JaPOW - Zimní sezóna v Japonsku | Část 4 RECAP

Letěl jsem loni na začátek zimy do Japonska. Sezóna tam obvykle začíná na začátku prosince, i když v té době ještě není moc sněhu a velká část bambusu, který v létě hory ovládne a změní je v hustou džungli, ještě není pokryta. Na začátku se vlastně ptáte sami sebe: "Kde se tady sakra dá lyžovat?". Ale přijde sníh. A přichází ve velkém množství. A pak se všechen bambus pomalu sráží k zemi a otevírají se nekonečné cesty pro freeride.

Krátké základní informace pro všechny, kdo tu teprve začínají: My PowderGuidleři Jojo a Klara jsme od prosince do března pracovali v lyžařské & škole průvodcování jako lyžařští technici ve Furanu, udržovali a půjčovali vybavení. Poté jsme strávili další tři měsíce cestováním autem, kromě několika výletů do měst, na hory Nagano a na horu Fudži jsme jeli až na jih Japonska do Mijazaki a věnovali se surfování. Zimní část jsem zdokumentoval, odkazy na článek 1, 2 a 3 najdete zde.

Práce a život

Víza jsme si vyřizovali sami a to nám rozhodně usnadnilo získání práce, protože firmy nemusely dělat práci za nás. Byli jsme tam na pracovní a cestovní vízum, které můžete získat do 30 let. Pokud je vám však více než 30 let a přesto chcete v Japonsku strávit jednu sezónu, nenechte se odradit! Existuje také možnost pracovat v Japonsku se "sponzorovaným vízem". To pro vás zařídí společnost, pro kterou chcete pracovat. Pravděpodobnost, že ho získáte, je poměrně vysoká, protože lyžařské společnosti jsou zaměřené na cestovní ruch a jsou rády, že mají zahraniční zaměstnance.

Ubytování nám bylo předem zajištěno prostřednictvím práce. K dispozici bylo také společné služební auto a zpočátku několik firemních akcí na seznámení a školení v řízení pro levostranný provoz. Jak již bylo zmíněno, pracovali jsme s Jojo v půjčovně lyží pro soukromou průvodcovskou společnost. Oba jsme tam sdíleli práci na plný úvazek (docela rarita!), a tak jsme každý z nás musel pracovat 2,5 dne v týdnu a dva dny jsme měli společné volno. Měli jsme pevně stanovenou pracovní dobu a dny, a tudíž i předvídatelný plat. U mnoha průvodců a lyžařských instruktorů to však bylo jinak. Pracovní doba lyžařských instruktorů a průvodců se odvíjela od toho, jak byly obsazené rezervace. To znamená, že v určitých obdobích týdne je hodin hodně, ale pak to může být také poměrně chudé. Nebo dvě hodiny dopoledne a pak další dvě odpoledne. Celý den práce, ale jen relativně málo hodin. Pokud chcete, můžete samozřejmě jezdit i mimo pracovní dobu. Ale pracovní doba se počítá obtížněji. Proto si mnoho lidí hledalo druhou práci v pohostinství, ale ta byla mnohem hůře placená. Pokud rádi jezdíte na výlety, navštěvujete mezitím jiné lyžařské středisko nebo prostě chcete prozkoumat okolí, může být plánování někdy obtížné kvůli nutnosti odvolávat případné hodiny. V některých lyžařských školách měli lyžařští instruktoři dostatek práce pouze v hlavních sezónách, jako jsou Vánoce a čínský Nový rok (ale to byli na lyžích každý den po dobu dvou až tří týdnů), zatímco v lednu to bylo jen pár hodin. Zde mohou pomoci přesné smluvní dohody.

Situace s ubytováním na místě se také může značně lišit. Měli byste si uvědomit, že sdílení pokojů s cizími lidmi je běžnou praxí, stísněné byty často obývá příliš mnoho lidí a soukromí může být omezené, protože mnoho lidí žije pohromadě na malém prostoru. My jsme měli opravdu štěstí a měli jsme docela velký a pěkný dům, hned vedle lyžařských vleků Furano. Jojo a já jsme sdíleli pokoj, ostatní pokoje byly dvoulůžkové a za příplatek byly k dispozici i jednolůžkové pokoje. Ubytování však není levné. Zaplatili jsme 60 000 jenů, což je asi 400 eur na osobu za sdílený pokoj, který se vám strhává z platu. Jo, bydlení v Japonsku není levné.

Začátku bylo v našem domě ticho a útulno, ale v průběhu sezóny se najímalo stále více lidí a v jednu chvíli nás bylo místo šesti deset. S jednou koupelnou, jedním záchodem a jednou kuchyní to bylo trochu složitější. Nicméně v průměru jsme se měli opravdu dobře a cítili jsme se pohodlně, zažili jsme úplně jiné podmínky v ubytování.

Doporučení a alternativy

Na začátku jsme si koupili auto, které nám poskytlo velkou svobodu. Takzvaný kei car. To jsou malá japonská auta s menšími motory, která se dají poměrně levně koupit jako ojetiny a dají se snadno přeprodat. Tyto kei-cars jsou osvobozeny od povinnosti prokazovat parkovací místo a jsou dotovány státem, což znamená, že daň z vozidla, mýtné a pojištění jsou mnohem levnější. Ale to, že jsou malá a mají malý výkon, neznamená, že na to nemají. Měli jsme dodávku Nissan Kei, pětimístný vůz se zadním lůžkem 175, zvýšeným a s pohonem všech kol. Dostal nás všude nahoru a dolů. Bez auta bychom se jen stěží dostali na výchozí místa výletů a viděli bychom jen polovinu Hokkaida. Sdílené firemní auto bylo skvělé pro každodenní používání, ale ne pro jízdu na výlety nebo s ním na exkurze.

Při koupi a prodeji auta je vhodné vyhledat japonsky mluvící pomoc, dokumenty k registraci apod. jsou k dispozici pouze v japonštině a "změna jména" nebo změna vlastníka auta je povinná. Byrokratická náročnost se vyrovná byrokratické náročnosti v Německu. Člověk by si myslel, že Japonsko je modernější - ale mýlil by se.

Vezení vlastního vybavení bylo pro nás požehnáním i prokletím. Prokletí proto, že cestovat s lyžemi v zavazadle je vždycky prokletí, požehnání proto, že stejné vybavení tam bylo často mnohem dražší, když bylo nové. Jsou tam docela dobré nabídky z druhé ruky, ale musíte se prohrabat mnoha obchody "2nd Street", "BookOff" a "Wonder REX". Protože tam je také zatraceně hodně šrotu. Ale tak jsme si v létě pořídili i surfová prkna. Chce to však čas a trochu štěstí.

Nevím, jestli bych chtěl v zimě zase dělat sezónní práce. Možná s partou dobrých kamarádů, které bych si mohl vzít s sebou do terénu, nebo jako "light" verzi, případně s vlastním ubytováním a ještě většími možnostmi využití gap-roku během sezony. Když si člověk našetří na zimu v Japonsku, může dělat spoustu super věcí bez práce a za málo peněz. Všude se dá jezdit na výlety zdarma a lyžařská střediska (kromě Niseka) jsou cenově v pořádku. Ale Niseko můžu stejně doporučit jen jako zastávku. Přezdívka "Malá Austrálie" je výstižná a toho Japonska, v které byste doufali, tu moc není. V okolí Niseka se také pořádají nádherné výlety. Potkali jsme pár lidí, kteří si na šest týdnů pronajali vyhřívaný karavan. Vzhledem k tomu, že v Japonsku můžete parkovat téměř kdekoli zdarma a bez problémů, byla by to pro příště moje volba. Na Hokkaidó a téměř všude jinde v Japonsku je v každé obci "Onzen", tedy veřejné horké prameny. Obvykle se platí vstupné 2 - 4 eura a můžete se tam ohřát, umýt a často i saunovat. Za ramen zaplatíte v průměru 6 - 10 eur, což je cena, která za kvalitu polévek rozhodně stojí! Okonomiyaki (japonské zelné placky, velmi chutné!) a další jednoduchá jídla jsou také k dostání za málo peněz a ve špičkové kvalitě. Život ve vyhřívaném obytném voze může být i docela luxusní. Cenu za pronájem vám zde nemohu a ani nechci sdělit, ale určitě je to dobrý způsob, jak poznat ostrov a různé oblasti pro turistiku.

Můj závěr

Touring a freeriding v Japonsku je nepopsatelný. Najít cestu zasněženou džunglí mezi metrovými bambusy a popínavými rostlinami bylo pro mě něco úplně nového. Nebo jezdit lajny na sopce mezi mraky horké, sírou páchnoucí páry. Popíjení horkých rámů a pití zeleného čaje v chatrčích. Zaboření do hlubokého sněhu a oslepnutí z vlastního postřiku, takže na chvíli ztratíte z dohledu vrchol i dno. Den na sněhu v Japonsku je v mnoha ohledech něčím výjimečným. A nejlepším způsobem, jak ho završit, je horká koupel v některém z tradičních japonských "onzenů", ať už v divokém v lese, který musíte nejprve ochladit sněhem, dokud nedosáhne snesitelné teploty, nebo v některé z malých obecních lázní. Je jedno, jak to uděláte, zda jako sezónní práci, nebo jako výlet: Japonsko za to stojí! Pokud máte to štěstí a čas, měli byste tak učinit. Protože než se do této krásné, trochu bláznivé země opravdu ponoříte srdcem i duší, trvá to docela dlouho a pak je každý den co objevovat.