Sláma, která láme velbloudí hřbet
V počátcích IPCC patřily klimatické body zvratu ještě k výstředním, extrémním vizím budoucnosti, které se hlavního proudu příliš netýkaly. To se od té doby změnilo. Body zvratu se již dávno dostaly do hlavního proudu klimatické vědy, a tím postupně i do veřejného diskurzu. IPCC definuje body zvratu jako body, v nichž dochází k nevratným změnám v klimatickém systému.
Z formálnějšího matematického hlediska jsou klimatické body zvratu bifurkacemi v kombinaci s hysterezí v dynamickém systému. Nebudeme zabíhat do podrobností, ale hystereze je důležitým pojmem pro pochopení principu kritických bodů, proto se jím budeme stručně zabývat: Zjednodušeně řečeno, hystereze označuje závislost stavu systému na jeho historii.
Představme si strmý zasněžený svah o sklonu 32°. Na tomto svahu dosud nedošlo k žádné lavině (stav systému 1: svah je neporušený). Nyní napadlo půl metru sněhu. To, zda se samovolně spustí lavina pod tíhou čerstvého sněhu, závisí na struktuře sněhové pokrývky, tj. na předchozí historii systému. Pokud je stará sněhová pokrývka příznivá, nemusí se nic stát. Pokud je však situace nepříznivá, například proto, že povrchová vrstva je slabá, lavina vznikne. Stav systému se tedy náhle a nezvratně změnil (stav systému 2: svah klesl)!
Takže hystereze: V závislosti na předchozí historii způsobují malé, postupné změny veličiny (např. čerstvého sněhu) malé, snadno předvídatelné změny v celém systému (zvýší se výška sněhu), nebo zásadní změnu stavu systému (lavina klesne). Kdy přesně dojde k té druhé, je u lavin stejně jako u klimatu předmětem určité nejistoty - víme zhruba, jak celá věc funguje a kdy začíná být kritická, ale kdy přesně se systém překlopí (při kolika centimetrech čerstvého sněhu se slabá vrstva prolomí?), není tak snadné předpovědět.