Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Vybavení

Lyžařská dílna | Seřízení vázání - Touringové vázání

Jak správně nastavit turistické vázání?

06. 03. 2025
Fritz Crone
Mnoho skialpinistů stále přenechává montáž a seřízení vázání specializovanému obchodu, ačkoli alespoň seřízení vázání není nijak zvlášť složité. Ale smíte si vlastně nastavit vázání sami? Z právního hlediska se jedná o šedou zónu. Teoreticky mohou pojišťovny v případě pojistné události požadovat doklad o seřízení vázání specialistou, v praxi se to však děje velmi zřídka. Vlastní seřízení vázání vám pomůže lépe porozumět vlastnímu vybavení a umět si pomoci v případě problému v terénu. Stojí tedy za to to alespoň jednou vyzkoušet. A v případě pochybností? Vždy můžete požádat o pomoc specializovaný obchod.

Touringová vázání

Touringová vázání lze obecně rozdělit na tři typy:

  • Rámová vázání (např. Marker Tour F, Fritschi Diamir Scout)

  • Hybridní vázání (např. Atomic/Salomon/Armada Shift, Marker Duke Pt)

  • Pinová vázání (např. Marker Alpinist, Dynafit Rotation, ATK Raider)

Rámová a hybridní vázání lze obvykle nastavit stejně jako běžná skialpinistická vázání. Marker Alpinist, Dynafit Rotation, ATK Raider)

Rámy a hybridní vázání lze obvykle nastavit stejným způsobem jako běžná skialpinistická vázání (viz článek). Protože pinová vázání fungují jinak, je třeba je také jinak seřizovat. Kolíkové vázání má oproti rámovým a hybridním vázáním velkou výhodu v tom, že díky své konstrukci může být postaveno obzvlášť lehce. Mezi nevýhody patří přenos síly a pocit z vázání, ale především bezpečnost. Obecně platí, že vysoká pružnost a silné obnovovací síly zabraňují falešnému uvolnění. Kolíkové vázání má obvykle menší pružnost než alpské vázání, a proto je známo, že je náchylnější k falešnému uvolnění.

Klasifikace turistických vázání

Na trhu je široká škála vázání s různou pružností a uvolňovacími mechanismy a téměř každý výrobce nabízí modely s různými vlastnostmi v těchto oblastech. Turistická vázání lze jednoduše roztřídit podle hmotnosti, protože je samozřejmé, že lehká vázání musí mít menší hmotnost.

Následující tabulka je pokusem o kategorizaci turistických vázání. Tabulka je seřazena podle hmotnosti a rozdělena na přední a zadní čelisti; je zde uvedena výsledná pružnost a možnosti nastavení.

Lehké špičky

Špičky s optimalizovanou hmotností

Zadní čelisti s nízkou hmotností

Zadní čelisti bez délkové kompenzace, Hodnota Z je předurčena U-pružinou a lze ji nastavit pouze výměnou pružiny, vázání je namontováno na délku podrážky a pak již nelze nastavit.

Příklady:

- ATK Revolution World Cup (105g)

- ATK Revolution World Cup (105g). Dynafit Low Tech Race 105 (108g)

Středně těžké špičky

Spičky s optimalizovanou hmotností. s pomocnými stupni

Středně těžké zadní čelisti

Zadní čelisti s vyrovnáváním délky, Nastavitelná hodnota Z, (odnímatelná) brzda lyží, zdvih pro nastavení paty.

