Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Rozhovory

Promítání filmu a PowderPeople | Ialakha Heli Hoffmann a Sammy Theurer

... o přejezdu Kavkazu na lyžích.

22. 12. 2023
Sebastian Müller
Ialakha je pozoruhodný dobrodružný lyžařský film, který byl nedávno uveden do kin. Vypráví o 60 km dlouhém a 4000 m vysokém traverzu na Kavkaze v Gruzii, samozřejmě na lyžích a s několika páteřními stěnami na mysli. Jsme rádi, že můžeme do projektu nahlédnout ještě hlouběji v rozhovoru s autorem Helim Hoffmannem a režisérem Sammym Theurerem. Oba doprovázeli Eva Stříbrná (foto), Yessica Kurock, Levi Seiferheld a místní Zura Phaliani. Podporovali je také další místní obyvatelé z Ghebi a jejich koně, občas je následovali i psi.

Ciao Sammy, ciao Heli,

teď jsme viděli Ialakhu a gratulujeme vám k jejímu dokončení a také k velmi zdařilé filmové adaptaci! Nejdřív se tě zeptám na jednu hloupou otázku, jak to dopadlo s těmi psy? Vypadá to, že jsi začal se dvěma a vrátil ses se čtyřmi!"

Sammy: No, psi jsou v Gruzii věc. Jsou všude a obvykle následují lidi, kteří jim připadají nejzajímavější. A když jsme míjeli skupinu stavebních dělníků, přidali se k nim další dva psi (možná právě proto).

Heli: Bohužel, příběh stavebních dělníků se do filmu nedostal. Vlastně jsme předpokládali, že na traverzu nepotkáme živou duši. Pátý den jsme kvůli nedostatku sněhu v údolí museli většinu dne bootovat. Najednou jsme údolím zaslechli hluboké troubení, ale zprvu jsme nevěděli, odkud přichází? Z lodi? Tady nahoře asi ne. Takže to musí být nákladní auta. A taky že ano: díky mírné zimě už byla průjezdní silnice do Ushguli částečně sjízdná a opravy už byly v plném proudu. A ať jsme chtěli, nebo ne, odtamtud nás následovali další dva psi. Protože nám dva psi stačili, snažili jsme se zbylé dva poslat pryč. Zpočátku se nám to dařilo. Ale když jsme po několika hodinách postavili stany, vrátili se. Zpočátku to "našim" dvěma psům vůbec nepřipadalo vtipné.

PG: Děkuji, že jste to hned objasnil. Další otázka, upřesnění, co znamená Ialakha?

Sammy: IALAKHA je svanské slovo. Svansky se mluví v oblasti Svanetie a je to něco jako zdejší rétorománština. V překladu to znamená něco jako: Všechno, co jsi, co cítíš, to jsi ty - a můžeš z toho mít radost! - Jakoby náhodou přesně motto našeho projektu.

PG: Sammy, dovol, abych se k tobě vrátil jako první. Jak jste se dostal k natáčení v přírodě a zejména k natáčení Ialakhy? A kromě natáčení, jaké jsou tvé vlastní zájmy v horách?"

Sammy:K natáčení v přírodě jsem se dostal přes horolezectví. Jeden ze svých prvních filmů jsem ale natočil už na začátku, a to o výrobci lyží z Freiburgu. A protože mou největší vášní byla vždycky zima a hory, o to víc mě potěšilo, že jsem mohl tuto zimu spojit práci a kariéru a realizovat svůj první "opravdový" lyžařský dokument!"

PG: Zdá se, že za tímto počinem stojí Heli. Jak bys ho popsal ve třech větách bez čárky?

Sammy: Heli si bere věci do hlavy a pak je realizuje. Klidný a vyrovnaný, ale vždy soustředěný. Ideální partner pro jakýkoli projekt v horách.

PG: Heli, co můžeš nabídnout? Jak bys popsal sám sebe a jak jsi přišel na myšlenku Ialakhy? Cestoval jste už někdy po Kavkaze? Jaké jste měl ambice pro Páteřní stěny?

Heli: No, s tím bych souhlasil. Když už si nějaký projekt v hlavě promyslím příliš mnohokrát, musím si ho vyzkoušet. V Gruzii jsem byl několikrát. Poprvé jsem tam absolvovala dobrovolnický sociální rok s jednou nevládní organizací. Během toho roku jsem poznal místní hory a také několik velmi dobrých přátel, kteří zde byli také na Traverze.
Spouštěčem projektu byla páteřní stěna, zasněžený svah, který se táhne jako úzké prsty od vrcholu směrem ke dnu údolí a který jsme v zimě 22/23 sjížděli na lyžích. Když jsme s Levim objevili na mapě další její část, přirozeně se zrodil nápad prozkoumat tuto oblast ještě hlouběji.

