Tak co udělat s prvním číslem Zítřejší sníh v novém roce? Sloupek je tematicky široký, stejně jako tolik skloňovaný zastřešující termín udržitelnost. Seznam extrémních povětrnostních událostí roku 2020 - střízlivý výčet katastrof, které se nejmenují koronaviry? Nebo něco filozofičtějšího? Nenapadá mě vhodný závěr typu rok-konec-klima-korona-zima-udržitelnost.
Představa, že nás korona přiměje soustředit se na podstatné věci, méně létat po světě a nějak bokem zachránit klima, je na mě příliš vymydlená. Nevidím v tomto ohledu u sebe žádnou výraznou změnu: V roce 2020 jsem se naučil nacházet určitý klid v pečení kvásku, ale taky bych moc rád zase jel na dovolenou. Měla bych zhruba stejné výčitky svědomí jako dřív. Starý pandemický rok plynule přejde v nový pandemický rok, ale nyní s vakcínou. Teploty budou dál stoupat se všemi důsledky. Je těžší najít zde pozitivní "ale".
V bublině akademického metadiskurzu o komunikaci o klimatických změnách se opakovaně objevují sporná témata. Jedním z nich je otázka, jak moc je třeba usilovat o to, abychom vždy našli pozitivní "ale". Je třeba vyjadřovat naději, když zdůrazňujete naléhavost problému? Koneckonců strach může být také velmi motivující. Motivace strachem se však rychle mění v "nyní více než kdy jindy"-zoufalství nebo nihilistickou "nikdy nevadí"-apatii, když se situace zdá beznadějná. Ti, kteří jsou motivováni nadějí, píší knihy a básně o všechno, co můžeme zachránit. Tábor takzvaných "osudových" považuje za zavádějící nediskutovat také o krajních koncích rozdělení pravděpodobnosti možných budoucností.
