Splittie týdne | Velké nohy = problémové nohy

Tvar splitboardu

Tobi zde nedávno psal o vhodných tvarech splitboardu. Na téma šířky středu píše: "260 mm je horní hranice", což při výstupu chápu. Když se s takovým prknem dostanu na vrchol, nemůžu se dostat zpátky dolů, protože mi nohy vpředu a vzadu vyčnívají asi půl metru nad prkno. A to i přesto, že mám nohy dlouhé "jen" 30 cm - pořád je co zlepšovat. V létě jsem se mohl zúčastnit workshopu na stavbu splitboardu ve SPURartu. Kvůli tvaru jsem se kompletně zaměřil na sjezd. To znamená: šířka středu 274 mm, tedy o dobrý kus širší, než doporučuje Tobi.

Hotové prkno jsem měl s sebou v září, ale problémy začaly ještě před první túrou. Splitboardové kůže jsou k dispozici v šířce 135 mm. To je užší než šířka poloviny splitboardu a spíše neoptimální. Přesto jsem to zkusil a zpočátku jsem byl spokojený: kůže sedí poměrně dobře a nemusím ji ani řezat na šířku. Směrem ke koncům by však mohla být o něco blíže k hraně ... Jediným řešením je asi vyvrtat díry a kůži u Kohla doladit.

Při první prohlídce si hned uvědomuji, že větší šířka středu znamená také větší váhu na noze. Ale člověk si na to zvykne (doufám). Na prvních traverzech si ale také okamžitě uvědomuji, že držení na hraně je oproti mému užšímu splitboardu výrazně nižší. Vypadá to, že musím souhlasit s Tobiho teorií o šířce středu. Ale sjezd byl skvělá zábava!

Na tento problém však existuje jednoduché, ale bohužel drahé řešení: dát si do sklepa dva splitboardy, jeden na prašan a krátké túry, druhý na delší nebo vysokohorské túry. Situaci může zlepšit i přechod na tvrdé boty, které jsou však jen o něco kratší než měkké boty v odpovídající velikosti.

Můj konzultant si byl tohoto problému také vědom. Je možné, že výrobci lodí testují své modely pouze v malých velikostech a předpokládají, že se do nich vejdou i větší modely. Kromě toho je trh s raky v této velikosti pravděpodobně příliš malý na to, aby výrobci nabízeli extra široký model. To však také odpovídá tvrzení, že pro všechny túry, které lze absolvovat s měkkými botami, postačí mačky s košíčky vpředu i vzadu. Řešení je zde opět stejně jednoduché jako drahé: přechod na tvrdé boty.

Turistické upevnění

Na svých túrách jsem zatím nezaznamenal žádné negativní účinky, ale dovedu si představit, že tento problém začne být aktuální ve strmém terénu s vlásenkovými zatáčkami. Osa otáčení turistického uchycení není přímo na předním konci boty jako u tvrdých bot nebo turistických lyží, ale je posunuta o několik centimetrů dozadu u měkkého vázání. To znamená, že vázání lze naklonit pouze o malý úhel, protože přední část boty se v určitém bodě dotýká vrchní části boty.

Proto byste se měli při nákupu vázání ujistit, že je highback správně nastaven. Většina výrobců umožňuje posunout highback dopředu nebo dozadu.

Pokud to nestačí, pokud vím, existuje pouze náprava od firem Spark, Plum a Voile v podobě tzv. riser kitů. Složitý termín pro jednoduché řešení: mezi touring mount/highback mount a desku se jednoduše nasadí distanční podložka. Toto řešení je v tomto článku rozhodně nejlevnější, i když verze Plum za 85 € také není levná. Je zde také přídavná hmotnost cca 170 g až cca 220 g. Musíte se sami rozhodnout, zda vám větší volnost pohybu za to stojí. Mně se to zatím rozhodně nevyplatilo.

Závěr

Splitboarding s velkými nohami samozřejmě není nemožný. Na mnoha místech se však musíte na výběr materiálu dívat pozorněji než kolegové s malou nohou nebo tvrdými botami. A kdyby to náhodou ještě nebylo jasné: Rozhodně jsem v týmu, který se baví při sestupu a trochu se obětuje při výstupu.

Zapomněl jsem na něco, nebo jsou tu další (pravděpodobně mužští) splitboardisté, kteří se už s podobnými problémy setkali? Dejte nám vědět v komentářích.