PG: A jak jste se se Sammym jako filmařem seznámili a jak byste ho popsali ve třech větách?"

Heli: Sammy a já jsme se před několika lety seznámili díky lezení. Od té doby jsme už realizovali několik sportovních projektů, ale většinou ne na filmovém plátně. Když jsem Sammymu řekl o svém nápadu na tento projekt, chtěl ho samozřejmě realizovat jako dokumentární film.
Když si Sammy stanoví nějaký cíl, dělá vše pro to, aby ho realizoval co nejdokonaleji. Tato perfekcionistická realizace někdy znamená, že jiné věci jdou stranou, například jeho snowboardové boty, které jsou stejně důležité. (smích)

PG: Sammy, zpátky k tobě, jako filmař máš zátěž navíc, jak z hlediska časové investice, tak z hlediska váhy, jak se s tím vyrovnáváš?"

Sammy: Dávám hodně na ostatní (smích). Ale vážně, protože to dělám na plný úvazek, mám tu čest, že tu horu úkolů, kterou tak velký projekt obnáší, mohu nazývat svou prací. A i když je někdy těžké si této výsady ve stresových fázích vážit, nakonec vím, pro co to všechno dělám!"

Reklama

PG: Váš traverz je (pravděpodobně) pozoruhodný prvovýstup. Jak hodnotíš potenciál Kavkazu? Měl jsi těžké podmínky, ale je to druhá Aljaška? Klimatické podmínky jsou samozřejmě velmi proměnlivé, ale terén se zdá být výjimečný!"

Sammy: Na Aljašce jsem (bohužel) ještě nebyl, ale samotná zóna, ve které jsme lyžovali, by měla potenciál na dva lyžařské filmy. Nemluvě o všech zónách, které jsme kvůli špatnému počasí nemohli vidět. Takže abych to shrnul z mého pohledu: Ano, druhá Aljaška! - i když s jinou infrastrukturou.

Heli: Na gruzínském Kavkaze jsem nebyl poprvé. Předchozí zimu jsme měli perfektní podmínky, a to i na jižně orientovaných točitých stěnách a velkých svazích. A jak už ukázaly jiné tamní projekty, je tu stále co objevovat. Terén se pohybuje od velkých otevřených stěn až po jemně rozvětvené hřbety. Rozdíl oproti Alpám je v tom, že jste velmi rychle daleko od jakékoliv civilizace. Takže je to ráj, pokud chcete podnikat neznámé kroky a sami si vypracovat sestup.


PG: Pohybovali jste se v terénu bez obvyklé bezpečnostní infrastruktury, bez lavinových zpráv a pravděpodobně také bez signálu mobilního telefonu. Jak jste se s tím vypořádali? Jaké byly vaše kontrolní body? Výstup na průsmyk vypadal "skečovitě". Jak jste o tom informovali v rámci skupiny? Přemýšleli jste někdy o tom, že byste se vrátili zpět?

Sammy:Odvrácení bylo pro nás vždy předem možnou variantou. A také jsme to skupině předem sdělili. Protože jsme však už v průsmyku urazili 30 kilometrů a zpět by to bylo stejně daleko jako do cílového bodu, nebyla to snadná volba. Rozhodnutí pokračovat a průsmyk překročit jsme pak sdělili společně a všichni si uvědomili, že ho musíme rychle překonat. Samozřejmě to, že jsme nahoře ještě museli sbalit loď, nám celou věc znepříjemnilo víc, než bychom si přáli.

Heli: Po půl dni zmizel signál mobilního telefonu a vrátil se až krátce předtím, než jsme dorazili do cíle - Ushguli. Všichni jsme si uvědomovali, že přechod bude pokus a nevěděli jsme, jestli se nebudeme muset 2.,3.,.... den otočit. Mnoho faktorů, jako například řeka, která se nedala přejít, nebo příliš těžká zavazadla, nás mohlo rychle donutit k návratu. A přesto jsme chtěli zjistit, zda je myšlenka přechodu možná. Nejen proto, že jsme chtěli konečně na vlastní oči vidět Páteřní stěny, které jsme si vyhlédli na Fatmapě.

Předem jsme si však museli ujasnit několik bodů: Existuje záchrana vrtulníkem v případě nouze? Vybavíme se satelitními telefony, abychom si mohli zavolat pomoc nebo aby nás někdo našel? Existují "jednodušší/rychlejší" možnosti zrušení zájezdu, pokud se někdo ze skupiny zraní a my budeme muset tuto osobu sami dopravit do nejbližší civilizace?"