Příklady:

- ATK Raider Evo 11 (370g)

- Dynafit Blacklight+ (370g)

- Marker Alpinist Free 13 (395g)

- Fritschi Xenic (280g)

Těžké přední čelisti

Nastavitelná Z-hodnota, pomůcky pro vstup, ochrana proti námraze, pružnost

Příklady:

- Fritschi Vipec Evo

- Tecton

- Rotation toe piece (Dynafit Rotation)

Těžká zadní špička

Zadní špička s vyrovnáváním délky, nastavitelná hodnota Z, lyžařská brzda, nastavení paty, zadní čelisti pro alpské lyžování (Fritschi Tecton, Marker Kingpin)

Příklady:

- ATK Freeraider 15 Evo (395g)

- Dynafit ST Rotation (605g)

- Marker Kingpin (715g)

- Fritschi Tecton (650g)

Tato kategorizace je pokusem ukázat, že možnosti nastavení kolíkového vázání do značné míry závisí na hmotnosti příslušného vázání. Ne všechna vázání lze skutečně kategorizovat; například široká nabídka výrobků Dynafit a ATK nabízí mnoho modelů mezi nimi. Existují superlehká vázání, která přesto umožňují nastavení hodnoty Z (např. Dynafit Mezzalama, Dynafit Superlite 150), nebo superlehká vázání, která umožňují velký rozsah nastavení paty (např. ATK Trofeo Plus). Vázání lze také "vylepšit" různými doplňky. Nastavovací desky pak nabízejí velký rozsah nastavení paty navzdory ultralehkým zadním čelistem, "freeridové distanční podložky" jsou určeny ke zlepšení přenosu energie a podložky zlepšují celkový výkon.

Nyní je však důležité správně nastavit vázání, které máte na lyžích, ale i zde je důležité rozlišovat mezi různými vázáními.

Nastavení délky podrážky

Pro správné nastavení délky podrážky je třeba zohlednit typ vázání, přičemž délka podrážky se nastavuje výhradně prostřednictvím zadní čelisti. Kolíkové vázání s nastavitelnou délkou patky lze rozdělit do 3 kategorií:

  1. Délka patky nastavitelná na seřizovací desce: Seřizovací desky se montují na lyži spolu s vázáním. Mají výrazně delší vzorek otvorů, mezi kterými pak můžete nastavit zadní špičku podle dostupné vůle. Pomocí příslušného šroubováku povolte všechny šrouby, které upevňují zadní čelist k desce. Při nastavování délky podrážky je třeba brát v úvahu vzdálenost mezi botou a zadní čelistí. Výrobci k tomuto účelu dodávají distanční podložku, kterou lze použít k nastavení ideální vzdálenosti. Distanční podložka musí být umístěna mezi zadní čelist a patu lyžařské boty. Pokud je vzdálenost správná, mohu šrouby znovu utáhnout (nejlépe je utáhnout šikmo a pak znovu zkontrolovat, zda je vzdálenost správná). Příklad fotografie: Nastavovací deska pro Dynafit Superlite 150)

  2. Nastavení délky paty na zadní čelisti: Zadní čelist lze nastavit pomocí dlouhého závitu, šroub pro toto nastavení se obvykle nachází na samém konci zadní čelisti v blízkosti horní části lyže. Vzdálenost mezi botou a zadní čelistí musí být správná, proto výrobce dodává distanční prvek, který se umístí mezi zadní čelist a patu lyžařské boty. Zadní čelist by se pak měla šroubovat dopředu, dokud není vzdálenost správná.

  3. Třetí možnost umožňuje nastavit přítlak na zadní čelist; to platí pouze pro vázání s (odlehčenou) zadní čelistí alpine. Zadní čelist lze pomocí šroubu posunout dopředu a dozadu, správný přítlak se nastavuje pomocí indikátoru (King Pin: šroub je na stejné úrovni jako pouzdro, Tecton: podobně jako u zadních čelistí Fritschi pin, je třeba nastavit mezeru 1 mm. Zde je video jako vysvětlení.

Nastavení vázání

Po správném nastavení délky podrážky se zaměříme na nastavení vázání. Jak již bylo uvedeno výše, tato vázání se dělí a zpracovávají jako lehká, střední a těžká vázání na špičku a patu.

Přední špička

Zadní špička

Lehké.

