Heliskiing

Aljaška - pro znalé jen "ÄyKäy" - je pravděpodobně vysněnou destinací téměř všech freeriderů. Powdernoerds alias Dieter Grafl, Andy Razic & Christian Skala tam byli a hodnotí svůj výlet.

Po několika dnech, kdy jsme si z obytného vozu vydělávali na různé známé průsmyky jihozápadní Aljašky, nám první vrtulníkový den našeho výletu Dreamline dal chuť na víc!

Strmé svahy, úzké žleby, široké svahy, prašan až po bradu: to jsou vysněné tratě, za kterými se na Aljašce vydávají Andy Razic, Chris Skala a Didi Grafl. První etapa jejich cesty vedla z Anchorage přes Turnagain, Hatcher a Thompson Pass do Valdezu a do vrtulníku.

V polovině května se několik hladových freeriderů vydalo do Laponska na dalekém severu, aby si 200 kilometrů za polárním kruhem užili poslední prašanové dny sezóny 2010. Takový byl plán, ale místo toho zažili v Riksgränsenu nejsilnější tání sněhu za mnoho let. Ale ani to jim nemohlo zabránit ve výstupu na Nordalsfjäll, heliskiingu na půlnočním slunci a samozřejmě v prozkoumání terénní oblasti Riksgränsenfjället!

Obrovský steak s pečeným bramborem, salát, předkrm a zmrzlinové koláčky jako dezert, to vše za 12 dolarů. Přesně takhle by měla vypadat večeře na pravém ranči na Divokém západě. Ranč jsme našli náhodou u silnice v městečku Montrose na cestě z Crested Butte do Telluride. Dobře posilněni jsme konečně zvládli posledních pár kilometrů do starého hornického města uprostřed mohutných hor San Juan.

Nekonečné prostory daleko od civilizace, dobrý terén. Lehký a hluboký prašan, který vás v každé zatáčce nechá zmizet za bílou stěnou, a když vylezete z vázání, propadnete se až po břicho. Stromy tak hluboce zasněžené, že je sotva rozeznáte. Metrové polštáře? to všechno jsou myšlenky, které vás nutí snít o lyžařském dobrodružství v Kanadě – o něčem podobném, jako jsou sněhové podmínky v Alpách v této sezóně. Ale když v nás brzy praskla závist, pak přišel zlom?

Z výfuku nad poklopem zasyčí proud ohně a turbína starého transportního vrtulníku MI-8 se pomalu rozjede. Poháněni voláním letového důstojníka hop-hop-hop nastupujeme do letadla v běhu, kolem promáčknutých vnějších palivových nádrží, a mačkáme se v řadě na dvou lavicích uvnitř.

Poslední sjezd dne absolvujeme z menší, ale velmi strmé hory přímo do lyžařského areálu "Chimgan". Pojem "lyžařský areál" zde má však velmi specifický význam. Ačkoli tu jsou vleky – dokonce i sedačková lanovka – nejsou tu žádné upravené sjezdovky a prostě se sjíždí, kam se dá...

Šest dlouhých dní jsme seděli v obytném autě a sledovali, jak padá obrovské množství sněhu. Tady v údolí jsou ho skoro dva metry a nedá se říct, kolik ho napadlo v horách nad námi. Díváme se na DVD, pijeme whisky chlazenou ledovcovým ledem a jen čekáme, až se do Chugaše vrátí modrá obloha.