako "Kdybych měl zůstat v jedné hoře na snowboardu do konce života, byl by to Temple Basin" (Brad Steward - Transworld Snowboarding 1996). Současní kiwi profesionálové, jako je jezdec FWT Neil Williman, také uvádějí, že Temple Basin je jejich nejoblíbenější místo na Novém Zélandu. Můžeme také doporučit pobyt v klubovně v TB. Atmosféra a jídlo jsou dobré, lednice je zásobena řemeslnými pivy a lyžařští instruktoři a hlídači vám určitě řeknou pár možností mimo hranice, které můžete při večeři prozkoumat na turistických lyžích. A pokud po freeridových dnech v Temple Basin toužíte po změně, můžete se vydat po silnici přes Arthurs Pass dál na západ a za necelé dvě hodiny dojet k moři s několika dobrými surfařskými místy!