Nejlehčí přední čelisti zpravidla nenabízejí žádné možnosti nastavení

I nejlehčí zadní čelisti zpravidla nenabízejí téměř žádné možnosti nastavení. U většiny modelů však lze vyměnit U-pružinu, a protože jsou k dispozici v různých silách, můžete teoreticky nastavit hodnotu Z podle svých jízdních schopností a hmotnosti. U-pružiny jsou k dostání například u výrobců vázání jako náhradní díly. U-pružina však určuje pouze vertikální uvolnění, nikoliv boční.

Střední

ATK nabízí možnost nastavení hodnoty Z u modelu Raider Evo a je to možné i u dalších modelů ATK. U ostatních výrobců v oblasti středně těžkých špiček to možné není.

V této kategorii jsou již možnosti nastavení široce dostupné. Boční hodnotu Z lze obvykle nastavit pomocí šroubu (např. Marker Alpinist, Dynafit Blacklight+) a u některých vázání lze nastavit i vertikální hodnotu Z (např. ATK Raider Evo, Fritschi Xenic). Nastavení paty je zde obvykle standardem, což znamená, že můžete používat své kolíkové vázání s různými botami, pokud jsou délky podrážek v rozsahu nastavení.

Těžké

U těžších špiček, jako je Fritschi Vipec Evo/Tecton, lze nastavit hodnotu Z; špičky Vipec Evo/Tecton navíc nabízejí pružnost, která by měla zajistit spolehlivé uvolnění. Špička vázání Dynafit ST Rotation nenabízí nastavitelnou hodnotu Z, ale v režimu sjezdu se může posunout o několik stupňů a umožňuje tak spolehlivější boční pružnost zadní čelisti.

Těžké zadní čelisti jsou většinou podobné jako u běžných skialpinistických vázání, ale s mírně sníženou hmotností. Stejně jako u jejich těžkých příbuzných lze nastavit hodnotu Z a (to u zadních čelistí kolíkových vázání není možné) přítlak.

Pokud se bavíme o tématu předních čelistí u kolíkových vázání, je samozřejmě důležité hovořit také o obecně kontroverzním tématu zamykání předních čelistí při sjezdu.

Zamykání ano či ne?

Na rozdíl od alpských vázání lze kolíkové vázání zamknout. Tato funkce je nezbytná při výstupu, ale jsou i situace při sestupu, kdy má smysl kolíkové vázání uzamknout. Pokud vázání uzamknete, zabráníte tím bočnímu uvolnění vázání v případě pádu a riskujete tak vyšší riziko zranění. Uzamčení vázání je proto třeba pečlivě zvážit! Podle mého názoru existuje jen málo situací, kdy má uzamčení vázání skutečně smysl. Rád bych stručně vysvětlil několik, které mě napadají:

Nebezpečí uklouznutí: Nebezpečí uklouznutí hrozí, pokud sklon svahu a sněhové podmínky znemožňují samostatné zpomalení bez lyží. Zablokováním vázání lze zabránit ztrátě lyží a rychleji zastavit skluz. I když existuje riziko uklouznutí, neměli byste vázání bezmyšlenkovitě zamykat, ale pouze v případě, že by uklouznutí mělo vážné následky (např. pokud se svah stane tak strmým, že byste extrémně rychle spadli).

Riziko pádu: Riziko pádu je často doprovázeno rizikem uklouznutí v důsledku vystavení. Pokud by tedy uklouznutí nevyhnutelně znamenalo pád s vážnými následky (vážné zlomeniny kostí nebo dokonce smrt), je uzamčení vázání možností, jak lépe zpomalit nekontrolované sklouznutí. Chybné uvolnění může vést k nekontrolovanému sklouznutí i v exponovaném terénu. Pokud by tedy ztráta lyže zvýšila následky v případě pádu, možná se vyplatí vázání zablokovat.