Tyto otázky jsme si museli předem ujasnit. Bylo pro mě také důležité, aby se každý člen týmu dobře orientoval ve sněhových podmínkách a lavinovém povědomí, abychom mohli společně dobře posoudit situaci, tj. v konečném důsledku, zda můžeme na svahu lyžovat/běhat, nebo ne. Měli jsme s sebou také Zuru, který tráví celou zimu v horské oblasti Svanetie, a proto zná a dokáže posoudit sněhové a povětrnostní podmínky ještě lépe než my.

Nakonec však opravdu nebylo pomyšlení na návrat. Alespoň ne v tom smyslu, že by ji někdo vyslovil. Nebyla ani žádná situace, která by to vyžadovala. Rozhodli jsme se, že přechod přes průsmyk, který jsme klasifikovali jako poměrně nebezpečný, zvládneme co nejrychleji. Náš lavinový problém v tomto místě: mokrý sníh. Všichni jsme si však byli tohoto problému vědomi a rozhodli jsme se jako skupina dokončit tento výstup co nejrychleji. Také jsme se snažili mít sestup na druhé straně co nejrychleji za sebou.

PG: Na jaký nejhorší scénář jste se připravovali? Měli jste s sebou jídlo na dalších x dní?

Sammy: Snažili jsme se předem projít všechny možné scénáře a připravit se na ně. Podle toho jsme měli rozšířenou lékárničku s širokou škálou nouzových léků. Chtěli jsme být připraveni i na zranění, jako jsou zlomeniny apod. v případě pochybností. Měli jsme s sebou potraviny a plynové kartuše na 10 dní a více než dostatečné množství na každý den. Nakonec musím říct, že jsme byli velmi dobře připraveni a jen málo z toho se naplnilo. To je dobře!"

Heli: Jídlo jsme s sebou měli asi na 9 dní, možná o něco víc.
Nejhorší scénář by pro nás byl, kdyby se jeden z nás zranil a neměli jsme leteckou podporu. V takovém případě bychom museli sami zorganizovat záchranu dotyčného do nejbližší obydlené vesnice. Proto jsme si předem ověřili, kde tyto vesnice leží a zda jsou skutečně obydlené.

PG: Zřejmě kvůli podmínkám jste si moc nezalyžovali. V jakém ročním období jste cestovali a jak byste popsal sněhové podmínky? Co byste příště udělali jinak?

Sammy: Cestovali jsme v dubnu. Obvykle je to v Gruzii velmi sněhové a počasí nepřející období. Bohužel obecně špatná zima se projevila i na místě. Nemohli jsme si moc zalyžovat, hlavně kvůli špatnému počasí, takže moje poučení pro příště je určitě vzít si s sebou více času. Tentokrát bylo časové okno, ve kterém měl každý čas, extrémně těsné.

Heli: To je pravda, ano. Koncem března až začátkem dubna bývá často hodně srážek. Na některých místech je však v tomto období již jaro. Před začátkem naší túry jsme měli hodně srážek, ale hranice 0° byla také ve výšce 3000 metrů. Celá zima byla jinak poměrně suchá a v Gruzii bylo také většinu času příliš teplo. V mých očích jsme v takovém roce nemohli udělat nic lepšího. O pár týdnů dříve bylo ještě chladněji, ale ve sněhové pokrývce byly mohutné slabé vrstvy. Déšť samozřejmě pomohl sněhovou pokrývku trochu stabilizovat, ale samozřejmě to znamenalo méně prašanu na sjezdech.
V této situaci jsme nemohli udělat nic lepšího - počkat na lepší zimu, jaká snad bude ta letošní - a pak se sem zase vrátit.

PG: Možná bychom se měli bavit také o vybavení. Co pro vás bylo to nejnutnější a jak jste se živili? A samozřejmě, jak moc jste byli orientovaní na freeride, tedy jaká byla průměrná šířka vašich lyží? Minimální a maximální plus směrodatná odchylka skupiny, prosím!" Nikdy jsem ho nezkoušel, ale všem perfektně seděl! A díky tomu bylo těch 35 kg alespoň trochu snesitelných. Jedli jsme suché jídlo od firmy Travellunch. Pod nohama jsme měli tři páry lyží a tři splitboardy (vydržely úžasně dobře). Šířka středu se pohybovala od 95 mm do 275 mm. Alpský freeride, abych tak řekl (smích).

PG: Cestovali jste v šesti lidech, což se může zdát na takový podnik hodně. Jak se skupina dala dohromady? Co říkáte na další čtyři?

