Zítřejší sníh | Ekologická lyžařská střediska?

Pokud se zeptáte, co je na lyžování neekologické, často uslyšíte větu: "Lyžařská střediska spotřebovávají příliš mnoho energie." Je to však pravda? Jsou lyžařská střediska skutečnými klimatickými hříšníky? Vyčítá se jim:

• Zužitkování prostoru

• Zhutňování půdy

• Zvýšená potřeba vody a energie kvůli technickému zasněžování

To, že rozšiřování sjezdovek, parkovišť a hotelů spotřebovává prostor a že kácením lesů a používáním rolby může docházet ke zhutňování půdy, čímž se zvyšuje riziko půdní eroze, asi není nic nového. A jedním z bodů, na který se stále pohlíží asi nejkritičtěji, je technické zasněžování. Jen na základní zasněžování jednoho hektaru sjezdovky s výškou sněhu kolem 30 cm je potřeba milion litrů vody. To je tolik, kolik se vejde do průměrného 25metrového bazénu. A k tématu energie: podle Německého svazu lanovek (VDS) spotřebuje lyžař za den lyžování v průměru 16 kilowatthodin energie. Pro srovnání: jedna kilowatthodina stačí na vyprání pračky při 60 °C nebo uvaření devíti litrů čaje. Stejně tak je možné sledovat sedm hodin televizi.

Trend ke klimatické neutralitě a energetické soběstačnosti

Téma klimatické neutrality bylo také trendem v oblasti šetrnosti lyžařských středisek k životnímu prostředí. Jedním z nejznámějších a největších lyžařských středisek, které se tuto zimu stalo klimaticky neutrálním, je Ischgl. Vleky v Ischglu jezdí na elektřinu, která pochází téměř výhradně z obnovitelných zdrojů energie, především z vodní elektrárny Paznaun. Podle samotného Ischglu se díky solárním systémům a systémům rekuperace tepla ušetří přibližně 80 000 litrů topného oleje - a tedy 244 tun CO2 ročně. Horská restaurace a údolní stanice lanovky Gampen jsou vytápěny geotermální energií. Společnost Silvrettaseilbahn AG prý také snížila spotřebu energie na zasněžování a přípravu sjezdovek: Díky měření hloubky sněhu pomocí GPS ve všech zařízeních na sjezdovkách se sníh vyrábí pouze tam, kde je skutečně potřeba. Tím by se měla ušetřit elektrická energie a voda při výrobě sněhu a hodin práce sněžné rolby - což odpovídá dalším 150 tunám CO2 ročně. Ischgl také kompenzuje vyprodukované emise CO2:

Společně s ClimatePartnerem v projektu zalesňování v Peru a zalesněním 10 000 stromů v samotném Paznaunu.

Energetická soběstačnost je však otázkou i pro lyžařská střediska: Hochalmbahnen v Raurisu v Salcbursku mají nulovou energetickou bilanci, což znamená, že všechny vleky jsou provozovány na elektřinu vyrobenou ve vlastní vodní elektrárně. Na energeticky soběstačné zasněžování spoléhá od letošní zimy také lyžařské středisko Riesneralm ve Štýrsku. Dvě vodní elektrárny by měly vyrobit přibližně šest milionů kilowatthodin elektřiny. To je přibližně třikrát více, než kolik vyžaduje sezónní zasněžování a provoz celého lyžařského střediska. Druhá vodní elektrárna má být uvedena do provozu v roce 2020 a bude mít potrubní systém, který je napojen na stávající zasněžovací systém, a může tedy vyrábět sníh i elektřinu současně. Také Snow Space Salzburg s Flachau, Wagreinem a St. Johannem se zaměřuje na šetrnost ke klimatu: všechny vleky a zasněžovací systémy jsou zde poháněny obnovitelnými zdroji energie.

Kam si teď zalyžovat?

Jaká střediska navštívíte a která chcete podpořit, je samozřejmě na vás. Já osobně přikládám zvláštní význam nezávislým, státním certifikacím, jako je EMAS nebo ISO. Ty vždy najdete přímo na webových stránkách příslušného lyžařského střediska. Dalším dobrým ukazatelem je pro mě to, jak se provozovatelé lyžařských středisek staví k otázkám životního prostředí. Plánují například kontroverzní rozšiřování areálů? Pak se možná poohlédnu po jiném areálu. Dalším tipem je nevěřit a nedůvěřovat bezvýhradně každé tiskové zprávě o životním prostředí a udržitelnosti. Problematikou greenwashingu jsme se již zabývali, ale v současné době je prostě trendem zdobit se udržitelnými tématy. A je sice hezké, že se například Ischgl zdobí klimatickou neutralitou, ale měli byste se zamyslet i nad tím, co dalšího se v této oblasti děje.