Traverz Tian Shanu, 2. část - Mezi Narynem a Yssykkölem

Cesta, po které jdeme, nás vede jedním z nejkrásnějších úseků cesty. U večeře máme poprvé menší potíže s komáry.

Další ráno začíná jako každé jiné ovesnou kaší s několika oříšky a datlemi. Následuje ovocný čaj. Pak pokračujeme do kopce. Dlouho doprovázíme jezdce, ale ten si uvědomuje, že jsme navzdory stoupání a zavazadlům rychlejší. Náhodou se opět setkáváme s dvojicí z Chemnitzu a spíme blízko sebe. Užíváme si společné povídání u čaje. Krátce probíráme i jejich zdravotní stav - manželé z Chemnitz předchozí noc zvraceli. Opět si uvědomujeme, že jsme zatím vyvázli docela lehce.

Další ráno pokračujeme horskou krajinou. Potkáváme cyklistický pár z Kazachstánu, ale naše pokusy o konverzaci jsou neúspěšné. Později překonáváme několik potoků. Yannic si myslí, že v jednom z nich dokáže udělat kotrmelec. Skončí však v potoce a my si dáváme pauzu na oběd. O chvíli později vedle nás v autě zastavují tři opilci a dívka s bratrem. Následující půlhodinu nás ti muži otravují. Jeden z nich zná čtyři východoněmecká města a chrlí je v nekonečné smyčce. Než pokračujeme v cestě, musíme deset minut bojovat o Yannicovu kopii pasu, která ležela na slunci, aby uschla. Nakonec jsme smířeni, protože si pětice odnáší naše odpadky s sebou.

Když pokračujeme z kopce do Yssykköl, potkáváme dva sympatické Kanaďany na kolech, kteří se právě vydali na cestu. Sjezd nás vede kolem krásných červených skal, než narazíme na druhé největší horské jezero na světě. Yssykköl je napájeno okolními ledovci, je asi 180 kilometrů dlouhé a 60 kilometrů široké. Vydáme se podél jeho břehů na západ, zpět do Biškeku. Protože se blíží déšť, hledáme ubytování. Nacházíme ubytování v Aprikotu za 700 somů. Název není náhodný: po celém břehu Yssykkölu roste nespočet meruňkových stromů a naštěstí právě dozrálo ovoce. Aprikot je krásný hotel. Milá paní, která nás vítá, nás jako první posílá do sprchy. Samoobslužné vaření a špinaví cyklisté jsou teď v ubytovnách dobře známí. Zejména jejich kuchařské návyky se někdy setkávají s nepochopením. Přesto se nám tam líbí. Nedaleká pláž je skvělá. V létě se v Yssykkölu odpoledne obvykle objevují dešťové přeháňky. Protože se mraky do večera zcela nerozptýlí, můžete tam zažít nádherné západy slunce.

Podél řeky Yssykköl směrem na Biškek

Další den pokračujeme podél břehu jezera. Na frekventované silnici jsem si několikrát přál, abych si vzal helmu. Ke konci cesty Yannic zlomí paprsek, ale máme s sebou náhradní a naštěstí se nám ho podaří opravit. O chvíli později potkáváme pár, který přijel do Kyrgyzstánu ze Švábska v terénním voze. Večer přijíždíme do Bokonbajeva a domlouváme se na koňském treku na další čtyři dny. Nocujeme v Klářině penzionu, kde se cítíme velmi příjemně. Můžeme tam bez problémů nechat kola na několik dalších dní.

Návrat domů

Když se odpoledne vrátíme z treku, pojedeme ještě několik kilometrů směrem na Balykchy. Přímo u Yssykkölu najdeme nádherné místo na přespání.

Druhý den ráno dorazíme do Balykchy. Večer nám jede vlak do hlavního města, který stojí pouhé jedno euro. Překonání 180 kilometrů však trvá pět hodin. Rozhodneme se proto jet do Biškeku mikrobusem za 9 eur pro oba. Není problém vzít s sebou kola, pokud na nich nejsou žádné škrábance. Nedokážu říct, čím to bylo, ale ten večer jsem zvracel víc než kdy předtím.

Poslední dva dny se opravdu učím milovat Biškek. To město je prostě tak jiné a rozmanité. Například Ošský bazar a velká část sovětské architektury je trochu ošuntělá. Na druhou stranu jsou některé budovy velmi západní a hipsterské restaurace nebo kavárny do nich vůbec nezapadají. Město je vlastně docela zelené. Protože je tam v létě velké horko, město a veřejný život skutečně rozkvétají až večer.

Jsem nadšená ze všeho, co jsme v Kyrgyzstánu viděli a zažili.