Sammy:Šest lidí byla pro nás předem horní hranice. Menší skupina by se určitě lépe organizovala a rychleji rozhodovala. Velkým plusem však bylo, že jsme se mohli podělit o váhu vařičů, stanů atd. a odlehčit si navzájem podle toho, jak jsme se v daný den cítili. To bylo velmi užitečné i pro mě jako filmaře. Nemusel jsem s sebou tahat všechny baterie sám.

Heli: Poměrně rychle jsem si uvědomil, že by nás nemělo být méně než čtyři pro případ, že bychom se dostali do nouzové situace. Ale taky ne víc než šest, pak se zase zpomalí. Levi a Eva jsou v Gruzii celou sezonu a já už s nimi absolvoval několik divokých výletů. Mají také podobné smýšlení jako já - rádi zkoušíme věci a jsme nadšeni průkopnickým duchem, který dává vzniknout takovému projektu. Je to vzrušující pocit, když dopředu nevíte, jestli všechno vyjde tak, jak jste si představovali.
Zura je gruzínský kamarád, který je také mimořádně zdatný v horách a po celou sezónu pracuje jako průvodce. Sammy se k nám připojil z domova jako filmař a dobrý parťák na túry a Yessi, Sammyho kamarád, naskočil v krátkém čase. Normálně pracuje jako lyžařská instruktorka a zkoumá lyžařská jádra. Takže jsme všichni měli silný vztah ke skialpinismu.

PG: Jaké závěry jste vyvodili z konceptu traverzu? Založili byste nyní raději základní tábor s větším komfortem, časem a flexibilitou, nebo je traverz vždy lákavější?"/strong>

Sammy: Základní tábor by měl tu výhodu, že by to byly "jen" 1-2 dny chůze s těžkými batohy na velkých pulkách. Nicméně i tak mi přijde způsob přechodu velmi zajímavý. Možnost dostat se v zimě do nejodlehlejších míst a tam freeridovat je prostě skvělá! Podařilo se nám vyjet na lyžích na svahy strmé až 40°, což je s pulkami vždy obrovská námaha a bez kladky jen stěží možná. Poučení pro příště: Potřebujeme lehkou alternativu pulky, abychom mohli tahat batoh za sebou na rovných úsecích. Moje kyčle a ramena by na delší vzdálenost opravdu neunesly váhu na zádech.

PG: Tak snad ještě o kulturních nebo i politických podmínkách vaší společnosti v Gruzii. Jak byste popsal tamní kulturu? Vypadá to, že vás přivítali s otevřenou náručí. Udělal jsem si jen malý průzkum. Zdá se, že Gruzie je politicky rozdělena mezi vládní vazby na Rusko a opozici a prezidenta, kteří jsou pro vstup do EU. Slyšela jsi o tom něco nebo jsi něco cítila?"

Heli: To jsi zkoumala správně! Vzhledem k tomu, že Rusko také okupuje dvě gruzínská území a mezi oběma zeměmi už došlo k násilným střetům, tamní většina se k Rusku nechová příliš přívětivě. Válka na Ukrajině Gruzíncům v tomto ohledu na náladě nepřidává, i když to také znamená, že do Gruzie imigrují ukrajinští i ruští uprchlíci. Ti první jsou velmi vítáni, ti druzí už tolik ne.
My jako němečtí turisté jsme vždy vítáni a lidé v Gruzii jsou nesmírně pohostinní a vždy se vám dostane velmi vřelého přijetí. Vzhledem k tomu, že já a několik dalších lidí z týmu pravidelně pobýváme v Gruzii během zimní sezóny, zemi už docela dobře známe a máme své kontaktní body, což nám plánování takové expedice značně usnadňuje.

PG: A na závěr: navštívíte Kavkaz ještě někdy, a pokud ano, kdy? I v druhé polovině roku? Nebo jaké jsou vaše projekty na zimu v Alpách? Nebo se chystáte v nejbližší době odletět na skutečnou Aljašku?

Sammy:Nápady určitě jsou! Zatím ale není nic konkrétně naplánováno, stále hledáme podporu pro další projekt. Určitě by přicházela v úvahu IALAKHA 2. Nakonec jsme vlastně museli opustit 95 % řádků. To doslova volá po dalším pokusu. Zároveň se mi líbí myšlenka přizpůsobit tento styl jiným terénům. O Aljašce už byla řeč. Do té doby budeme co nejvíce cestovat po Alpách a na Silvestra se na pár dní utáboříme na sněhu.

PG: Děkujeme za tvůj čas a přejeme ti hodně štěstí při dalších foceních a dobrodružstvích!

Následují galerie s analogovými fotografiemi Evy Stříbrné a pak ty od Sammyho.

Ialakha!

Fotogalerie

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře