Cestovní zpráva z Kamčatky

Úkol číslo 1: dostat se do letadla

Vše začalo velmi uvolněně cestou do Mnichova a setkáním u kolegy Jana nedaleko Tereziánského náměstí, které je známé svou družností. Na programu toho večera bylo setkání, protože někteří z nás se neviděli od naší poslední loňské cesty po Balkáně. Důvod pozvednout sklenku, zasmát se tomu, co se stalo, a zafilozofovat si o budoucnosti. Posádku tvoří šest lidí, kteří se sjíždějí z celého Německa a Švýcarska a jsou opravdu zapálení pro cizí kultury, hory a sníh. Někteří z nás už společně procestovali Kyrgyzstán a Balkán, takže to byl skvělý základ pro nadcházející dobrodružství.

Druhý den ráno jsme stejně uvolněně vyrazili na letiště. Když jsme dorazili k přepážce, paní na odbavení nebyla tak šťastná jako my. Velikost našich zavazadel zřejmě přesahovala obvyklý objem cestovního balíčku. Bylo zváženo na kilogram přesně, což poprvé způsobilo zvýšení hladiny stresu. První vrchol stresu způsobilo vízum, které bylo platné až o den později, v den příjezdu na Kamčatku. Přílet do Ruska byl však již dnes, protože jsme měli přestup v Moskvě.

Takže nám zbylo jen pět malých volňásků....přinejmenším na několik následujících dní.

Celá akce způsobila, že se naše časová rezerva nesmírně zmenšila, což vedlo k dalšímu vrcholu stresu při bezpečnostní kontrole. Byl začátek prázdnin, lidé měli cestovatelskou náladu a pochopení spolucestujících pro naše časové omezení bylo omezené. Tělesný skener a jeho přítulnost nám téměř lezly na nervy, čas nástupu do letadla již vypršel. Tak utíkej, utíkej, utíkej. Jen abychom u brány zjistili, že jeden z nás chybí a stále trčí v pasové kontrole. Stačilo pár vteřin a ten dobrý člověk by se do letadla nedostal....aber. Kvůli všem těm problémům s vízy nás v letadle do Moskvy nebylo šest, jak bylo plánováno, ale bylo nás alespoň pět a my jsme jen stěží mohli uvěřit tomu, co se stalo.

Rozhodli jsme se projít řídkými březovými lesy a vrátit se k autu v údolí. To, co vlastně vůbec nezní velkolepě, nabývá jistého vzrušení, když celou akci odložíte až na jaro, kdy mistr Petz pomalu začíná být opět aktivní a má hlad. Nikdo z nás se nechtěl příliš vzdálit od "hlavního pole" a zůstat sám. Na Kamčatce žije největší populace medvěda hnědého na světě! Kvalita sněhu byla docela použitelná a už jsme se bavili, aniž bychom si uvědomovali, že je to jen malá předehra.

Vzrušení na jídelním lístku

Objednávání jídla je vždycky zábava, alespoň pokud nemluvíte místním jazykem nebo nerozumíte cyrilici. Přesto jsme vždy měli velmi chutná jídla, i když jsme ne vždy věděli, co dostáváme. Ať už se jedná o přístavní hospodu, luxusní restauraci, potravinový koutek nebo pivovar, jídlo je opravdu velmi rozmanité. Jen jako vegetarián jsem si dokázal představit, že výběr jídel bude obtížný. Na každém jídelním lístku jsou různé polévky a dušená jídla, například známý lagman, který je velmi oblíbený ve východních zemích. Samozřejmostí je maso ve všech jeho variantách, od šašliku po entrecôte, od jehněčího po kuřecí. Vzhledem k blízkosti zdejšího Beringova moře lze často sehnat i velmi kvalitní ryby.

A kdybychom přijali všechna pozvání k ochutnávce vodky, byli bychom na Kamčatce nejspíš ještě dnes. Zdejší pohostinnost je po všech stránkách vynikající.

Další cíl lyžařského zájezdu byl jižně od Petropavlosku, přímo u moře. V našich zeměpisných šířkách by byly přístupové cesty pravděpodobně již dávno uzavřeny pro nesjízdnost. Ne však na Kamčatce, kde jsme v naší Toyotě Corolla kombi podřadili, abychom zrychlili...