Zamčení vázání má však podle mého názoru i řadu nevýhod, které je třeba vzít v úvahu. Kromě zjevných nevýhod (např. zvýšené riziko zranění) se vložky v botě v uzamčeném režimu při sjezdu rychleji opotřebovávají, zejména při skocích nebo lyžování na velmi tvrdém zledovatělém sněhu. Další nevýhodou je, že lyže, které se nesundávají, působí v lavině jako kotva a mohly by zvýšit hloubku zasypání. Osobně považuji zablokování špičky za užitečné jen velmi zřídka.

Když už jsme se podívali na nastavení a výhody a nevýhody různých kolíkových vázání, pojďme se podívat na několik dalších jemností.

Lyžařská brzda ano či ne?

Chcete-li ušetřit opravdu každý gram hmotnosti, můžete u některých kolíkových vázání lyžařskou brzdu vynechat. Výhoda plyne výhradně ze snížení hmotnosti, ale jsou zde i drobné nevýhody: Při nasazování lyží na ramena musíte lyže držet pohromadě nebo je k sobě přivázat pomocí lyžařského popruhu. V případě pádu mohou lyže urazit velmi dlouhou vzdálenost, než se zastaví. Do lyží se také hůře nasedá, protože lyže se bez zarážky více pohybuje s botou a pod ní. Alternativou jsou záchytné popruhy, na které mnozí již dávno přísahali, i když někteří známí lyžaři (např. Vivian Bruchez) je stále používají. Bezpečnostní popruhy váží podobně jako lehké brzdy, ale mají tu výhodu, že v případě uvolnění zůstane lyže bezpečně v blízkosti. To je bohužel také hlavní nevýhoda této varianty, protože samotné lyže se stávají nebezpečnými například kvůli svým hranám. Lyže se také mohou stát kotvou v lavinách a představují další riziko.

Hybridní vázání nebo kolíkové vázání

Nakonec bych se rád krátce vyjádřil k oblasti použití různých turistických a hybridních vázání.

Sortiment turistických vázání je široký a téměř každý výrobce má dnes ve svém sortimentu kolíkové vázání, které se zaměřuje na sjezdové vlastnosti. Klasickými příklady jsou ATK Freeraider, Marker King-Pin a Fritschi Tecton. Pro lepší přenos síly pracují King-Pin a Tecton se zadními čelistmi pro alpské lyžování se sníženou hmotností a Freeraider s takzvaným Freeride Spacerem. Freeride Spacer zabraňuje kroucení lyžařské boty v obou zadních čepech a vytváří tak lepší spojení a přenos síly na lyži. Vzhledem k tomu, že kolíkové vázání je stále lepší pro sjezdové lyžování, je stále častější i mezi lyžaři v lyžařských střediscích. Chytrý marketing také nutí mladé lidi, aby si rozmysleli, zda jim pinové vázání stačí, když je profesionálové používají k lyžování na extrémních tratích s vysokými pády. Snad se na toto téma objeví obsáhlejší článek, který nebude založen jen na mém vlastním názoru. Nicméně si myslím, že neustálé používání v lyžařském areálu zatěžuje materiál mnohem více, než by bylo možné jen při túrách, a to platí jak pro lyže, tak pro vázání. Hybridní vázání, jako je Salomon Shift, jsou také konstruována s cílem snížit hmotnost a podle mých zkušeností nejsou tak robustní jako v čistě alpských podmínkách. V konečném důsledku však chcete najít kompromis, abyste mohli freeridovat v lyžařském areálu a poté se vydat na krátkou túru. Pro agresivní freeridery, kteří jsou zároveň velcí a těžcí a/nebo hrubě zachází se svým vybavením, je výběr robustního vybavení velmi malý (např. systém Cast s Look Pivot, Marker F12 Tour EPF, Marker Duke PT). Pro menší, lehčí nebo méně agresivní freeridery, kteří si se svým vybavením dobře rozumí, je určitě dobrou volbou Salomon/Atomic/Armada Shift. Dobrá manipulace s materiálem vázání vyžaduje, aby bylo vázání perfektně seřízené a abyste sami pravidelně kontrolovali jeho nastavení.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře