Dnešek měl být naším prvním dnem v čerstvém, nesjetém kašmírském prašanu. Setkáváme se s naším průvodcem Mamoutem, který nám hned oznamuje, že lanovka dnes nepojede... ...Lavinová komise, složená z indické lyžařské hlídky a dvou Američanů, má dnes poprvé možnost odpálit laviny. Jelikož se hora nachází v pohraniční oblasti s nepřátelským Pákistánem, bylo z bezpečnostních důvodů zakázáno provádět jakékoliv odstřely. Nyní je to zřejmě povoleno a lavinová komise si není jistá, zda se celá hora, včetně obrovských říms, které rámují hřeben ve výšce přes 4 000 metrů, nezřítí do údolí. Bezpečnost je na prvním místě, takže lanovka stojí. Mamout navrhuje, abychom sjeli po lesních svazích vedle průsmykové cesty dolů do údolí. Jsme více než odměněni a v metrech prachového sněhu vystřelíme dolů do údolí. Tam nás vyzvedne taxík, který nás odveze zpět nahoru do výchozího bodu. To zůstává naší aktivitou po celý den a lesní sjezdovky jsou neuvěřitelně dobré. S břichem v prašanu se prodíráme zimním lesem a pak se taxíkem, který je příliš malý a někdy sedí na střeše, vracíme zpět do výchozího bodu.
Dnes je neděle a mnoho Kašmířanů chce strávit volný den v horách. Na silnici se prodírají vozidla v tom nejhorším stavu, některá bez sněhových řetězů nebo s podomácku vyrobenými provizorními řešeními, jako jsou lana uvázaná kolem kol. U silnice stojí sněhové lopaty a znovu tvarují celou průjezdní silnici, kde zbrusu nová sněhová fréza německé výroby nestihla vše odklidit. Totální chaos je ochucen neuvěřitelnými výjevy, ale společnými silami se auta podaří vytlačit nahoru.
Konečně nadešel čas...
Příští den by měl konečně nastat náš den. Mělo by svítit slunce a gondola by měla být otevřená. Během odstřelu předchozího dne se žádná z očekávaných říms nepohnula a veškerý sníh v žlabech zůstal tam, kde navzdory odstřelu spadl. Jsme první u lanovky, ale opět nic. Lavinová komise chce horu znovu posoudit a my stojíme a čekáme u pokladny. Po nekonečném čekání přichází prodavač, ale stále neprodává žádné lístky, protože chybí závěrečný OKAY. O hodinu později úleva - KONEČNÉ OKAY! Prodavač prodává první lístky, zavírá pokladnu a odchází. Co se děje teď? Ale žádný problém, jen nebyl spokojený s místem u stánku s lístky, a tak si přesune stolek a židli na jiné místo a pokračuje v prodeji. "Klid, tohle je Kašmír!"" Gondola nás konečně vyveze do výšky 3950 metrů za jasného slunečního svitu. Nahoře fouká silný vítr z Pákistánu, který nám leží u nohou. V kašmírském údolí východně od hory Aphawart visí mlha a mohutné hory Himálaje tvoří vhodnou kulisu panoramatu.
Lyžařský areál Gulmarg není upravován...
...ze střední stanice vede do údolí pouze vlečná cesta. Jedinou oficiální, ale také neupravenou sjezdovkou z horní stanice je bowl přímo pod lanovkou. Napravo i nalevo od ní se nachází nespočet žlabů a hřebenů, které padají 1000 metrů do údolí. Rozhodujeme se, že se rovnou vydáme zadní částí "Hapat Khued Bowls". Nástup míjíme asi šest metrů vysokou římsou a následující hřeben nás vede dolů v nejjemnějším prašanu. Ve výšce kolem 3400 metrů nad mořem nás vítá řídký březový les, do kterého se noříme, a krátce nato míjíme první zvětralé smrky, které zde rostou až do výšky 3300 metrů. Na jeho konci se zastavíme u malého kiosku. Domácí nám na posilněnou upeče výborný indický nan se zeleninou. Mlčky sedíme na plastových židlích před chatou a vychutnáváme si jídlo; plastové stoly mají plastové ubrusy, na stole jsou vázy s plastovými květinami a hora Aphawart ve večerním světle září sýrově červenou barvou. Po dalších třech krásných dnech je opět předpovězeno sněžení, přesněji řečeno "husté sněžení", což znamená, že sněhu napadne hodně a možnost, že by se lanovka rozjela, je téměř nulová.
Alternativa špatného počasí - Dal Lake
Alternativou jsou jezera Srinargar a Dal. Ještě téhož večera odjedeme do údolí, kde strávíme noc na hausbótu. Je zařízen v koloniálním stylu: křišťálové lustry, dřevořezby a koberce s perskými koberci. Bohatě zařízené ložnice mají vlastní koupelny s krásnými starými dlaždicemi. Je to jako malý palác z Arabských nocí. S čajem Marsala v ruce se kocháme výhledem z verandy na hladké, sametově černé jezero Dal. V létě na ostrovech a plovoucích zahradách kvete nespočet lotosových květů. Druhý den ráno nás vyzvedne dlouhý člun a převozník nás převeze starými vodními cestami kolem trhů a obchodů, které jsou přístupné pouze z vody. Obchodníci, kteří nám zkříží cestu svými čluny, využívají příležitosti a nabízejí své zboží k prodeji. Chtějí nám prodat šperky, starožitnosti a především kašmírové svetry a šály. Cena až 600 dolarů za kašmírovou šálu nechává naše peněženky v kapsách, a to i v nepříznivých povětrnostních podmínkách minus 5 stupňů. S krásným počasím, zasněženými horami v pozadí a mírnými teplotami musí být Dal Lake místem snů. Dovedeme si dobře představit, že to bývala proslulá zastávka hippies na cestě do Indie.
Znovu sněží...
a my se pozdě večer vracíme po zasněžené silnici přes průsmyk do Gulmargu. Mezitím už za jediný den napadlo 60 cm čerstvého sněhu. Když se ráno podívám z okna, stále sněží. O chvíli později zjišťujeme, že už nic není možné, jsme zasněženi. Za 30 hodin napadlo 120 cm čerstvého sněhu a silnici v průsmyku krátce po našem včerejším výstupu zablokoval spadlý strom. Silnice je uzavřená, lanovka nejezdí, a tak jdeme na sněžnicích kousek nahoru směrem k hoře Apharwat. Zrovna když sestupujeme do údolí v prašanu po pás hlubokém jako šampaňské, vychází slunce - a tak tento den stál za to.