Výhled při stoupání mi hodně připomínal Lofoty, až na to, že chyběly všudypřítomné sopečné kužely. Na vrcholu nebyl ani krajíc chleba, sýr a salám, tady ne! Nejlepší uzený divoký losos, to je tady vrcholový odpočinek.

Druhý den ráno jsme si na letišti vyzvedli chybějícího šestého muže, ale ne jeho lyžařská zavazadla. To mělo dorazit až další den. Protože však naše plány byly kvůli špatnému počasí stejně o den odloženy, nebyl to problém. Jakmile chybějící zavazadla dorazila, stálo nás všech šest pohromadě na prvním vrcholu s přímým výhledem na moře nedaleko města. Na severu bylo nafouknuto, na jihu krušno a dusno, ale i tak to byla skvělá zábava. Všichni byli šťastní a blýskali se už jen tím výhledem. Místo après-ski piva jsme si dopřáli výbornou kávu z pravého italského automatu.

Čeká vás velké dobrodružství: Avachinský a Korjacký vulkán

Den s nepříznivým počasím byl jako stvořený pro nákupy. Potřebovali jsme téměř vše pro Avachinský tábor, od jablek po toaletní papír, těstoviny, sušené ryby, zeleninu, ořechy a mnoho dalšího. I když to zabralo téměř celý den, zažít tržní haly a ruch v nich bylo opravdu jedinečné a vřele to doporučujeme. Zážitkem sama o sobě je také výměna zkušeností a kultur mezi Kamčatskou dolinou a Evropou. Velmi nóbl italská restaurace se mění v taneční parket a velmi spořádané, téměř dusné prostírání bílých stolů se mění v řízený chaos s novými přátelstvími a předáváním objednávek.

Rovněž kolem šesté hodiny ranní přijel kyvadlový autobus do kempu Avacha. Chvíli trvalo, než jsme naložili všechna zavazadla včetně jídla pro šest lidí a čtyři dny. Po hodině cesty byl čas na přeložení na rolbu a o hodinu později jsme byli v táboře.

Čas vyrazit na první vrchol, Avachinsky. Pohodový náběh kotlinou, cíl stále na dohled. Tak to zůstalo poměrně dlouho, protože sopka se opravdu nechtěla přiblížit. Koneckonců jsme byli na "úpatí" hory. Izolovanost sopky znamenala, že jsme byli vystaveni větru ze všech stran. To zase vytváří velmi strukturovaný povrch, který není zrovna ideální pro klouzání na sněhu. Ale nevadí, cílem byl vrchol. Je neuvěřitelné, jak dlouho může takový výstup trvat - málokdo to takhle zažije. Na horních metrech jsme přešli na mačky a cepíny.

Jak zdravé, či nezdravé jsou sirné plyny? Jsou pod údajně malými otvory hluboké propasti, které by vedly k lávové lázni? To jsou otázky, které jsem v našich končinách ještě nemusel řešit. Jiná země, jiná krajina, jiné požadavky. Přestože mě sněhové útvary, chuchvalce kouře a nánosy síry opravdu fascinovaly, na vrcholu jsem nebyl úplně v klidu. Na chvíli jsem se zastavil, vychutnal si výhled a pak se vydal na sestup. Hrbolatý přes vrcholovou strukturu, surfující ve večerním slunci přes široké údolí zpět do tábora. Avachinsky a bouře si od nás všech vyžádaly hodně a zabraly nám víc času, než jsme čekali. Nevadí. Rychlé jídlo a naše vyprahlé žaludky byly opět plné a připravené ke spánku.

Rychle jsme sbalili a naložili rolbu a stejně rychle jsme dorazili do našeho dalšího cíle, Paratunky. Paratunka není úplně takové "hnízdo", jak se na první pohled zdá. Vesnice je poměrně rozlehlá. V zimě jsou bohatými heli-ski turisty z celého světa obsazeny vlastně jen luxusní hotely. V naší malé dřevěné chaty jsme byli sami. Každá chata má za domem vlastní malý bazének napájený termálními prameny o teplotě kolem 40 stupňů. Kdyby se nám v určitou chvíli nezapojil krevní oběh, pravděpodobně bychom ještě teď seděli v bazénu a užívali si tu neobvyklou podívanou.

Celý den sněžilo a my jsme pro nás šest kluků nemohli sehnat taxi. Spoléhali jsme se tedy na veřejnou dopravu, aniž bychom pořádně věděli, kam nás cesta zavede. Nakonec jsme však dorazili víceméně tam, kam jsme chtěli, a užili si zábavný zážitek na začátku dne. Řídké březové lesy v okolí Paratunky nabízejí vše, po čem srdce freeridera touží. Strmý, hravý terén nebo prostě jen otevřená pole, kde můžete šlápnout na plyn. Na koupaliště jsme se tedy vydali s velkým a spokojeným úsměvem na tváři, aniž bychom si to s panem domácím spočítali. Už jsme tam stáli v plavkách, když se najednou otevřely dveře a on před námi stál s velkým talířem čerstvě grilovaného masa. Velmi dobrý člověk, obrovský dárek a perfektní jídlo před koupáním. Děkujeme, Pavle!

Náš první den lyžování na Kamčatce nás zavedl do malého lyžařského střediska Moroznaja Gora nedaleko Jelizova. Předpověď počasí byla dobrá, a tak jsme se rozhodli pro tuto variantu. Plán vyrazit do lesů na sněžných skútrech jsme z různých důvodů zavrhli a v neposlední řadě jsou to i ceny "Heliskiversaut". Nakonec jsme však prožili další skvělý den s vlekem a trochou stoupání. Když nám večer naservírovali luxusní jídlo se dvěma tlustými entrecôty pro každého, byly naše žaludky i den dobře završeny.

Denise, náš řidič, je zábavný pták, mluví dobře anglicky a má skvělé tipy. Je to opravdu zdatný chlapík, který na zdejší poměry nezvykle nekouří a nepije, ale to jen proto, že si toho v minulosti příliš užil. Proč měnit něco grandiózního? To jsme si mysleli i poslední den, a tak jsme si užili další skvělé chvíle v lyžařském areálu i v lese. Nikoho by nenapadlo, že se později ocitneme v restauraci "Excellent", kde nás budou obsluhovat v bílých rukavičkách a kde budeme jíst gurmánské pokrmy za ceny menu Whopper. Finále v místním tanečním klubu bylo třešničkou na dortu tohoto skvělého výletu.

Závěr

Absolutně stojí za doporučení a zážitek!

Přehledně

• Ubytování ve městech lze poměrně snadno rezervovat přes booking.com. V opačném případě si udělejte malý průzkum na internetu. Pokud umíte rusky a čtete, máte jasnou výhodu.

• Pokud jazyk ovládáte, máte jasnou výhodu i při plánování. Jinak je rusky mluvící podpora rozhodně užitečná, a to nejen kvůli vyjednávání o ceně

• Místní obyvatelé jsou obecně velmi vstřícní a komunikují rukama i nohama. Pozdě večer, v závislosti na lokalitě, je vhodné porozumět časovým znamením a včas se dostat domů...

• Pokud se zdržujete hlavně v blízkosti města, někdy se hodí půjčené auto. Náklady na den: +- 25 EUR. Jinak taxíky nestojí majlant: cca 0,70 centů za kilometr. Alternativou je také veřejná autobusová doprava: síť je dobře rozprostřená, ale poněkud nepřehledná.

• Helikoptéry a sněžné skútry mají na Kamčatce jistě své místo pro dopravu do odlehlých oblastí. Tyto dopravní prostředky však nejsou pro zábavu z klouzání nezbytné. Pokud jsou nohy opět unavené, postačí tři místní lyžařská střediska.

• Plánování cesty pomocí mapy by bylo žádoucí, ale žádná není k dispozici v použitelném měřítku, nebo je poměrně chudá. Nemusíte být nutně opatrní a mít oči otevřené!!!

Děkuji

Tento výlet si od nás všech vyžádal plné nasazení už ve fázi plánování, kluci, moc vám děkuji za podporu, stálo to za to. Děkujeme také Pavlovi, který nám vždy poskytl velkou podporu při plánování v Paratunce. Dva týdny plné zážitků a dojmů, už teď se těším na další cestu. Velký dík patří také Open Wear za podporu!