Na začátku byl obrázek. Byl na něm zvláštní noční horský útvar, jaký jsme nikdy předtím neviděli. Matthias na něj narazil při hledání nových možností zimních sportů na Kavkaze na internetu. Ale tohle nemohl být Kavkaz. Jako měsíční krajina se skládaly horské masivy kolem kotliny, která jako by byla naplněna světelným jezerem. Ploché hřebeny vrcholů prudce klesaly směrem k divákovi a rovnoměrně se svažující hřebeny téměř geometricky uspořádaně klesaly do vegetační zóny. Hory byly mohutně zasněžené - jeden nápadný bok v popředí byl dokonce pokrytý vrstvou ledu. Rozhodnutí padlo rychle: Musíme tam jet!
Po příjezdu do Petrohradu se v širokých ulicích mezi čerstvě vyzdobenými nádhernými budovami prohání pronikavě studený vítr a my se večer vydáváme do jednoho z mnoha klubů. Všechno je jasně osvětlené. Sněží a v mnoha kanálech plují tlusté ledové kry, které podtrhují atmosféru chladu a mrazu. Je -10 °C a my jsme úplně promrzlí. Jaké to bude v Kirovsku, více než 1000 kilometrů severně odsud? V dobře zaplněných klubech si připíjíme na nová přátelství mnoha skleničkami a voláme "Nastrovje!".
Druhý den ráno zaháníme kocovinu procházkou po zamrzlé Něvě. Stále je zima, ale sněhová bouře už pominula a z oblohy svítí slunce.
Když se procházíme po hradbách Petropavlovské pevnosti k Něvské pláži, narážíme na bizarní podívanou: podél zdi se seřadilo mnoho téměř nahých lidí, kteří se opalují vestoje. Oblečeni jen do kalhot nebo plavek drží svou kůži na slunci s velkou vážností. Na zasněženém úseku pláže u zamrzlé Něvy hraje několik starších mužů, oblečených jen do kalhot a kožených bot, zápas v plážovém volejbalu. Plážová aktivita uprostřed zimy. Je tu sice slunečno a chráněno před větrem, ale nemělo by být tepleji než -5?C. O kousek dál se v ledu řeky prolomila díra. Nedozvídáme se, zda slouží ke koupání v ledu, nebo k rybaření. Musíme se vrátit do hotelu, abychom se sbalili. Také nám je zima
Z ladožského nádraží máme pokračovat vlakem na sever. Třiadvacetihodinová cesta do Apatity, kousek před Murmanskem, a odtud autem do Kirovska. V nádražní hale potkáváme další milovníky zimních sportů: silně zaplněné skupinky mladých lidí s historickým lyžařským vybavením se tísní na nádraží. Dřevěné lyže s řemínkovým vázáním a šroubovacími hranami, dřevěné lyžařské hole a křiklavé polyesterové kombinézy s polstrovanými podšívkami jsou normou. Někteří mají k tlustým batohům přivázané i kuchyňské náčiní.
Protože nic jiného není k dispozici, objednali jsme si první třídu, a přestože jsme v každém kupé jen dva, místo je dost omezené. Nevrlý průvodčí nám při nástupu velmi pečlivě kontroluje jízdenky a bedlivě nás sleduje, jak pracně ukládáme svá objemná zavazadla do kupé. Okna kupé bohužel nejdou otevřít a topení odolává všem pokusům o ztlumení, takže v kupé brzy zavládnou tropické teploty. Oblečeni jen do trička a šortek pozorujeme ve večerním světle mrazivou krajinu ubíhající kolem okna. Po občasné dače se známky lidského života brzy ztrácejí v jednolitém březovém lese a ustupují zasněženým stromům a keřům tajgy. Kromě několika železničních stanic a osad se tento obraz po zbytek cesty nezmění. Cesta do jídelního vozu na druhém konci vlaku odhaluje třítřídní společnost a dává nám poznat, jak luxusně cestujeme. Rozdíl mezi první a druhou třídou je stále ještě malý. V každém kupé cestují vždy čtyři lidé, kteří mají dvě lůžka nad sebou. Ale teprve když vstoupíme do třetí třídy, uvědomíme si, jaké to mohlo být: Před námi se rozprostírá otevřený vůz s ložnicemi ve dvou úrovních. Zde jsou také ubytovány skupiny mládeže a je pro nás záhadou, kam uložili všechna svá zavazadla. Vzduch je dusný, v pozadí se ozývá tichá hudba z rádia, tlumené rozhovory, chrápání a sténání: mládežnická ubytovna na kolech. Opatrně se prodíráme mezi namačkanými spolucestujícími a máme trapný pocit, že se vkrádáme do cizí ložnice.
Jídlo je úžasně čerstvé a skvěle připravené. Ryby se kupují čerstvě ulovené od obchodníků na nástupišti během zastávek a chutnají fantasticky. Během jídla nás dva poněkud opilí mladíci přemlouvají, abychom se připojili ke spontánnímu bratříčkování s několika lahvemi vodky. Atmosféra se stává čím dál bujarější a přidává se i sousední stůl. Připíjíme na přátelství, na zemi, na cestu - a na sibiřské lesy. Vypráví se následující příběh: Kdysi dávno putoval Ruskem zlý čaroděj a proměnil všechny krásné ženy v zemi ve stromy. Tak tedy na zdraví!
